A sbírat na Národní divadlo do čepice už vyšlo z módy? Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: České korunky

Četl jsem, že ministr pro zpackanou digitalizaci Ivan Bartoš nahodil udičku rakouské bance Erste Bank (u nás známé jako Česká pojišťovna, aby toho cynismu nebylo málo). Vymyslel fond, do kterého by stát vložil z peněženek daňových poplatníků miliardu korun, soukromý investor pak druhou miliardu. Tím soukromým investorem má být právě rakouská Česká spořitelna.

Z těchto dvou miliard by se pak postavilo 400 bytů. Ministr pro řízený rozpad stavebních úřadů ale u tak malých cifer nezůstal a nahlédl do alternativní budoucnosti, kde by se připojili i další velcí hráči na českém trhu (francouzská Komerční banka, německá Raiffeisenbank, belgická Československá obchodní banka, korporátní Moneta Money Bank, kterou si rozdělili američtí JP Morgan, BlackRock nebo Goldman Sachs, nebo ve své podstatě nizozemská AirBank). Bude to fungovat. Určitě ano.

Napadlo mě u toho, a málem jsem vzal do ruky rudý prapor a se zaťatou pěstičkou vyrazil dobýt místní obecní úřad, proč to, proboha, cpát přes nadnárodní bankovní instituce, které cílí na jediné – optimalizovat svůj zisk a vyvést co nejvíc peněz svým majitelům v zahraničí. Proč nevznikne z rukou ministra dedigitalizace projekt veskrze lidový, kdy investorem může být obyčejný daňový poplatník?

Zatoulejme se do poloviny roku 2021, kdy na Moravě udeřilo tornádo. Lidé se pomátli ve své dobrotě a během několika málo dnů do sbírek na postižené poslali miliardu korun. Jednu miliardu. Během pár dní. Nic za to nechtěli. Jen aby v tom našem kmeni s názvem Česká republika lidé netrpěli, aby se jim vrátil klid po jednom ale hodně špatném podvečerním čtvrtku, kdy jim tornádo udělalo z domovů kůlničky na dříví.

A teď myšlenka s pěstičkou zaťatou a s rudým praporem vzápětí. Proč by se nemohlo zkusit, že by tím investorem pro výstavbu nových bytů byli občané ČR? Přičemž by se taková investice nabídla jako jakýsi druh dluhopisu, který by se v čase zhodnotil. Stejně jako celou věc nabízí Bartoš zahraničním bankám – jako investici, jako zlatý důl. Další zlatý důl, z kterého budou zahraniční banky dojit zdroje České republiky. Vždyť tuhle metodu zkoušíme už dobrých třicet let a jsme na tom čím dál hůř. Vedle Poláci to pochopili, a aniž by stříleli z Aurory, pracují na svém skutečném ekonomickém i politickém sebevědomí. Nikoliv na metodě zahraničních „investic“, které jsou z dlouhodobého hlediska fakticky popravou ekonomiky. Protože peníze začnou ve velkém mizet za hranicemi.

Lidem by se to ukázalo nejen jako investice pro ně samé, ale i jako investice do prosperity České republiky. Investice do dětí, do budoucnosti, do prosperity. Byla by to investice jako každá jiná. Jen by do ní nekafral zahraniční kapitál a nesnažil se z naší ekonomiky vydojit první poslední.

Nestřílejme z Aurory, ale chovejme se trochu rozumně. Ony mýtické zahraniční „investice“ jsou určené k jedinému – k těžbě dividend, které pak utečou za hranice. A takové peníze tady pak chybí. Tyhle by nechyběly. Naopak, posloužily by dobré věci, a pak by se vracely zpět do české ekonomiky k českým peněženkám. Já nevím, dává mi to daleko větší smysl, než zase a znova dávat vydělat německé, rakouské nebo belgické bance. Přičemž by to mohlo fungovat jako malé české zázračné ekonomické perpetuum mobile. Každý měsíc by si malý český střadatel mohl uložit peníze do národního fondu bydlení. Peníze by pracovaly, stavěly by se za ně byty a domy, za několik let by se začaly navýšené o malý, nikoliv nemravný zisk vracet. Já bych do takového fondu rozhodně něco málo chtěl posílat. Hned by mě popadl takový ten pocit u žaludku, že se děje něco dobrého, něco smysluplného. Takhle Bartoš zase jen hodil udičku zahraničnímu kapitálu. Jak krátkozraké a upatlané.

Zdroj: E15

Vložil: Štěpán Cháb