Beznaděj v naději. Komentář Štěpána Chába
komentář
08.11.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Naše budoucnost v jediné fotce
31. ledna 2020 byl poslední den Velké Británie v Evropské unii. Další den, byla sobota a svátek měl v České republice Hynek, Velká Británie osiřela. A osiřela i Evropská unie. V jistých kruzích, a já se v nich srdnatě plácal také, zaznívalo, že brexit povede k uvolnění byrokratických okovů Evropské unie. Že unie přestane ve svých útrobách koncentrovat tak zarputilý fanatismus a ideologii. Musí, protože Británie jí právě dala pohlavek, kdy druhý chytila o futra brexitu. Jenže stalo se kulové. Unie přitvrdila a stalo se z ní byrokratické monstrum dokonale odtržené od potřeb obyvatel.
Teď v USA proběhly prezidentské volby, které se pro Evropskou unii dopadem budou rovnat brexitu. Garnitura, sice soutěživá a velmi arogantní garnitura Joea Bidena, která na ještě dýchající mršině Evropské unie živila svůj budoucí rozkvět, odchází. A nastupuje garnitura Donalda Trumpa. Ta si na mělce dýchající mršině Evropské unie pochutná s ještě větším apetitem. Investiční pobídky Spojených států, které vysávaly evropský průmysl doposud, jen nabobtnají. Evropský průmysl začne o to víc utíkat do Spojených států. A bude vítán nejen pobídkami, ale i s otevřenou náručí. Trump je protekcionalistický. A bude protekcionalistický. Pro něj bude prosperita USA alfou a omegou. Navíc si přestane hrát na nějaké až krevní spojenectví s Evropou. Nic, všechno půjde do stoupy. Pro Spojené státy to můžou být zlaté časy prosperity a boje o dominanci s Čínou a Ruskem. Evropa nebude hrát ani druhé, a ani třetí housle. Tu ani nepozvou na koncert. Je na odpis.
Jenže my v čele nemáme krizové manažery, my tam nemáme nikoho s trochou racionálního pohledu na věc. Nad vším visí ideologie a fanatismus, s kterým ji uplatňujeme. A s postupným odchodem USA z role spojence a ochranitele naše elity zvlčí. Jako po brexitu. Důvody odchodu Velké Británie nebyly cestou k revizi a zmoudření, ale k utužení byrokratické provázanosti… a svázanosti.
Je to moc děsivý pohled? Že unii neřídí fanatismus? Podívejme se do Německa. Německo už několik let řízeně ničí svůj průmysl, svoji energetiku a svoji bezpečnost. Německo právě řízeně ničí sebe samo. Působí nevratné škody samo sobě a tím i celé Evropě. S jakou lehkostí jsme přijali, že páteřní volkswagen ztrácí až děsivě zisky, propadají se počty prodaných aut, zavírají se továrny, vyhazují se po desetitisících lidé z práce a těm, co zbydou, se citelně snižují platy. Ta zpráva měla změnit celou tvář Evropy. Měly začít blikat varovné kontrolky v každém hlavním městě Evropy. To totiž není jen Německo, to je fanatismus, který vládne v Bruselu. To jsou lidé, které si dosazujeme (aniž bychom na to měli vliv) do čela naší budoucnosti. A je to budoucnost už teď děsivá.
Když si k tomu připočítáme USA, které se zvolením Donalda Trumpa vydaly na cestu racionality a cynického kšeftu, ovšem kšeftu, který (i přes mrtvolu Evropy) povede nutně k prosperitě, můžeme s klidem v duši zkonstatovat, že bude hůř. Pro nás ano.
Stejně jako když přišel brexit, byrokratická provázanost a svázanost se jen utáhla, ideologie se nadechla k ještě většímu fanatismu. Stejně dopadneme po inauguraci Trumpa. Unijní politická špička začne mít dojem, že americké „odpadlictví“ musí nahradit. A tak ten v USA poražený harrisovsky novolevičácký fanatismus u nás jen prohloubíme. Ty naše unijní špičky se volbami v USA jen utvrdí v tom, že jen ony mohou zachránit svět. A tak se do toho pustí. Volkswagen je jen slabý začátek.
Tahle zpráva mluví za vše:
Evropa potřebuje své Donaldy Trumpy. Buranské, uřvané, chaotické, to už je úplně jedno, ale co se kšeftu týká, neskutečně racionální. Dobře fungující kšeft nevede jen k prosperitě, ale i ke spokojenosti, bezpečí a tedy i k evolučním vymoženostem typu elektromobility nebo obnovitelných zdrojů energií.
Vložil: Štěpán Cháb