Špatně tajené běsy mlynáře Máchala aneb Jak populární kladný hrdina spadl do vražedné pasti. Tajnosti slavných

18.10.2024

Foto: Se svolením Národního filmového archivu

Popisek: Herec a pedagog František Vicena

FOTOGALERIE: Přímočarý představitel stylizovaných kladných hrdinů dokázal vzít diváky svou upřímností a rovností za srdce. „Kovaný“ soudruh byl férový i v soukromí, takže nikoho ani nenapadlo mu nevěřit.

Za výkon ve válečném dramatu Klíč, který mi v dětství připravil noční můry, získal František Vicena na plzeňském V. Festivalu českých a slovenských filmů Individuální cenu. Ztvárnil v něm komunistického funkcionáře, novináře, politika a protinacistického bojovníka Jana Ziky, který zemřel během heydrichiády na následky zranění při zatýkání gestapem. Nejčastěji se ale vrací do našich domovů prostřednictvím televizní obrazovky hlavně o svátcích. Kdo by neznal starého mlynáře Máchala z populární pohádky režiséra Hynka Bočana S čerty nejsou žerty? Během natáčení zdaleka nebyl tak starý, jak mu scénář předepsal. Slavnostní premiéry, která se uskutečnila 1. října 1985 v Praze, se přesto nedočkal.

Tvář z obrazovky

Od počátku šedesátých let se stal především televizním hercem, zahrál si v téměř nekonečné řadě úspěšných inscenací všech žánrů, od historických dramat (Don Carlos v Molièrově Donu Juanovi či kancléř Jan ze Středy v televizní hře Ludvíka Kundery Královské řádění) přes úspěšné detektivky (MUDr. Rous v dramatizaci románu Václava Erbena s kapitánem Exnerem Bláznova smrt) po propagandistické snímky (v hraném dokumentu Jak to bylo v Únoru). Angažovaný komunista režimu zcela propadl, naprosto mu důvěřoval a byl mu oddán, takže nemohl chybět ani v seriálových projektech, poplatných režimu. V Třiceti případech majora Zemana si zahrál ve dvou epizodách, předsedu Včeláka v epizodě z roku 1953 Vrah se skrývá v poli, natočené na motivy případu Babice, po němž byly zatčeny a odsouzeny ve vykonstruovaných procesech desítky lidí, a Zbyška Broniewského v příběhu z roku 1961 Bílé linky o činnosti StB v Západním Berlíně.

Propaganda na objednávku

Ve Vicenově filmografii najdeme více než sto různých hrdinů, nesměl chybět ani v propagandistickém seriálu z prostředí národních výborů Muž na radnici, v němž si zahrál předsedu krajského výboru Stašu. Mimo jiné si zahrál i podplukovníka Mareše v seriálu Velitel o kamarádech z vojenské vysoké školy, který byl natočen v roce 1981 přímo na politickou objednávku. Velmi rád a často se ale také věnoval recitaci a účinkoval v pořadech, zaměřených na literární osvětu. Bohaté zastoupení v jeho práci měl i rozhlas, kde například pořídil čtenou nahrávku slavného románu Hrabě Monte Christo. Spolupracoval také s dabingem, slyšet jsme ho mohli třeba v populárních francouzských „četnických“ komediích nebo v detektivním seriálu Kojak. Zpěv a mluvené slovo nahrával i na gramofonové desky.

S čerty nejsou žerty:

Férový soudruh

V sedmdesátých letech rozšířil své působení o pedagogickou činnost, učil na pražské DAMU, kde vychoval několik generací herců, a jako ředitel vedl studentskou divadelní scénu Disk. S kolegou Janem Přeučilem byl oblíbeným terčem studentských vtípků, kterými nás zásobovali kamarádi z DAMU v tehdy oblíbené „damácké“ kavárně U Zlatého hada, která funguje dodnes v rohovém domě naproti fakultě, a některé historky se tradují dodnes. Například jak chodbu studentského divadla Disk dlouho zdobil nápis: „Pan profesor Přeučil, ten nás ho*no naučil. Jaképak s tím fraky, pan Vicena taky.“ Autor samozřejmě neznámý… Přestože byl František Vicena opravdu „kovaný“ soudruh, nikomu to nevadilo a nikoho ani nenapadlo mu nedůvěřovat. „Byl to skvělý, čestný, férový člověk,“ prohlásil o něm před lety Jan Přeučil. „Nikdy nikoho nepodrazil. Vždycky se snažil druhým pomáhat. Měl krásnou povahu.“ (ZDE)

Nesplněný sen

Oženil se s krásnou, o šest let mladší kolegyní Naděždou Prchalovou, která patřila déle než třicet let k oporám činoherního souboru kladenského divadla, a poté působila léta v pražském Divadle v Dlouhé. Měli spolu dva syny a dnes by byl František už několikanásobným dědečkem. Toho se ale nedožil. Po celý život ho totiž trápily psychické problémy, které mu údajně komplikovaly i rodinné vztahy a postupně prohlubovaly i tím, jak marně toužil po velké hlavní roli. Pro televizi natáčel naposledy v roce 1984 životopisný dokument o hudebním skladateli Josefu Myslivečkovi, nazvaný Pod maskou, k němuž napsal scénář spisovatel František Kožík, a jeho posledním filmovým hrdinou se stal mlynář František Máchal v nestárnoucí pohádce S čerty nejsou žerty.

V zajetí démona

Se svými problémy se sice svěřil do rukou odborníků a poctivě bral léky, jenže… Místo vodou je zapíjel alkoholem, čímž se stále více propadal do začarovaného kruhu, z nějž neměl sílu vystoupit. Čím byl starší, tím se prý dávky zvyšovaly a měnily jeho osobnost. A to se samozřejmě brzy rozneslo, šuškalo se, že mu sotva stačí litr vody denně. Není divu, že se režiséři začali bát ho obsadit, takže se mu jeho sen o velké filmové příležitosti, kterou by na sebe opravdu upozornil, stále více vzdaloval. S tím, jak brzy a tragicky odejde z tohoto světa, ale nepočítali ani jeho nejbližší. V osudný večer, 15. října 1984, se jeho manželka Naď vrátila z představení domů a našla ho oběšeného v koupelně. Už mu nebylo pomoci.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Osobnost regionu, Aha!, Marie Valtrová: Ornestinum, Slavná éra městských divadel pražských, Městské muzeum v Ústí nad Orlicí)