Kulturně společenská ostraha etikou aneb Vítejte, milé hoststvo. Monitor Jana Paula

Foto: Matěj Baťha

Popisek: Karel Oliva v roce 2013 na Světě knihy

Náš kulturní a společenský život provází dobrovolnické snažení, jakési novodobé svazácké sebe úkolování, které nazývám „ostraha etikou“. Právě ona je nyní oním pomyslným majákem zářícím do dáli, a osvětlujícím nedozírné hladiny našeho nemravného žití. Je jako ta bájná rudá hvězda tyčící se ve výšce, aby oznamovala lidstvu nový společenský řád.

Dosti ale ironie. Literární vědec Tomáš Koblížek si v pořadu Ranní úvahy na Českém rozhlase Vltava vzal na mušku respektovaného jazykovědce Karla Olivu, když se jemu a posluchačům snažil vysvětlit, že slovo „hoststvo“ je z hlediska etiky naprosto regulérní novotvar. 

Hosté, nebo „hoststvo“? Účel světí prostředky 

Možná už jste to krkolomné a nesympatické slovo „hoststvo“, při kterém zadrhává jazyk, někde četli a slyšeli, použila ho nedávno veřejnoprávní Česká televize v jednom z příspěvků na sociálních sítích a vyvolala tím mezi lidmi pobouření. Hosté, nebo „hoststvo“? Jsem si jistý, že všichni alespoň trochu inteligentní lidé vždy věděli a vědí, že mezi hosty mohou být ženy i muži. Jazykovědec Karel Oliva, jehož argumenty proti slovu „hoststvo“ se snažil Tomáš Koblížek zpochybnit, v této souvislosti zmiňuje slovo celebrita, které je sice rodu ženského, ale vztahuje se i na muže. Oliva rozporuje i genderově neutrální slovesa končící na X, což je trend pronikající do češtiny. „Chtěl bych, aby mi takové texty někdo nahlas přečetl,“ říká Oliva. Podle něho je základní forma jazyka vždy mluvená, na ni pak navazují pravidla pravopisu, která nám říkají, jak tuto základní mluvenou formu převést do podoby psané. Je nesmysl, aby existovala psaná forma, které ve formě mluvené nic neodpovídá a nejde ani vyslovit. 

Karel Oliva argumentuje, že čeština je jazyk rodový, který rozlišuje rod i u věcí, kde to nemá žádné biologické nebo jiné opodstatnění, a proto slovo „hoststvo“ odporuje pravidlům českého jazyka. Tomáš Koblížek v pořadu Ranní úvahy na Českém rozhlase Vltava proti tomu namítal, že slovo „hoststvo“ je v pořádku, protože je genderově neutrální, neboť nerozlišeně označuje muže, ženy, ale také osoby, které se nevnímají jako muži a ženy. „Zjevně existuje skupina mluvčích, například nebinární lidé, ale nejen oni, u nichž je výraz „hoststvo“ součástí jejich češtiny.“ Aha, a jsme doma, Koblížkova obhajoba slova „hoststvo“ je čistě účelová, protože své tvrzení opírá o etickou snahu vyhovět tzv. nebinárním lidem. Zdá se, že ctění pravidel je právě tou zásadou, o které novodobí spravedliví ochránci etiky neradi slyší. Koblížkovi nevadí, že slovo „hoststvo“ není dobře utvořeno podle pravidel českého jazyka, protože prý stejně jako existuje mnoho angličtin nebo francouzštin, tak existuje i mnoho češtin a každá z nich se slovníkem typickým pro tu či onu skupinu mluvčích. 

Nikde jsem ale nezaznamenal, že by se nebinární jedinci sami dožadovali implementace tohoto slova do českého jazyka, to jen ti ostražití ochránci etiky jsou stále u všeho na pozoru. Však Koblížek Olivovi oponuje, že jazyk je také určován používáním slov ve stále nových situacích, kde si jazyk uzpůsobujeme. „Dnes jsme v situaci, kdy výraz „hoststvo“ naplňuje pro mnohé potřebu označovat skupinu lidí bez jasného vyznačení rodu.“ Podle Koblížka musí zaznít etické argumenty odůvodňující, proč je genderově neutrální jazyk přijatelný, či nepřijatelný, a toto tvrzení opírá o průzkum lingvisty Víta Kolka. Z výzkumu prý vyplynulo že, cituji: „Nebinární osoby vnímají používání slov s pouze mužským nebo ženským rodem jako přetvařování nevyjadřující jejich identitu. Případně mají pocit, že jsou z jazyka vyloučeny. Mluví jazykem, v němž pro ně nejsou slova." 

