Kde můžete prožít soukromou noc s muzikálovou hvězdou a víte, co je pohodinda? Horká židle Moniky Absolonové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Zpěvačka, herečka a moderátorka Monika Absolonová v Show Jana Krause

Před tím, než usedla na červenou pohovku v Show Jana Krause, zavzpomínala, že už tu byla mnohokrát, takže si na humor moderátora zvykla a vlastně ho má ráda. Nepobavila se jen jednou, když byla těhotná. Bylo jí totiž špatně a měla strach, že tu červenou pohovku poblinká.

To už je pár let, synům je devět a šest. Pryč je i doba, kdy Monika působila posmutněle z rozchodu s otcem svých synů. Dnes je elegantní usměvavá dáma, jejíž tvář v osmačtyřiceti zdobí pár přiměřených vrásek. Noblesní černý kostým a pečlivý nenápadný make-up, který podle jejích slov dal maskérce hodně práce, takže polibek s Janem Krausem musel být jen naznačený, aby ta práce nepřišla nazmar. S trochou dojetí přijímá od moderátora kytici k narozeninám. Jan Kraus si datum dobře pamatuje. Aby ne, když ve stejný den má narozeniny i jeho žena Ivana Chýlková. „A také David Koller,“ dodává zpěvačka a vzpomíná, že v patnácti letech se dočetla v Bravíčku, že ti dva slaví narozeniny ve stejný den jako ona. „Tehdy jsem se rozhodla, že budu slavnou zpěvačkou,“ směje se.

Navzdory úspěchu Monice skromnost nechybí, dobrý režisér prý vykřesá zázrak i z úplného dřeva...

S urputností nejdál dojdeš, musí být ale milá

Zároveň ale přiznává, že neví, kde se v ní to přesvědčení vzalo. „Chodila jsem do Kühnova dětského sboru a nikdy jsem se oproti jiným dětem nevyznačovala výjimečným talentem. Byla jsem taková jako hezky průměrná, a to trvalo poměrně dlouho,“ vypráví a dodává, že se to změnilo jen díky tomu, že byla urputná. „Ale mile urputná!“ myslí si a poklepává přitom významně na opěradlo pohovky dlouhými štíhlými prsty. Krásné ruce jsou její velkou ozdobou, je radost se dívat, jak nenápadně je umí při rozhovoru uplatnit. Člověk by si ji uměl představit s vějířem ve šlechtické lóži divadla. Jenže ona se svou urputností vypracovala na jeviště a dnes nejen zpívá, ale i hraje.

Smutný osud velké hvězdy

Po řadě muzikálů je nyní jejím hlavním představením životopisný příběh americké herečky a zpěvačky Judy Garland, Jan Kraus chválí Moničin herecký talent, ona ho ale moc neprožívá. „Když je dobrý režisér a umí pracovat s dřevem, tak to ze mě vykřesá,“ podotýká skromně. „To gró je vlastně činohra a občas se tam zazpívá. Ale musím říct, že ani ty písně, u kterých jsem si myslela, že si ulevím, nejsou jednoduché na naučení. Zase mě to učil pan profesor Klezla, a když jsem tam přišla a zahrál mi to, tak jsem mu řekla, vy jste se zbláznil, to já v životě nezazpívám. Ale nakonec jsem se to naučila. Naučila jsem se i to ohromné množství textu, a i jsem se přestala stydět být na jevišti opilá, zvracet, být zfetovaná a tak. Přestože jsem zfetovaná nikdy nebyla! Nakoukávala jsem spoustu věcí, jak se lidi chovají. Bylo to tedy náročné, ale dobré,“ vysvětluje a doplňuje, že i když už dnes není Judy Garland tak známá, bývala to superhvězda a absolutní ikona Ameriky, která získala Oscara i Cenu Grammy. „Bohužel zemřela ve 47 letech, což mně je teď. Ona se osmačtyřiceti nedožila, já snad jo! Ještě tedy máme pár dní…“ klepe zpěvačka na dřevo, protože pořad se natáčel pár dní před jejími narozeninami.

