Stará krabice a sešit s milostnými dopisy… Život v jednom domě, odhalené vzpomínky. Horká židle Ivy Janžurové a Theodory Remundové
02.11.2024
Foto: Se svolením TV Prima
Popisek: Theodora Remundová a Iva Janžurová u Krause
V poslední době poskytly médiím společně i odděleně řadu rozhovorů a Iva Janžurová je z toho trochu vyčerpaná. V Show Jana Krause tak ale nepůsobila. Stále z ní vyzařuje energie, smysl pro humor a laskavost. Publikum si získává i křehkými rozpaky, s nimiž mluví o sobě a své rodině.
Theodora Remundová utekla od herectví a plně se věnuje natáčení dokumentárních filmů. Letos si naložila na záda hodně obtížný úkol. Natočila dokument Janžurka o své mamince Ivě Janžurové. Obě dámy usedly na červenou pohovku v dobrém rozmaru a chvílemi se držely za ruce. Tak, jak s láskou drží matka dceru, na kterou je pyšná. A tak jak drží dcera matku, když se věk posune tak, že něžný projev náklonnosti potřebuje víc matka než dcera. Natáčení dokumentu, přehrabování se v minulosti a v dávno neotevřených krabicích vzpomínek tento vztah tedy nenarušilo. I když herečka měla drobné připomínky k natáčení, protože se stalo, že se někdy sama sobě nelíbila.
Směs radosti a obav
Jak přijala Iva Janžurová zprávu o tom, že dcera o ní chce točit film? To zajímalo Jana Krause na prvním místě. „Když s tím na mě Theodorka přišla – stále vidím tu scénu ve svém pokojíčku, kde ona stojí, kde já sedím a jak mi to oznamuje – to byl pro mě… když řeknu šok, také to není přesné. Ona to byla směs strachu a radosti,“ přibližuje Iva Janžurové své pocity. „Jednak ta příbuznost a jednak to, že hlavně ona se bude vydávat všanc jako moje dítě. A když se něco nepovede – třeba i mou vinou – budu prkenná, dřevěná, bez soucitu, kdo ví, co všechno, tak to bude nejen její neúspěch, ale můj taky. Najednou jsem se bála, že je to riziko,“ svěřuje se hlavní představitelka dokumentu s obavami, které jí okamžitě proběhly hlavou.
Tři sebestředné ženy si vyčistily hlavy
Ne každý člověk zažije pocit, že si s otcem nebo s matkou zavzpomínal, probral minulost, pojmenoval některé životní zlomy a dospěli tak společně k harmonickému souladu. V domě, kde žijí pohromadě Iva Janžurová, Theodora Remundová s manželem a třemi syny a Sabina Remundová s manželem a dcerou a synem, je bezpochyby rušno, čas tu nestojí, ale v čilé a různorodé práci všech tří žen naopak pádí jako splašený. Najít čas na zastavení je těžké. A tak až díky natáčení dokumentu se dostaly k nejrůznějším tématům, ke kterým by se jinak nejspíš nedostaly. „Všechny jsme tak soustředěné samy na sebe – jako jedna každá z těch nás tří – takže bychom se k tomu asi nedostaly, a tím je to unikátní,“ říká Theodora. „A její zásluha,“ ukazuje na svoji dceru Iva Janžurová, „protože ona vynesla ze sklepa krabice s mými dopisy, já jsem jí pak dokonce ještě neprozřetelně dala i tenhle sešit, a teď jsem najednou zírala na to, jak se to má zveřejnit.“
Co se zveřejnit nemělo, ale nakonec muselo
Zmíněná krabice a sešit s milostnými dopisy hrají ve filmu důležitou roli. Iva Janžurová jedním z dopisů od Stanislava Remundy odhaluje tajemství okamžiku, kdy jejich vztah prošel zkouškou. „Byla jsem nevěrná,“ přiznává Janu Krausovi a její dcera dodává, že se dokonce rozešli. Zmíněný dopis ovšem herečku k Remundovi vrátil. „Byl tak plný lásky a naléhavosti,“ vzpomíná herečka a dodává: „Tak jsem se k tomu pánovi vrátila. A měla jsem s ním pak dvě dcery…“ Trochu se bránila tomu, aby tohle bylo ve filmu. „Ona to tam nechtěla. I jsme to natočili, ale nemělo to tam být. Nakonec mi ale přišlo, že to do toho životního příběhu prostě patří.“
Vlídná tchyně
Soužití v jednom domě by jistě mohlo přinášet různé střety, je třeba zvládnout komunikaci na jedničku. „Theinka dokonce jednou odešla, bydlela tehdy s Alicí Nellis v podnájmu a vydělávala si úklidem na nájemné. Já jsem to dost těžce nesla,“ vypráví Iva Janžurová, jak byla ráda, když se dcera tehdy již se svým budoucím manželem vrátila domů. A jak se vždycky snažila být vlídnou tchyní, aby všechny udržela v domě. Jenže občas se jí přece jen něco nelíbilo. Tehdy nastupoval jako rodinný terapeut její manžel. „Sláveček Remunda, můj tatínek, byl ještě lepší,“ říká Teodora s tím, že maminka dříve mívala tendenci, aby se například na zahradě udržovaly věci v určitém řádu, zatímco tatínek působil jako rodinný terapeut. „On byl známý jako cholerik a vzteklý muž v divadle, měl takovou pověst dost nekalou, ale v jádru to byl úžasně dobrý člověk,“ zavzpomíná na svého celoživotního partnera a otce svých dcer Iva Janžurová.
Návrat do Žirovnice
Iva Janžurová je národem milovaná herečka. Dokument její dcery odhaluje především její civilní tvář, kromě herecké dráhy vypovídá hlavně o rodině. Herečka sama je nakonec s filmem spokojená, i když má trochu pikantní historku o tom, jak ho viděla poprvé. Tři týdny na to se dcery zeptala, kdy jí film konečně ukáže. Prostě zapomněla, že už ho viděla. „Mohu se vymluvit na věk, kdy se takové věci stávají,“ připouští, že se někdy chytá nepodstatných maličkostí a podstatné věci vypouští. Pak film viděla znovu a měla pár připomínek, třeba že v jedné scéně to vypadá, jako by jí dole chyběly dva zuby. A v jiné je zase použitý moment z jednoho představení, o kterém si myslí, že v něm moc dobře nehrála. Po pátém zhlédnutí se ale s filmem smířila. Bylo to na představení v Žirovnici, v sokolovně, kam jako malá chodila cvičit. Nejspíš i přijetí diváky v tom vzpomínkami naplněném prostoru přivedlo Ivu Janžurovou k tomu, že byla s filmem konečně spokojená. „Myslím, že pro člověka je velice těžké se vyrovnat s tím sebeobrazem a že se různě pozoruje – a ženy obzvláště – jestli jim to sluší, jak vypadají,“ podotýká na závěr Theodora Remundová a beze slov, stiskem ruky, mamince za společný film děkuje.
Vložil: Ela Nováková