Co na to říci? Je to ukázka absurdního zmatení, kterého se lze dopustit, když je etika povýšena nad rozum. Pokud nebinární lidé mluví jazykem, v němž pro ně nejsou slova, tak ať si ta slova mezi sebou používají, nikdo jim bránit nebude, ale proč by měla být součástí češtiny? Názor, že používání slova „hoststvo“ může vyjádřit respekt vůči nebinárním lidem, neboť chceme brát jejich potíže vážně, není žádný spravedlivý argument, naopak, prosazování slova „hoststvo“ do českého jazyka lze vnímat jako snahu vnutit většině to, co odmítá, s čím se neztotožňuje, a to je neetické. Koblížek sice připouští možnost, že slovo „hoststvo“ může být etickou újmou pro jiné mluvčí, nicméně ale neví, o jakou újmu by se mohlo jednat. Takže, pane Koblížku, pokud se podle vašich slov musíme přesunout od lingvistiky k etice, tak Vám sděluji, že případné zavedení slova „hoststvo“ mě hluboce zraní, neboť se tím zprzní můj rodný mateřský jazyk, ke kterému mám láskyplný vztah. 

Etika jako nástroj k moci aneb Ostraha etikou 

Stalo se dnes módou zaštiťovat se etikou, ale právě z hlediska etického může být někdy problém s jistotou tvrdit, že něco je stoprocentně etické, anebo nikoliv. Je mnoho případů, kdy se z oběti stane útočník. Například psychicky soustavně týraná žena se vzepře a zabije, a třebaže byly její pohnutky lidsky pochopitelné, jednala neeticky, ale co třeba nepozorné dítě, jemuž byl k ohlídání svěřen kočárek s nemluvnětem, které v nestřežený okamžik z kočárku vypadlo? „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem,“ pamatujete na tato slova herce Františka Smolíka z legendárního filmu Vyšší princip od Jiřího Krejčíka? To je příklad eticky legalizovaného zabití. Navíc jak víme, existují kultury, v nichž některé naše etické parametry neznamenají nic, budeme je snad hnát k odpovědnosti, nebo se snad budeme snažit vnucovat jim naše morální parametry? Bohužel se to běžně děje. 

Protože my přece v naší západní kultuře v rámci etických lidských práv zabíjíme nenarozené děti, máme vymoženost eutanazie a můžeme různými způsoby vnucovat jiným naše skvělé demokratické vymoženosti a šťastný způsob života. Naše zbrojení má přece etické osvědčení v obraně před těmi, kteří chtějí narušit naše liberální hodnoty a náš konzumní způsob života, ve kterém tak skvěle ochraňujeme naše ohrožené přírodní bohatství. My přece máme Green Deal, z etických důvodů bedlivě sledujeme uhlíkovou stopu a tisíce našich kamionů brázdí Evropu, aby vozily tisíce kilometrů sem a tam zboží, které se dá vypěstovat nebo vyrobit v zemi, kam se dováží, protože my přece máme skvělý byznys a šetrné tržní hospodářství. Ano, my víme nejlíp, co je etické, to my posilujeme význam rodiny, jejímž základem už není jenom žena a muž, protože ctíme svobodu člověka, který si může se svým pohlavím dělat, co chce, a třeba i upravovat jazyk podle potřeby. 

V naší skvělé, etikou prodchnuté liberální společnosti mohou být lidé, kým chtějí, dokonce i bytostmi, které se nemusí cítit být lidmi a možná, že někdy v budoucnu vnutí zbytku society úplně jiný jazyk, nějakou hatmatilku, protože usoudí, že i tradiční jazyk kterým dosud mluvila většina, je vlastně diskriminační vůči menšině. A tak se v boji proti diskriminaci dopustí diskriminace. Bytostí, které se nebudou považovat za lidi, ale narazí na jeden zásadní etický problém, a tím bude paradoxně právě užití tzv. lidských práv, kterých se doposud dovolávali. Je sice z názvu této listiny zřejmé, že jde o práva lidská, tedy ta, která se vztahují výhradně na Homo sapiens, na rod živočichů z čeledi hominidi, ale jak už víme, pravidla a normy se přece mohou měnit s ohledem na novou situaci. Člověk by si pomyslel, že absurdita je jen okrajovým jevem, leč jak tak pozoruji náš šťastný osvícený západní civilizační vývoj, leckde už získává převahu před normalitou. 

Co říci závěrem? 

Zatím všichni rozumně uvažující lidé cítí, že slovo „hoststvo“ je hloupost. Možná že právě teď jsem se dopustil neetického vyjádření. Chci snad říci, že existují i nerozumní lidé? Nepřivádím je náhodou do osobně nepříjemné situace? Ne, jen ilustruji, kam až může vést a vede úzkoprsá a samoúčelná snaha hlídat tzv. eticky správné korektní chování. Tomáš Koblížek, který se zaměřuje na filozofii jazyka a umění a jejich vztahu k etice, a zabývá se dezinformacemi, nenávistnými projevy a dokonce i pobuřujícími uměleckými díly (!) působí jako vědecký pracovník na Akademii věd. Karel Oliva, uznávaný jazykovědec a pedagog, který byl více než 13 let ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, si po vypršení svého funkčního období v roce 2016 od nového ředitele mezi čtyřma očima vyslechnul, že o jeho služby už ústav nestojí, protože je k tomu morálně nezpůsobilý. Čím to asi bude?

Vložil: Jan Paul