Hvězda, nebo ztělesněný mindrák? aneb Trapná milenka vyhlášeného donchuána. Tajnosti slavných
06.11.2024
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Jana Rybářová jako novicka Marta v třetím filmu husitské trilogie režiséra Otakara Vávry Proti všem
Připadala si tlustá, hrát prý neuměla a prohlášením o svém talentu nevěřila. Možná proto, že se stala zbožňovanou hvězdou příliš rychle. A pak se konečně dočkala velké lásky, která jí ale přinesla hanbu a ponížení. (Pokračování z pondělí 4. listopadu)
Po úspěchu prvního filmu Stříbrný vítr měla najednou kolem sebe obrovské množství ctitelů a dostávala spousta dopisů, většinou zamilovaných. Přesto o sobě neustále pochybovala a hledala na sobě jen chyby. Jana Rybářová všechno prožívala velmi těžce, trpěla až přehnaným pocitem zodpovědnosti. Byla nesmírně citlivá, senzitivní, a tím pádem velice zranitelná. A ze své popularity neměla vůbec radost. I když měla obrovskou podporu v rodině, ve svůj talent nevěřila a neustále se bála, že zklame. Po čtyřech letech neustálých neshod nakonec jejímu příteli došla trpělivost. Rozešel se s ní a Jana se pak ještě víc uzavřela do sebe.
Uchvácený Dalibor
Václav Krška se rozhodl kout železo, dokud je žhavé, takže jí vzápětí nabídl další výraznou roli. V životopisném dramatu o Bedřichu Smetanovi Z mého života, kterou natočil podle námětu Jiřího Mařánka, ztvárnila mladou spisovatelku Elišku Krásnohorskou. I když odváděla skvělý výkon, nepřestávala se před kamerou stydět za svoji postavu. Přitom toužila být krásná. „V obličeji jsem tlustá jak králík,“ zkritizovala se nemilosrdně na stránkách svého deníku. A obsadil ji jako schovanku Jitku i ve svém hudebním filmu Dalibor, natočeném na námět stejnojmenné opery Bedřicha Smetany a doprovázeném jeho hudbou. Pěvecké party za Janu nazpívala legendární sopranistka a hvězda opery Národního divadla Libuše Domanínská, které sekundoval jedinečný tenor Beno Blachut, jenž propůjčil svůj hlas Daliborovi. Před kamerou ztvárnil hlavní roli pozdější filmový Limonádový Joe Karel Fiala, kterého Janina krása také nenechala chladným. Pohořel u ní ale úplně stejně jako ostatní. „Maximum, co jsem tenkrát dostal, byla pusa. Ona na rychlé vztahy rozhodně nebyla,“ prohlásil o ní později.
Divocí Bulhaři
Rok 1956 znamenal v jejím životě radikální zlom, jehož nechtěným strůjcem se opět stal Václav Krška. Proměnil ji totiž v nádhernou Širín, sestru princezny Mechmene Banu v podání Vlasty Fialové, v romantické pohádce Legenda o lásce a ve Fatmu v další pohádkové fantazii Labakan. Oba na svou dobu opravdu výpravné filmy byly natáčeny v Bulharsku, kde krásná plavovláska budila pozornost na každém kroku. „Museli jsme ji před Bulhary chránit, jak byli agresivní,“ prozradil Karel Fiala, který hrál v Labakanovi sultánova syna Omara. A už první z těchto filmů se stal Janě osudným. Během natáčení se totiž seznámila s Přemyslem Kočím, který hrál vezíra. O devatenáct let starší operní pěvec a vyhlášený donchuán vzal její půvaby jako hozenou rukavici a snažil se na ni ze všech sil zapůsobit, současně ji prý ale sám před sebou varoval, přiznal, že jí řekl na rovinu: „Dej si na mě pozor, jsem lotr.“
Legenda o lásce:
Zamilovaný ochránce
Neodolatelný gentleman byl sice ženatý se sólistkou baletu Národního divadla Astrid Štúrovou, jejich manželství ale bylo bezdětné, takže se k Janě choval ochranitelsky jako otec. To mu ale nezabránilo, aby se nezamiloval. O rozvodu ale neuvažoval. „Já jen doufal, že mě manželka jednoho dne vykopne. Co se mnou, když jsem takový grázl,“ přiznal v roce 2000 v dokumentu České televize Příběhy slavných. Křehká romantička jeho dvornosti snadno podlehla, jenže zprávy o jejich vztahu dorazily do Prahy mnohem rychleji než oni dva. A tak když se vrátila domů, ze všech stran se na ni valila kritika a výčitky. Poštovní schránku měla přeplněnou anonymními dopisy, jejichž pisatelé si nebrali servítky, bála se zvednout telefon, z jehož sluchátka se na ni valila moralizující kázání. Trápily ji výčitky svědomí, za svůj vztah s Kočím se velmi styděla. Krátce po návratu z Bulharska na ni čekala další do té doby nevyzkoušená příležitost, tvůrce historických velkofilmů Otakar Vávra uplatnil její půvab v husitském dramatu Proti všem, v němž ztvárnila novicku Martu. Výkon před kamerou odvedla bezchybný, psychicky ale byla na dně.
„Raději být nešťastná…
…než milovat a krást,“ napsala v té době do svého deníku. „Nechci být tajnou, trapnou milenkou.“ Dokonce se radila s matkou a chtěla se s Kočím rozejít. Hned následující den ale spáchala sebevraždu. Zbožňovaná plavovláska, které zbývalo do jednadvacátých narozenin jen pár týdnů, b dopisu na rozloučenou mimo jiné napsala, že není tak cenným člověkem, aby jejího života bylo třeba litovat, a v noci 12. února 1957 si pustila plyn, čímž ohrozila celou rodinu. K výbuchu tehdy nedošlo jen šťastným řízením osudu a lékař, který vystavil úmrtní list, konstatoval, že zemřela jako panna. O tři roky starší bratr Ivo na ni nikdy nezapomněl, schovával si její fotky z filmů, červené střevíčky i deníček. Během své krátké kariéry natočila Jana Rybářová osm filmů, poslední tři ale měly premiéru až po její smrti. A přitom ráno po její smrti jí chtěl režisér Jiří Weiss nabídnout roli schovanky Jany v dramatu Vlčí jáma, které pak odstartovalo hvězdnou kariéru Jany Brejchové.
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Blanka Kovaříková: Zápisník, Jaroslav Opavský: Nedozpívaná píseň Jany Rybářové, Filip Hynek: Jana Rybářová a její rukopisné deníky)
Vložil: Adina Janovská