Janu Krausovi přiznala, jak a proč se vlastně rodí její populární noční reportáže

Bude mít ponk v garáži, i když neví na co

Nejenže se narozenin 25. září dočkala, ale evidentně je na vrcholu sil. Projevuje se to na jevišti i mimo ně. Co jiní svěřují odborným firmám, do toho se pouští vlastními silami. Rekonstrukce chalupy už jí sice zabrala několik let, zase se při ní ale naučila mnoho nových dovedností, a to ji baví. Všechno si organizuje sama a prý se už naučila dokonce správně číst plány. Nad tím, že když pokládali střechu a spadla jim při tom celá stodola, jen mávne rukou. Zato ji vyvedl z klidu elektrikář.

Obešli celou chalupu, domluvili, kde budou zásuvky, a skončili v garáži. „Tam jsem chtěla takovou tu speciální zásuvku, protože to vypadá, že všichni budeme muset mít elektrická auta, tak abych měla kde nabíjet. Elektrikář se rozhlédl po zbylém prostoru a povídá: „No a tady budete mít ponk, že?“ Cože budu mít? Přemýšlela jsem nahlas. Ten pán nejspíš usoudil, že si všechno budu dělat sama. Už mám střechu, okna, už mám vylité podlahy, už mám omítku, a už dokonce umím já sama držet správně v ruce stavební plánek, takže tomu rozumím a je to skvělé. A teď budu tedy mít i svůj vlastní ponk!“

Na sítích vždy přítomna

Jan Kraus obdivuje, co všechno Monika umí. Ovládá totiž mistrovsky i moderní technologie a se svými přáteli a příznivci je neustále v kontaktu. Posílá jim i videa z nočních návratů z vystoupení. „Jo, to dělám,“ směje se. „Víte proč? Já bych totiž za jízdy nejraději telefonovala, jenže je noc a nikdo se mnou nechce mluvit.“ A tak natáčí reportáž třeba z cesty z Kroměříže. Ukazuje, kudy jede, a nezapomene představit řidiče. „To musím, oni by mě jinak hejtovali, že řídím a natáčím. No to samozřejmě nedělám, nejsem blázen, že, mám dvě děti a mám se ráda,“ popisuje své noční reportáže, zastavení od pumpy, kde si vybírá, jestli si má dát tenhle koláček, nebo tamten.

„Ale taky mám dny, kdy se odpojuji, nemyslete si, že jsem na těch sítích pořád. Ale jo, jsem tam hodně. Baví mě to.“ Moderátor tenhle způsob prezentace sice moc nemusí, ale zato oceňuje, že Monika umí i to. A také vařit umí. I o to se dělí se svými sledovateli, má vlastní pořad o vaření. „Nabídli mi to, dělám to doma, tak proč ne. Stejně vařím pro kluky, tak proč se s lidmi nepodělit o kuchyň,“ líčí se smíchem své internetové počiny.

Láska k dětem má své limity

Divadlo, koncerty, chalupa, sociální sítě – Jan Kraus obdivuje, jak to všechno zpěvačka zvládá. „Zapomněl jste děti,“ opravuje ho rychle, aby se nezapomnělo, že je také milující matka dvou synů, kteří přicházejí do rozporuplného věku. „Jednomu bude šest a druhému devět,“ upřesňuje v závěru s tím, že ten starší jí stále častěji vysvětluje, že je úplně mimo. „Když něco řešíme s tím starším, který chodí do třetí třídy, tak mladší Matouš už si urovnává cestu a říká, mamko, já to ale nedělám, viď?!“ Nejhezčí společné chvíle mají, když si pustí film, lehnou si vedle sebe, přikryjí se dekou. To malý Matouš vždycky přijde s tím, že si udělají pohodinku. „Přinese nejrůznější sáčky s dobrůtkami a oba se do nich pustí. A já jen poslouchám, jak všude padají drobečky, a přemýšlím, že to budu ráno muset luxovat. To je pohodinda!“ zakončuje Monika Absolonová rozhovor něžně podrážděným mateřským výrokem.

Zdroj: FTV Prima

Vložil: Ela Nováková