Tvrdý Valach a vtipná cérečka, zločin a trest po česku a nejcennější smeták na světě. Tajnosti slavných
20.09.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Dana a Emil Zátopkovi v životopisném dokumentu režiséra Ivana Stehlíka Kde já se tady beru?
Rozsudky smrti, mučení vězňů, hromadné emigrace... tak vypadalo mládí československých atletických legend. On sice oblékal uniformu vojáka malé země, přesto dokázal změnit svět. Byl totiž k sobě stejně tvrdý a nelítostný jako doba, v níž žili. Jen jeho žena ho viděla úplně jinak. (Pokračování ze středy 18. září)
Termín velký sportovní potenciál nebral v meziválečném Československu nikdo vážně, tím spíš v rodině stolaře, z níž pocházel Emil Zátopek. Talent k běhu se sice u něj projevil velmi brzy, doba ale velela něco jiného. Bylo potřeba vyučit se a pracovat. To byly jen první z pomyslných klacků, které mu osud naházel pod nohy. Nakonec si ale cestu k vrcholovému sportu našel. Buldočí povaha, odhodlání, píle, vytrvalost a touha vítězit ho dovedly k zaslouženým rekordům a na stupně vítězů. Navíc změnil sport a otřásl dosavadním náhledem na odolnost člověka, geniální autodidakt a samouk se selským rozumem se stal vynálezcem převratných tréninkových metod. Slavné rekordy manželů Zátopkových jsou ale málokdy spojovány s dobou, v níž žili. Byla to nelítostně surová léta s více než dvěma stovkami politických rozsudků smrti, mučením tisíců vězňů, hromadnou emigrací a střílením lidí při útěku přes hranice. A právě do nejkrutější doby komunistické diktatury spadá období jejich největší slávy.
Dárek, proměněný v životní lásku
Emil dosáhl svého prvního světového rekordu už 11. června 1949 na trati 10 000 metrů v Ostravě, byl to úvodní z celkového počtu osmnáct. Vrcholem jeho sportovní kariéry byly tři zlaté medaile na OH v Helsinkách v roce 1952. Nejdřív vyhrál „desítku“, potom v dramatické bitvě závod na poloviční trati a v závěru olympiády maraton, který běžel poprvé v životě. Připsal si na konto padesát československých rekordů a vyhrál desítky nejslavnějších závodů včetně Silvestrovského běhu v Sao Paulu. Po operaci kýly dokonce ještě dokázal skončit na šestém místě v maratonu na OH v Melbourne. V lednu 1958 vyhrál přespolní běh v baskickém San Sebastian, a pak pověsil závodění na hřebík. Od nadšených Basků si přivezl domů živý dárek, psa Pedra. A od té doby se měli psi u Zátopků vždycky dobře stejně jako přátelé, kteří navštívili jejich vlastnoručně postavenou vilku v pražské Tróji.
Závod století:
Talent, nebo urputnost?
Emil se stal živou legendou světového sportu, přední politici a monarchové si považovali za čest podat mu ruku. Jeho jméno se stalo synonymem houževnatosti, protože nebyl ani tak mimořádný talent, ale spíš poctivý a nesmírně ctižádostivý sportovec. Jeho první přezdívka Ťopek se údajně zrodila už vojenské akademii, kde byl s řadou Rusínů, kteří jeho příjmení komolili na Stopek, a čeští kolegové to upravili na Ťopka. Ujalo se to velmi rychle, brzy už prý kdekdo říkal: Sejdeme u Ťopků. Charakteristickým stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, si vysloužil přezdívku Emil Hrozný, v zahraničí mu také říkali česká lokomotiva. A i díky tomu byla po něm pojmenována Jeho jménem je pojmenována elektrická lokomotiva řady 380. Zátopek pocházel z rodiny přesvědčeného komunisty, po roce 1948 vstoupil do KSČ a od roku 1956 byl veden jako tajný spolupracovník StB s krycím jménem Macek. Vzhledem ke sportovnímu vytížení mu ale bylo tolerováno, že se neangažoval.
