A zavrtávají se stále hlouběji a hlouběji. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Pražského hradu

Popisek: Česká vlajka

Žasnu a nestačím metat kotrmelce. Šéf naší tajné služby se zase odtajnil, vysvlékl se na pódiu a kulinářsky upekl nějaké to ideologické pyré pro lepší lidi. V poslanecké sněmovně se odestál další krásně zbytečný diskusní panel. Zaštítil ho Jan Bartošek, potentát z pseudodemokratické partaje lidovců, v jistých kuloárech nazývaný Hitler (Okamura jej tak nazval), a řešila se pseudokonzervativní hnutí a to, jak odlišit konzervativní politiku od antidemokratické svoloči. Na akci dorazil vládní cenzor Otokar Foltýn, hned v závěsu a se slinou vzteku v koutku mu asistoval u pronášení pseudoargumentů vrchní čučkař Michal Koudelka. A přišli i další. Bůh žehnej této republice, to byla podivná sešlost.

Konference nesla název Bezpečnost státu a pseudokonzervativní hnutí, a v Poslanecké sněmovně ji pořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku, spojený s KDU-ČSL. Záštitu přijal právě místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek a moderovala Marie Bastlová ze Seznam Zpráv.

Jednotící étos celé pseudodiskuse byl vpravdě jediný. Nepřátelé, a dle jedné z panelistek, sinoložky Olgy Lomové, skutečně nepřátelé, se snaží zneužít naší svobody k tomu, aby zpochybňovali naši civilizaci, zřízení, režim. Aby se tím naše společnost oslabila. Za viníka jsou pak označena ona „pseudokonzervativní hnutí“, která nastolují ve společnosti témata, za pomoci nichž bychom měli upadnout pod režié nepřátel do rozvratu vlád a zřízení.

Tak se na to podívejme. Německá AfD, která pomalu přebírá u našich sousedů otěže, by se jistě dala označit právě za takové pseudokonzervativní hnutí. AfD začínala získávat politickou sílu i podporu voličů v okamžiku, kdy Německo z úst tehdejší kancléřky Angely Merkelové proneslo Wir Schaffen das. To byl ten okamžik, kdy se existence Německa změnila ve frašku. Byla Merkelová na klíček Číny a Ruska?

Stejnou sílu začala získávat i francouzská Národní fronta Marine Le Penové. Na základě nezřízeného přísunu ekonomických migrantů, kteří se z velké části odmítli zapojit do běžného chodu společnosti (nebo ani nemohli, protože na ně čekala podprůměrně placená práce) a začala vznikat ghetta a no-go zóny. Může za to konzervativní politika řízená Putinem? Skutečně?

To samé se odestálo u nás, ač strany jako SPD, Trikolora, PRO nebo Stačilo! (zatím) nezískaly takovou sílu jako jejich zrcadlové odrazy na Západě.

Dalším fatálním selháním liberálně progresivní levostředové politiky se stal s fanatismem protlačovaný Green Deal, který začíná zásadně dopadat na peněženky lidí. I to se stalo základem pro volební sílu konzervativních stran zleva i zprava, které si v panelu vysloužily označení pseudokonzervativní. Právě vzdor proti Green Dealu vynesl při posledních volbách do Evropského parlamentu Filipa Turka. I to je pseudokonzervativec, který poslouchá Putinovy rozkazy? Vždyť je šílenství jen něco takového naznačovat, natož být o tom bytostně přesvědčený.

Dovolím si poukázat i na to, že politika liberálně progresivních levostředových stran, které řídí náš život i vývoj společnosti, velmi nemístně potlačuje svobodný trh nekonečným přívalem restrikcí, nařízení, euronorem, které z nás dělají zacementovaný a nekonkurenceschopný skanzen a tím potlačují ekonomický vývoj celé unie. Může za tohle všechno Putin? A je kritika výše řečeného protlačováním Putinovy politiky hybridní války? Vždyť on jen může sedět, točit mlýnek a sledovat, jak se tu potápíme zcela svépomocí a za pomoci vlastních rozhodnutí.

V panelu, kde vedle ideologicky zaníceného vládního cenzora Otokara Foltýna seděl stejně ideologicky zanícený vrchní čučkař Koudelka, se naráželo i na to, že ti, kteří volají po nastolení míru na Ukrajině, jsou právě ta pseudokonzervativní svoloč. I já volám po míru. Asi před týdnem médii proběhla zpráva, že ukrajinští vojáci vyrobili dron, který přiletí nad zákopy nepřítele a pouští na ně jakýsi tekutý oheň. A mně se vám udělalo až fyzicky blbě. Někdo je schopný zapalovat dalšího člověka za pomoci takového pekelného stroje a my si stále říkáme civilizace. Civilizace, která brání to vyšší v lidstvu. Místo toho, aby si ti hloupí, tak hloupí, nekonečně hloupí vládci jednotlivých zemí dokázali prostě sednout a mluvit. Mluvit. Mluvit. Ne, místo toho fotra od rodiny polijeme tekutým ohněm, aby měl tu smrt obzvláště trýznivou. Křičím po míru, ne protože mi to Putin našeptává, ale protože takové vraždění lidí je to nejodpornější, co můžeme dělat. Pacifista jsem, děsivě militantní pacifista. Ne žádný Putinův poskok. Je mi až do hořkosti líto, že naši vládci jsou součástí takového vraždění, nikoli intenzivních snah o dialog a diplomacii. Že i mým jménem, tedy jménem České republiky, jsme vrazi. Stejně jako jsou vrazi ruští vojáci. Je to globální pominutí smyslů.

A právě takové hlasy se současná garnitura se svým vládním cenzorem a ideologicky nechutně vyhraněným vrchním čučkařem, snaží potlačovat. Necílí na pomatence, kteří ještě teď vítají okupační tanky z roku 1968, necílí na ty, kteří před soudy s revoluční jiskřičkou v oku křičí, že Česká republika neexistuje, tedy nad nimi nemá žádnou moc. To je jen zástěrka pro ten skutečný cíl. A tím jsou konzervativní hlasy, které se začínají se silou povodňové vlny stavět proti šílenství dnešní doby a liberálně progresivní levostředové politice. Protože tam je ta podstata problémů, do kterých se noříme čím dál víc. A vládní moc chce ticho a klid pro svou fanatickou politiku. To je Foltýnova a Koudelkova role. Fakticky ničit podstatu demokracie. Umlčovat. Vyvolávat svým jednáním strach.

A ano, vím, co je v očích progresivních liberálů konzervativní a co pseudokonzervativní. Ten, kdo slouží systému, se může nazvat konzervativním (kupříkladu Alexandr Vondra), ten, který zpochybňuje liberálně progresivní systém, je pseudokonzervativní (kupříkladu Filip Turek) a můžeme jej protáhnout kanalizací. S jakou zpupností to slouhové doby Foltýn s Koudelkou dělají. S jakým demagogickým zalíbením. Jen je děsivé, že ve svém fanatickém horlení svým bludům nejspíš i věří a jsou přesvědčení, že bojují za svobodu a demokracii, ač ji svým jednáním zatloukají jeden hřebík do rakve za druhým.

Zdroj: Poslanecká sněmovna

Vložil: Štěpán Cháb