Zkusit to trochu jinou cestou. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Socdem

Popisek: Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek

S opatrným potěšením chválím sociálním demokratům volbu Jany Maláčové do čela. Poté co vypadla z velké politiky a dala se na dráhu odborářky, její pohled na svět, mám ten dojem, zjemněl, zmoudřel, stal se levicově zemitým. A to je to, co v české politice až k uzoufání chybí.

My Češi jsme v zásadě sociálně zaměření, levicově přemýšlející. Vymizení takové politiky z politické mapy jsem bral jako jakýsi historický omyl.

S jistými obavami jsem hleděl a doposud hledím na to, že se naší zemité levice chytila patina levice západní, která je až příkladně vykořeněná a místo hájení práv lidí od lopaty zavádí privilegia nedotknutelných. A k tomu směru pomalu docházela i sociální demokracie. Jemnými kroky, v jakémsi valčíku toho našeho – patříme na Západ, a tak popřeme všechno, co je naše. Ač musím uznat, že Michal Šmarda, teď už bývalý předseda sociálních demokratů, se snažil v poslední době, tedy před volbami, akcentovat právě sociální demokracii jako stranu práce a stranu pro lidi práce. Přesto byl stále obklopený jedinci, kteří si kdysi stavěli kariéru na módních lidskoprávních tématech, která ve svém pokrytectví olizovala podrážky agresivní levici Západu.

Svou poslední volenku si u mě sociální demokracie vysloužila u předvolební diskuse, kde právě progresivista Tomáš Petříček, na vodícím provázku Miroslava Pocheho, vyškubl uprostřed věty Lubomíru Zaorálkovi mikrofon. V tu chvíli jsem si řekl, že závěrečné amen zaznělo a nad sociální demokracií se zavřela voda.

Jana Maláčová může straně vlít novou energii. A to obzvláště když si za prvního místopředsedu zvolila právě Lubomíra Zaorálka, nikoliv nějakou loutečku progrese a západní levice.

Příznačné pak bylo uvítání pro Jiřího Dienstbiera na sjezdu strany, kde se předseda strany volil. Dienstbier je přesně ta „lepší“ loutka progrese, která dřívější zemitou levicovost nahlodávala, a ničila tak stranu jako takovou. Dienstbier kandidoval jen proto, aby zabránil ve zvolení Maláčové. Reakcí na jeho projev bylo bučení a řvaní slova fuj. To dává naději, že ve strukturách sociální demokracie jsou ještě lidé, kteří myslí.

A proč Dienstbier nechtěl v čele Maláčovou? Protože Maláčová razí myšlenku, že nepřítelem je nynější vláda a její jednotlivé strany. A pro to, aby se vláda Petra Fialy porazila, je potřeba spojit levicově smýšlející strany, postavit silnou koalici a prostě vzít Strakovku příští rok šturmem. A to znamená, že Maláčová bude jednat i s koalicí Stačilo!, která je vedená komunisty. A to je červená linie, přes kterou se dienstbierovské „lepší“ persony nepřenesou.

Proč? No jsou to přece komunisti. A s komunisty se nemluví. Stejně jako s teroristy. Vyvolává se mrtvý duch Vasila Biľaka, Josefa Urválka nebo Klementa Gottwalda. Varuje se před tím, že takové doby a takoví lidé se mohou vrátit. Nedodá se, že s Otakarem Foltýnem, Igorem Střížem nebo s naším politbyrem ve Strakovce tu už dávno jsou a plíživě si přivlastňují zemi.

Komunistická strana už neplodí Vasily Biľaky, stala se stranou konzervativně levicovou a zcela regulérní. Naopak, před Vasily Biľaky dneška varuje a ukazuje jejich prázdnou mocichtivost. Že by se mohla, při případném vítězství, komunistická strana zase vrátit ke svým předrevolučním móresům? Ale dejte pokoj. K tomu je potřeba mocenské centrum, které dříve sídlilo v Moskvě. Teď naopak sídlí na jiné světové straně a stejně jako kdysi Moskva soustředí na sebe všechnu možnou i nemožnou moc. Odtamtud teď jde nebezpečí vytrácející se svobody. Komunistická strana je jen konzervativně levicová a před bruselským mocenským centrem moci varuje. A to zcela oprávněně. Nálepkování toho, že KSČM je totožná s KSČ z předrevolučních let, je z hlediska vývoje samotné strany prostě čirý fantas. 

Pokud se Jana Maláčová rozhodne vytvořit širší koalici se Stačilo!, jedině jí k tomu zatleskám. Jen se trochu bojím, aby nepodlehla volání sirén progresivně levicových stran Západu, které se na naší politické scéně sice potácejí na hranici nebytí, ale jsou hladové, tak hladové. I ony se budou chtít přiživit. A Jana Maláčová by mohla sociální demokracii za jejich asistence zase rozložit. Ale není blbá, tohle dá. 

Vložil: Štěpán Cháb