Narozeninová změna pohlaví. Sobota Jaromíra Janáka
komentář
07.09.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Nebojácný dav mužů u kremace, ilustrační obrázek
„Dožil se úctyhodného věku...“ – to jsem čítával v novinových a jiných zprávách. Něco podobného se letos 21. srpna stalo i mně, a já to beru tak, že jsem měl docela obyčejnou (nebo docela neobyčejnou) kliku. Což vlastně není důvod, aby druzí přáli mně, ale abych děkoval já…
Přesto jsem přání všeho nejlepšího dostal hodně, takže jsem prožil horké odpoledne u počítače, odpovídal a děkoval.
S rodinou a přáteli jsme to požehnané výročí pak oslavili ve vinárně na jazzovém koncertu, a potom ještě posezením u nás na zahradě, protože nám přálo počasí a také si všichni přátelé udělali čas. Mé manželky si přátelsky popovídaly a shodly se na tom, že jsem se nezměnil a že jsem pořád stejný syčák.
Dárků jsem dostal požehnaně, znalci mě obdařili hlavně spoustou klobás, které s pomocí Febicholu konzumuji, a spoustou a spoustou a spoustou dalších dárků, ze kterých mám velikou radost. Pan Tomáš Koloc, kterého jistě znáte z jeho zdejších článků, dorazil do našich divokých končin neohroženě ve 23:10 hodin, a tak mi dárek jenom vsunul do schránky a stejně nebezpečnou cestou odspěchal na rychlík do Hradce. Kdyby zazvonil, rád bych vstal a poseděli bychom. To je celý on. S dárkem se pachtí, nezazvoní, a namísto návštěvy mě pak zařadí do svého kalendária:
Kocour Záviš mi přinesl myš, dokonce se o ni se mnou podělil, což se obvykle nestává, a tak jsem měl možnost držet nebohé zvíře za ocásek a ukázat ho vnoučkovi Vítkovi, který akci komentoval nadšenými slovy: „Dědo, to je první mrtvá myš, kterou jsem viděl!“ Vítek totiž slavil s námi, protože má narozeniny pár dní po mně. Jeho sedmiletý věk bych bral všemi deseti.
Dokonce mne navštívila i slečna (moc milá) z městského úřadu. Přijela maličkým elektroautem Peugeot (vaše značka – naše značka) a přinesla přání od pana starosty a pěkné dárky, které jsme už taky snědli a rodina je vypila.
A (pro mě překvapivě) se ozvala i Pohřební služba. Dostal jsem nabídku na dárkovou kremaci bez obřadu, za pouhých 11 997 korun, s menším příplatkem jeden tisíc za chlazení. Mám rád teplo, a tak možná bych si rád v zimě připlatil nějakou částku za přihřátí, ale po zralé úvaze (ovšem ne tak přezrálé, jak by oni chtěli) jsem se rozhodl, že šlechetnému dárci zatím ten kšeftík neumožním. Udělal jsem to zkrátka jako František Josef I., který ve hře Blaník na výzvu Járy Cimrmana, aby v kulatém roce buď odstoupil, nebo zemřel, reagoval s vyslovenou nevraživostí.
Ke svým kulatinám jsem, jak vidno, dostal snad všechny možné dárky – kromě jediného: U nás v restauraci, kam chodívám na kus řeči a nealkoholického Ferdinanda, se nám jeden štamgast, povoláním lékař, svěřil:
„Přišel za mnou chlapík, že by chtěl změnit pohlaví. Podíval jsem se na něj (přece jen jsem ještě stará škola) udiveně, ale řekl jsem si, že není na mně, abych mu něco rozmlouval. Sáhl jsem do šuplíku a vytáhl brožuru, kde je seznam těch pohlaví, bude jich asi tak na sto padesát.“
Ztichli jsme a napjatě čekali na pokračování.
„Opravdu si to pohlaví přejete změnit? nedalo mi se nezeptat,“ pokračoval lékař. „A pak mě ten chlap dodělal:
Pane doktore, já to pohlaví vážně chci změnit a doporučila mi to i manželka. Chtěl bych ho vyměnit za větší…“
Kolemsedící dámy se začaly chechtat a souhlasně kývaly hlavami, jejich manželé začali blednout a vytrácet se z lokálu, a já jsem si pomyslel: Škoda, že jsem o téhle možnosti nevěděl před svými osmdesátými narozeninami. Anebo ještě líp: před těmi dvacátými…
Vložil: Jaromír Janák