Směrem k zářné budoucnosti pochodem vchod! Při čem si ale mladí zatančí? Tajnosti slavných
27.09.2024
Foto: Se svolením Supraphonu
Popisek: Ludvík Podéšť na obalu alba s výběrem jeho komorní a symfonické hudby, které vyšlo poprvé v roce 1975 a v roce 2016 bylo vydáno v reedici
Na rytmické písničky padesátých let, proklamující každodenní pilnou práci a překonávání překážek, se pochodovalo opravdu dobře. Budovatelské nadšení ale nevydrželo donekonečna, lidé se také potřebovali bavit. A zrodil se problém. Na co budou tancovat?
Spontánně ho vyřešil muž, který měl rytmus v krvi, poháněla ho netrpělivost a chuť stále zkoušet něco nového. Jeho symfonickou, komorní či operní tvorbu odložím na okraj dnešní vzpomínky, protože zdaleka ne pro každého je jeho šálkem kávy. Kromě ní je totiž téměř zapomenutý hudebník, skladatel a někdejší hudební redaktor Československého rozhlasu Ludvík Podéšť autorem celé řady písniček, které si s chutí kdekdo prozpěvoval. Radost ze života z nich přímo tryskala, melodie, vycházející z jeho milovaného swingu, pocukávaly nohama a zvaly na taneční parket.
Babičko, nauč mě charleston:
Škola v rytmu swingu
I díky nim společnost, sešněrovaná v padesátých letech přísnými pravidly a hrozbou trestů za jejich porušení, začala nejprve polehoučku, a časem konečně i zhluboka dýchat a těšit se na nová rána. Jejich texty sice z dnešního pohledu mohou leckdy působit naivně či prvoplánově, ale ruku na srdce, totéž platí i o současných hitech. Muž, který se stal prvním nadějným skladatelem filmové hudby, se narodil jako předvánoční dárek 19. prosince 1921 v Dubňanech u Brna. Jako by se mu melodie rodily v hlavě už od prvních vteřin. Hravě se naučil na pět hudebních nástrojů a během studia na gymnáziu v Kyjově hrál ve studentském symfonickém orchestru na fagot. Už tehdy se zrodily jeho první pokusy o vlastní tvorbu a vstřebával všechny hudební novinky. Hlavně ho ale uchvátil swing, s nímž se zrodila doba velkých orchestrů, a v Československu byl tehdy velmi populární legendární Orchestr Glenna Millera.
Místo hudby do dolů
O svých skladatelských počátcích sám říkával, že se rodily stylem pokus-omyl. Symfonická hudba ho sice vtáhla do svého světa, výňatek z jeho smyčcového kvartetu byl dokonce uveřejněn ve studentském časopisu kyjovského gymnázia. Byl ale mladý, takže s ním šili všichni čerti, zpíval ve sboru, hrál na klavír a kontrabas v různých amatérských tanečních orchestrech. Po maturitě v roce 1940 začal studovat na obchodní akademii v Hodoníně a v Ústavu moderních řečí v Brně, už v roce 1941 se mu ale splnil sen. Byl přijat na brněnskou konzervatoř, kde začal studovat skladbu ve třídě významného klavíristy, dirigenta a skladatele Jaroslava Kvapila. Čáru přes rozpočet mu ale udělala nacistická okupace. Už b roce 1942 byl totálně nasazen do dolu v Dubňanech, kde se těžil lignit, nejmladší a nejméně karbonizované hnědé uhlí. Další rok se mu trochu ulevilo, protože byl přesunut jako pomocný dělník do firmy Baťa ve Zlíně, v roce 1943 ale musel do dalšího hnědouhelného dolu v Ratíškovicích u Hodonína.
Šoférská:
Vojáci na Strahově
Žádná jiná profese se nepodepisuje na zdraví tak, jak právě havířina, a všudypřítomný prach, hluk a mimořádná fyzická zátěž se podepsaly i na Ludvíkově zdraví. Přesto se po osvobození snažil co nejdříve vrátit do aktivního života, a hlavně ke studiu. Začal studovat na brněnské Masarykově univerzitě hudební vědu a v roce 1947 začal souběžně pracovat jako referent hudebního vysílání Československého rozhlasu v Brně. Jako sbormistr spolupracoval se souborem JAMU Radost, pro který složil řadu písní. V roce 1953 se stal uměleckým vedoucím Armádního souboru Víta Nejedlého a v roce 1955 dostal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu za hudbu k vystoupení armády na I. celostátní spartakiádě. V roce 1958 se stal šéfem hudebního vysílání pražské redakce rozhlasu. Od roku 1961 přešel jako hudební skladatel na volnou nohu a v letech 1966-1968 doprovodil svoji manželku, která byla lékařkou, do Maroka.
Filmový úspěch
Skládal živelně, nejprve skladby pro klavír a komorní, už od počátku padesátých let se pustil do skladeb pro velké orchestry a scénické hudby. Složil například operetu Slepice a kostelník a hudbu k opeře Hrátky s čertem. A díky svému mládí a vnitřní netrpělivosti ve snaze posouvat se dál se brzy pustil i do hudby k filmům. Už v roce 1952 složil kompletní hudbu k hudební komedii Zítra se bude tančit všude. Film měl velký úspěch a Podéšť se etabloval jako perspektivní tvůrce. Z jeho tónů tryskala energie, optimismus a radost ze života, což přesně odpovídalo i společenské objednávce. Takže vzápětí následovaly další – Florenc 13.30, Advent, Valčík pro milión, Tři chlapi v chalupě…
U nás jaro nekončí:
Konečně bylo na co tančit
Do jeho moderní hudby, v níž zaznívaly prvky moravského folklóru, stále častěji prolínala harmonie a rytmus taneční hudby, takže úspěšně zvládl i přechod k populární hudbě a už v roce 1961 se díky němu zrodil i jeden z prvních hudebních videklipů Babičko, nauč mě charleston. Nazpívala ji Edita Štaubertová a štrikující babičku si zahrál Elena Hálková, první manželka Zdeňka Štěpánka. Supraphon ho samozřejmě vydal na „singlu“, kterých se pro dalo neuvěřitelných čtvrt milionu. Podéšť se zařadil mezi nadějné autory a nebýt zdravotních problémů, kterými trpěl už od totálního nasazení za války, bychom nejspíš měli dalšího skladatele, na jehož hity by zpěváci populární hudby stáli frontu. Osud byl ale jiného názoru. Hudební skladatel, dirigent, hudební redaktor a publicista Ludvík Podéšť, který tvořil mimo jiné i pod pseudonymem Ludvík Binovský, zemřel náhle 27. února 1968 v Praze, bylo mu pouhých 46 let.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Český rozhlas, Česká televize, Supraphon, Český hudební slovník, Encyklopedie dějin Brna)
Vložil: Adina Janovská