Dvě velké lásky něžného požitkáře aneb Proč hromotluk s vizáží hospodského rváče odmítal velké role. Tajnosti slavných
11.10.2024
Foto: Filmové studio Barrandov
Popisek: Josef Hlinomaz jako zápasník Leopold Čongr v dramatu režiséra Martina Friče z roku 1966 Lidé z maringotek
Velký požitkář a milovník všech darů života skrýval za věčně zarostlou tváří a drsnou mluvou křehkou duši. Vyhlášený škrt si vystačil se dvěma páry bot a klidně zbaštil na posezení celou husu. Hlavně ale celý život podřídil dvěma velkým láskám. (Pokračování ze středy 9. října)
Oplácaný drsňák s neupravenými vousy a ne právě inteligentním výrazem i projevy, takové postavy jako by scenáristé psali Josefu Hlinomazovi takzvaně na tělo. Do svého soukromí Josef Hlinomaz zásadně nikoho nepouštěl a jeho intimní život byl opředen tajemstvím. Málokdo z jeho okolí například věděl, že po válce byl dokonce krátce ženatý se sestrou jednoho ze studentů, který byl popraven nacisty během heydrichiády, a právě jeho příběh se stal námětem povídky Hlinomazova kamaráda Jana Drdy Vyšší princip, kterou v roce 1960 natočil režisér Jiří Krejčík. Jenže svoji ženu nachytal in flagranti s milencem a jejím pozdějším manželem a údajně tenkrát došlo i na facky. Sice se rozvedli, nikdy ji ale nepřestal milovat, a tak parohy vrátil svému sokovi i s úroky, když se později již vdaná exmanželka stala pro změnu jeho milenkou.
Svatba jako řemen:
Baculatá Helenka
Dámské přízně se rozhodně neodříkal, k jeho partnerkám prý patřila dokonce i legendární Helena Růžičková. Stalo se to v roce 1971, když společně natáčeli povídkovou komedii režiséra Evalda Šorma Psi a lidé. Josef v něm hrál – co jiného než malíře, a kyprá Helena krásnou venkovanku, která mu stála modelem. Nakonec se stala jeho múzou nejen před kamerou, ale načas i v reálném životě. „Měli jsme spolu techtle a došlo i na mechtle,“ přiznala kdysi deníku Blesk a po Hlinomazově smrti na něj velmi často vzpomínala. Helena zřejmě zdaleka nebyla jediná, přesto o něm přátelé říkali, že opravdu zamilovaný byl pouze jedinkrát v životě. A i když nějaké přítelkyně měl, nikdy nikoho nemiloval tak jako svoji někdejší ženu.
Na štíru s morálkou?
Nejspíš proto se pak už znovu neoženil a raději si našel stálou přítelkyni. Jednu dobu měl dokonce dvě současně a měl přesně stanovený harmonogram, s jednou, krásnou modelkou Jaroslavou se scházel v pondělí a s druhou Magdou Kalichovou ve čtvrtek. Vedoucí barrandovského komparsu Magda byla dokonce vdaná za filmového zvukaře a občas chodívali k Hlinomazovi oba. Manžel ale nakonec podivný vztah nezvládl a podal žádost o rozvod. Magda se časem znovu vdala, a když Hlinomaz koupil koncem šedesátých let vilku na břevnovském Větrníku, nastěhovala se k němu i s manželem Karlem. A v trojúhelníku měli všichni přesně vymezené role. Josef vydělával peníze a pro svou lásku udělal cokoli, co jí na očích viděl, Magda se starala o domácnost a Karel Kalich se proměnil v jakéhosi rodinného manažera, který opravoval a zveleboval v domě a na zahradě, co bylo třeba, a dokonce dělal Josefovi osobního řidiče. A klapalo jim to prý náramně.
Psi a lidé – Hry lásky:
Druhá životní láska
Kromě herectví měl ještě druhou celoživotní lásku, malířství. Herců a zpěváků, kteří malují, je sice naseto, obvykle je ale na jejich obrazech zajímavé pouze jméno autora. Josef Hlinomaz byl výjimka. Jeho práce obstojí samy za sebe, oceňovali je nejen kolegové malíři, ale i kritika. Byl takříkajíc malířem na plný úvazek, nejen hercem se zajímavým koníčkem. Umělecky vycházel především z kubismu a naivismu, tvořil groteskně fantazijní přeludy s originálním humorem a poetikou. Sám sebe nazýval surneonaivistou. Ilustroval také řadu knížek, například Poláčkův úspěšný román Bylo nás pět, a přispíval svými články a fejetony do novin. Jeho obrázky znají a vlastní nejen kolegové, ale také naše a zahraniční galerie.
Maminčiny knedlíky
Jeho postavy byly výrazné, svérázné a jedinečné, protože byl takový především on sám. Vyhlášený gurmán se rád dobře najedl a na jídle nikdy nešetřil. Když mu chutnalo, klidně si dal v restauraci stejnou pochoutku dvakrát i třikrát, a s gustem pak křičel, že ho chtějí okrást, protože mu napočítali jedno jídlo víckrát. Jeho apetit zřejmě vypěstovala maminka a dodnes se traduje jeho koloběh u oběda. Nejprve si poručil tři knedlíky a omáčku, po chvíli oznámil, že mu zbyla omáčka a chce další knedlík, potom mu zase zbyl knedlík a žádal omáčku… Klidně si upekl celou kachnu nebo husu, kterou pak bez problémů sám zbaštil na posezení. Dalším jeho velkým zlozvykem bylo kouření. Podle přátel si zapaloval jednu cigaretu za druhou, a když došly, sáhl po lulce.
Chalupáři:
Zjevení se síťovkou
Na oblékání si nikdy nepotrpěl, za čímž je zřejmě třeba hledat jeho vyhlášenou spořivost. Většinou prý míval pouze dva páry bot, s nimiž si vystačil. Například jednou způsobil obrovský rozruch na recepci známého luxusního bratislavského hotelu, v němž byl s hereckými kolegy ubytován. Na rozdíl od jejich objemných zavazadel totiž měl v ruce pouze splasklou síťovku, do níž halabala naskládal pár nejnutnějších věcí včetně dokladů. Konvence v oblékání stejně jako módní trendy prostě neuznával. Herectví bral jako vedlejšák, o divadelních hercích říkával, že jsou otroci, kteří se musí tvářit a říkat, jak to mají předepsáno. Velmi brzy začal odmítat i větší filmové role, protože učit se scénář považoval za ztrátu času.
Osudná dovolená
Sport mu nikdy moc neříkal, jedinou výjimkou bylo plavání. I ve vyšším věku prý zvládl hravě padesát bazénů. V létě roku 1978 odjel s přáteli k moři do jugoslávského Splitu, přestože mu to lékaři po nedávném kolapsu na Žofínské plovárně zakázali. Devátý den dovolené, 8. srpna, si šel po snídani jako každý den zaplavat. Pak se s přáteli vrátil do hotelu, vypil kávu, típl cigaretu a svým typickým způsobem řekl: „A teď už můžete jít do pr…“ Ulehl k odpočinku na kanape a krátce nato zemřel na infarkt. Bylo mu necelých šedesát čtyři let. Jeho pozůstalost uspořádal a knižně vydal Jan Krůta v knížce Majoucta a jeho vzpomínky na návštěvu New Yorku vyšly v roce 2003 pod názvem Neuvěřitelný návrat.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, Blesk, Michal Herzán, Marie Formáčková: Josef Hlinomaz – Něžný drsňák)
Vložil: Adina Janovská