Psáno o letošních Dušičkách. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Pixabay

Popisek: Dopisní obálky

Dostal jsem dopis. Přišel normální poštou. Papírových dopisů se dnes už moc neposílá. Tohle byla navíc větší obálka a v té obálce kromě dopisu staršího pána přiložený ještě jiný dopis. Datovaný 3. 5. 1976…

Starší pán, tehdy ještě kluk, měl sestru, do které jsem, ještě za konzervatorních let, byl hodně zamilovaný. Prožila si nepovedené manželství a měl jsem matný dojem, že když skončilo, pokoušela se mě ještě někdy kontaktovat. Ale neměl jsem jistotu.

Našel jsem někde adresu jejího bratra, toho dnes staršího pána, a zavolal mu. Dopis našel mezi věcmi, které třídil, když se stěhoval.

„Je to zvláštní,“ řekl, „nikdy předtím jsem ten dopis na tom místě neviděl.“

„Chtěla jsem se s tebou sejít, všechno v životě se mi vymklo z rukou a už nevím, co dál. Zkusila jsem s tebou promluvit na plese v Obecním domě, ale byls tam se svou budoucí manželkou a mne sis vůbec nevšímal, chtěla jsem na sebe upozornit, a tak jsem položila kytku, cos mi kdysi dal, vedle skleničky s vínem. Ale ani ses neotočil…“

Ples v Obecním domě! To byla ta noc, kdy klesla teplota o dvacet stupňů! Měl jsem nový smoking, ve kterém mi byla zima, najednou se tam objevila nějaká květina, kterou jsem zaregistroval, ale pak o ní už nepřemýšlel. Dnes už mi to všechno nějak splývá, ale mám pocit, že v jednom okamžiku hudba přestala hrát, a v tu chvíli se najednou převrátila sklenička.

Šestého května. Moje první žena měla narozeniny. O několik let později ten den zemřela naše maminka. Jenže ten samý den...

Spoustu let jsem se s ní předtím neviděl. A ona se 6. 5. 1976, zklamaná životem, z touhy po něčem, co nikdy nepřišlo, dobrovolně rozloučila se životem.

Přečetl jsem dopis několikrát po sobě a uprostřed šestého čtení jsem viděl, jak písmo najednou zmizelo. Prostě na papíře najednou nebylo nic. Jen pár průsvitných kaněk o Dušičkách…

Vložil: Jaromír Janák