Nejslavnější exulant, cimrmanolog-zakladatel a jeho alter ego Danny. Tajnosti slavných
23.10.2024
Foto: Se svolením administrátora webu skvorecky.cz
Popisek: Spisovatel Josef Škvorecký v září 1994, při přijetí na náchodské radnici a předání knihy Náchod – to krásné město Kostelec
Už od padesátých let se Josef Škvorecký také průběžně věnoval své velké lásce, jazzu, hlavně s muzikologem a hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou, a jeho jméno je spojeno i s počátky cimrmanologie. (Pokračování z pondělí 21. října)
Fiktivní génius a všeuměl Jára Cimrman nebo Jára da Cimrman se poprvé objevil v roce 1966 v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka jako řidič parního válce a sochař, a ještě v tomtéž roce založili jeho duchovní otcové Zdeněk Světák s Jiřím Šebánkem a dalšími kolegy Divadlo Járy Cimrmana. V prvních seminářích je Josef Škvorecký zmiňován jako „prezident Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla českého myslitele Járy da Cimrmana“. Dne 31. ledna 1969 odletěl Josef se Zdenou do kanadského Toronta, pak přednášel na Cornellově univerzitě v Ithace a v létě absolvoval stipendijní pobyt na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Pak manželé procestovali téměř celé Spojené státy.
Exilové nakladatelství
V USA se Škvorečtí průběžně snažili udržovat kontakty s domovem, ještě na jaře 1970 Josef publikoval v českém tisku. Teprve po zastavení příprav vydání Tankového praporu se definitivně rozhodli zůstat v exilu a usadili se natrvalo v kanadském Torontu, kde byla Josefovi nabídnuta profesura. Až do roku 1990 vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury, od roku 1970 také kurzy tvůrčího psaní a učil dějiny a teorii filmu. V roce 1971 založili ’68 Publishers, jedno z nejvýznamnějších československých nakladatelství, a nejen těch exilových. Až do počátku devadesátých let v něm byla vydávána díla českých exilových autorů a tvorba, která byla doma v Československu zakázaná, do roku 1993 jich vyšlo celkem 227.
Odpůrce „úpravy vztahů“
Josef se účastnil kulturních akcí exilových organizací a prostřednictvím svých kontaktů pomáhal šíření české i slovenské literatury a kultury ve světě. Napsal téměř nekonečnou řadu článků do kanadského i amerického tisku, naopak českým posluchačům byly určeny jeho pravidelné relace o americké literatuře, které vysílala československá redakce Hlasu Ameriky. Publikoval v Listech, které vydával v Římě Jiří Pelikán, v Svědectví Pavla Tigrida, sídlícím v Paříži, v amerických Proměnách a kanadském Telegramu i Novém domově. S částí emigrace se neshodl pouze v tom, že byl zásadním odpůrcem tzv. úpravy vztahů s husákovským Československem, nabídnuté režimem exulantům, kteří nevystupovali „proti československým zájmům“.
Zločin v šantánu:
Příliš velké sousto
V roce 1978 byli manželé zbaveni československého státního občanství a o rok později stáli u vzniku dvouměsíčníku Západ. Nejprve uvažovali o tom, že by se mohl stát „sesterskou organizací“ nakladatelství ’68 Publishers, brzy ale dospěli k závěru, že by něco takového sami nezvládli. A tak se Josef stal členem redakční rady a pravidelně v něm uveřejňoval povídky, komentáře, rozhovory a polemiky. Když v Praze vrcholilo pronásledování členů spolku pro nekomerční kulturu Jazzová sekce, psal o tom pod pseudonymem Vladimír Burke, protože se bál, aby svým jménem neprozradil StB zdroj svých informací. Tím nejvýznamnějším byl přítel Lubomír Dorůžka, kontakt s domovem ale udržoval mnoha dalšími kanály, jimiž byly do Toronta doručovány i rukopisy domácích autorů, které vycházely v ’68 Publishers.
Sbohem, Danny
Ani v Kanadě neopustil svůj oblíbený žánr, detektivní prózu, a postupně vydal Hříchy pro pátera Knoxe, Konec poručíka Borůvky a Návrat poručíka Borůvky. Věnoval se publicistice a po mnoha letech se vrátil i k poezii a pro mnichovské nakladatelství Daniela Strože Poezie mimo domov připravil výbor ze své protektorátní „kostelecké“ tvorby. Důležitý přelom znamenal životopisný román Scherzo capriccioso z roku 1983, v němž se soustředil na americké období hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Často zásadně upravoval texty, které vycházely v ’68 Publishers, k mnoha napsal doslovy a komentáře a také je dál překládal. Koncem sedmdesátých let se nadlouho rozloučil se svým Danny Smiřickým a v osmdesátých letech trochu zvolnil, zrodila se ale nová linie jeho příběhů o životě významných i obyčejných českých přistěhovalců v USA.
Návraty domů
V posledním ročníku edičního plánu nakladatelství ’68 Publishers vyšly pod názvem Hlas z Ameriky jeho recenze anglické a americké literatury, které pravidelně četl ve vysílání, další novinky už ale manželé konečně poprvé tiskli v České republice. Románem Obyčejné životy, adresovaným „věrným čtenářům“, se v roce 2004 Josef definitivně rozloučil s Danny Smiřickým a jeho přáteli a spolužáky z kosteleckého gymnázia. Výčet jeho nejnovějších textů pak uzavřel šestidílný cyklus detektivních příběhů, které napsal společně se Zdenou. V září 2004 také naposledy navštívili rodnou zem a osmdesátiny Josef oslavil s přáteli v pražském hotelu Holliday Inn. Dne 11. října převzal půl Ceny Jaroslava Seiferta, o kterou se rozdělil s Viktorem Fischlem, a po dvakrát odloženém odletu, setkání s prezidentem Václavem Havlem a převzetí Řádu Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě se 14. října vrátil do USA.
Bezmocná medicína
V posledních letech trávil se Zdenou zimy na Floridě, v dubnu 2009 byl ale hospitalizován ve vážném stavu v Torontu a domů se vrátil až v polovině srpna. Mezitím mu byla 26. května 2009 udělena v Praze v nepřítomnosti Cena Společnosti pro vědy a umění. V říjnu 2011 se jeho zdravotní stav znovu zhoršil, jeho vážné nádorové onemocnění bohužel odolalo následnému ozařování a na chirurgický zákrok už si lékaři kvůli jeho pokročilému věku netroufli. Nejslavnější český exulant Josef Škvorecký zemřel 3. ledna 2012 v kanadském Torontu, mši za něj sloužil 11. ledna 2012 Tomáš Halík v pražském kostele sv. Salvátora.
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, Český rozhlas, skvorecky.cz, totalita.cz, Slovník české literatury po roce 1945, Honzlová: '68 Publishers)
Vložil: Adina Janovská