Zločin a trest po česku
Dana v Praze nejprve pracovala jako sekretářka sportovního časopisu Ruch (pozdější Stadion), v roce 1953 začala působit ve sportovní škole dorostu Ústředního domu armády, pozdější Dukly Praha. Od roku 1956 se stala asistentkou známého atleta a trenéra Otakara Jandery a o v letech 1957-1960 vystudovala trenérskou školu při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V padesátých letech se dvakrát stala mistryní Evropy, v roce 1956 skončila na čtvrtém místě na olympiádě v Melbourne a o čtyři roky později přivezla stříbrnou medaili z Říma. S vrcholovým sportem se definitivně rozloučila ve čtyřiceti letech, pak už se věnovala jen trenérské činnosti. Členství v KSČ se vždy vyhnula argumentem, že pochází z buržoazní rodiny, což by nejspíš měla neustále na talíři. A soudruzi se spokojili s tím, že měli ve straně svoji hlavní atletickou hvězdu. V roce 1968 podepsali oba manželé manifest Dva tisíce slov, za což přišla vzápětí odplata. Danu, která byla tenkrát ústřední trenérkou tělovýchovného svazu ČSTV, chtěli vyhodit, nakonec se ale ubránila a nechali ji dál pracovat za nízký plat. Emila ale byl z armády propuštěn, takže pak pracoval u geologického průzkumu. Šest let jezdil po republice, hloubil studny, spával v maringotce a bohužel se naučil pít. A nakonec svůj podpis odvolal.
Nejcennější smeták
Během kariéry vyzkoušela Dana spoustu oštěpů, doma na stěně jich u ní visely zhruba tři desítky. „A Emil byl takový domácí kutil, rád něco dělal, takže když se zlomily hrábě, popadl můj oštěp, udělal z něj hrábě. Nebo smeták jsme potřebovali, tak z mého oštěpu, náhodou, v nestřeženém okamžiku, vyrobil smeták,“ přiznala. „Já jsem ho schovávala, myslela jsem, že olympijský oštěp, že to má svoji historickou hodnotu. Jenomže pak jsem se s tím smířila, dala jsem přednost té hodnotě užitečné a vesele jsem s ním zametala.“ V letech 1960-1972 sice byla členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace (IAAF), po zásahu normalizačních soudruhů ale směli slavní manželé znovu vyjet do zahraničí až v roce 1978.
Legenda Dana Zátopková!:
Emilovo loučení
Každodenní drobné trampoty však Dana uměla brát s nadhledem a vrozenou urputností. Když v roce 1980 odešla oficiálně do penze, vyměřili jí důchod 1428 korun. V roce 1995 se Zátopkovi podíleli na zahájení prvního ročníku Pražského mezinárodního maratonu, koncem tisíciletí ale začalo Emila zrazovat zdraví. Na podzim 1999 si zlomil stehenní kost v krčku, takže strávil v nemocnici dva měsíce. O rok později byl hospitalizován kvůli horečkám, způsobeným virózou, k nimž se přidal zápal plic a oslabení srdeční činnosti, takže 78. narozeniny oslavil v nemocnici. V listopadu roku 2000 pak prodělal mozkovou příhodu, z níž se už neprobral a 22. listopadu zemřel.
Samota ji nezlomila
I po nejtěžší životní ztrátě se Dana dokázala vzchopit. Výčet vyznamenání a řádů, které během života posbírala, by byl na tento text příliš dlouhý. Dál spolupracovala s Klubem olympioniků, v roce 2016 vyšla její knížka, nazvaná Náš život pod pěti kruhy, v níž okořenila svůj životní příběh jako pravá cérečka slováckým nářečím a spoustou humorných historek. Hlavně ale dál sledovala sportovní dění a povzbuzovala děti a mladé sportovce. A nelíbilo se jí, že sport hrubne a leckdy se z něj vytrácí morálka. „Doufám, že s tím naším sportem nedopadneme jako ve starém Řecku, kde jeden z filozofů napsal, že sportovci jsou jenom k tomu stvořeni, aby žrali, trénovali a nechali se masírovat!“ nechala se slyšet. Během vrcholové kariéry překonala sedmnáctkrát československý, třikrát evropský a v roce 1958 světový rekord.
Loučení ve vlastní režii
I ve vysokém věku byla plná energie a účastnila se společenských akcí. Atletická legenda Dana Zátopková přežila neméně slavného manžela o téměř dvacet let, zemřela 13. března v Ústřední vojenské nemocnici. Bylo jí 97 let a nic neponechala náhodě. Poslední rozloučení se konalo ve strašnickém krematoriu v Praze kvůli nouzovému stavu jen pro zvané, vysílala ho ale Česká televize. Se životem se navždy rozloučila v olympijském saku, s Emilovým popelem v kapse. Svůj odchod sama naplánovala, vybrala fotografii, květiny i hudbu. Na poslední cestu ji doprovodil folklorní soubor Ondráš, na spočinutí na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm po Emilově boku ale musela kvůli koronaviru počkat až do 18. září.
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Olympijský tým, Paměť národa, Encyklopedie města Brna, ČSFD, FDB, Česká televize, Dana a Emil Zátopek vypravují, Dana Zátopková: Dana a Emil Zátopkovi Náš život pod pěti kruhy, Dana Zátopková: Náš život pod pěti kruhy, Post Bellum Příběhy našich sousedů)
Vložil: Adina Janovská