První srážka s cenzurou, Tankový prapor v šuplíku a jak se zrodil Danny Smiřický. Tajnosti slavných
21.10.2024
Foto: Se svolením administrátora webu skvorecky.cz
Popisek: Česko-kanadský spisovatel, překladatel a exilový nakladatel Josef Škvorecký v roce 1969, během cesty po Spojených státech
Červivé ovoce, prašivé kotě… Přímo smršť tvrdé kritiky se snesla na jeho hlavu už kvůli prvnímu románu, takže od počátku byl přinucen psát do šuplíku. Jeho nekonečnou inspirací byly vlastní prožitky, sny a touhy, plující v rytmu jazzu. A možná ani netušíte, že napsal i text k Matuškově Písničce pro Zuzanu.
Ve skutečnosti nikdy nebyl takový cynik, jak se ve svých dílech stylizoval. Nejslavnější český exulant Josef Škvorecký napsal úctyhodnou řadu próz, několik filmových scénářů a jeho články, studie či eseje bychom stěží spočítali. V naší kultuře zanechalo nesmazatelnou stopu jeho společné dílo s manželkou, prozaičkou Zdenou Salivarovou, torontské nakladatelství ‘68 Publishers, které vydávalo českou exilovou a samizdatovou literaturu.
V dobré společnosti
V pátek 27. září 2024 uplynulo už sto let ode dne, kdy se v Náchodě narodil slavný český exilový nakladatel. Jeho otec Josef byl bankovní úředník, náčelník místního Sokola a správce sokolského kina, matka Anna pocházela z Brnířova u Kdyně, kde její otec sloužil u dráhy. Po obecné chlapecké škole začal studovat v roce 1935 na náchodském reálném gymnáziu a už tehdy se ocitl v zajímavé společnosti. Jeho kamarády a spolužáky byli mimo jiné budoucí jazzový kytarista a hudební skladatel Jaroslav Celba, jazzový trumpetista, dirigent a skladatel Pavel Bayerle, textař, dramatik a scenárista Vratislav Blažek či literární bibliograf Boris Mědílek.
První srážka s cenzurou
Už v patnácti začal psát poezii, ve čtyřicátých letech uspořádal své první rukopisné sbírky Podvečer, Ragtime, Blázinec, Alladinova lampa a Kniha dešťů. Po maturitě v roce 1943 byl totálně nasazen jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling, pak v Novém Městě nad Metují a v náchodské přádelně firmy Bartoň. Hned po osvobození uspořádal reprezentativní sbírku, dodatečně pojmenovanou Tajemství dívek. Tehdy si také poprvé vyzkoušel práci redaktora v náchodském čtrnáctideníku Slovo má mladý severovýchod a také poprvé narazil na komunistickou cenzuru. Kvůli svým názorům už čtvrté číslo neredigoval, redakce se ale od něj odmítla distancovat a tím vydávání časopisu skončilo.
Tankový prapor:
Tankový prapor v šuplíku
Na podzim roku 1945 začal studovat na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, už v roce 1946 ale přestoupil na Filozofickou fakultu, kterou absolvoval v roce 1949 na dvojoboru filozofie a angličtina. Těsně před únorem 1948 ještě stihl vyhrát vysokoškolskou literární soutěž, cenu, kterou byl měsíční pobyt v zahraničí, si už ale užít nestihl. Po státnicích dostal umístěnku jako středoškolský učitel do Broumova, pak učil v Polici nad Metují a v Hořicích v Podkrkonoší. V té době sice stále ještě psal verše, stále víc ho ale lákala próza. V roce 1951 získal doktorát a vzápětí oblékl na dva roky uniformu. V té době se také zrodil jeho román Tankový prapor, který byl ale tehdy nepublikovatelný.
Rukopisy jen pro přátele
Po návratu do civilu v roce 1953 si našel bydlení na pražském Smíchově a nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění, v roce 1956 se stal redaktorem dvouměsíčníku Světová literatura a do almanachu Život je všude přispěl pod pseudonymem Josef Pepýt kapitolou z ještě nepublikovaných Zbabělců. O rok později už byl zástupcem šéfredaktora a známý byl především jako překladatel. Jeho rukopisy mohli ale číst jen nejbližší přátelé. V březnu 1958 se oženil s o devět let mladší Zdenou Salivarovou, která tehdy byla členkou Československého státního souboru písní a tanců a působila jako zpěvačka a herečka v Laterně Magice a v divadle Paravan.
Jak se narodil Danny Smiřický
V prosinci 1958 Josefovi konečně vyšla první knížka, román Zbabělci, jehož skeptický antihrdina Danny Smiřický s mnoha autobiografickými rysy, s níž se pak už Škvorecký nikdy nedokázal rozloučit, přibližuje čtenářům poslední dny protektorátu ve fiktivním maloměstě Kostelci. První vcelku příznivé ohlasy se ale už počátkem roku 1959 zvrtly v obrovský průšvih. Konzervativní křídlo státního aparátu Zbabělce využilo jako varovný příklad důsledku liberalizace poměrů v kultuře, řízená odsuzující kampaň mohla mít pro jeho autora, a také do jisté míry měla, vážnou existenční dohru. Po skandálu, který významně omezil jeho publikační činnost, se vrátil k redaktorské práci, překládal a publikoval pod šifrou nebo pseudonymem. Důslednost režimu ale slábla, takže už v roce 1963 vyšla jeho pět let stará novela Legenda Emöke a Josef Škvorecký odešel na volnou nohu. O rok později vyšlo druhé vydání Zbabělců a postupně řada jeho dalších knih.
Pokračování ve středu 23. října
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, Český rozhlas, skvorecky.cz, totalita.cz, Slovník české literatury po roce 1945, Honzlová: '68 Publishers)

Vložil: Adina Janovská