Jak jsou ti Poláci šikovní. A my nešikovní. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Polská vlajka

Polské plakátovací plochy se zaplnily černobílými fotkami s křiklavými nápisy. Jeden z nich: „Němci zavraždili miliony Poláků a zničili Polsko. Němci, za to zaplatíte.“ Nepsal se rok 1945 a ani několik málo následujících. Psal se rok 2018. U nás nemyslitelné. Druhou světovou, jak my, Češi, dobře víme, rozpoutal fiktivní nacistán a jakékoliv vyrovnání za druhou světovou válku je už dopředu označené za naprosto skandální téma. Určitě, je to skandální téma. A právě Poláci ho otevřeli. A mají s ním úspěch. Před dvěma dny reagoval německý velvyslanec v Polsku. Velmi pokorně a nesměle. To je tak, když politiku dělá pán, a když ji dělá kmán.

Letos v červenci se konaly mezi Polskem a Německem mezivládní konzultace stran odškodnění. Polská tisková agentura se obrátila před dvěma dny na velvyslance, jak na tom sliby Německa stran odškodnění jsou. „Mezivládní konzultace proběhly na začátku července, teď je 3. září. Ještě neuplynulo tolik času. Potřebujeme čas, abychom doladili detaily," řekl agentuře německý velvyslanec v Polsku Viktor Elbling. Zároveň ujistil, že ze strany Německa může mluvit o „silné vůli“ rychle poskytnout odškodnění – zejména proto, že příjemci jsou starší lidé. Jednání pobíhají, ubezpečil agenturu.

„Jsme v procesu jednání, ale neměli bychom očekávat žádná oznámení v médiích. Otázka odškodnění nesouvisí s žádným konkrétním datem," odpověděl velvyslanec na otázku, zda by Berlín mohl oznámit další postup v této věci u příležitosti 85. výročí 2. světové války.

Elbling také agenturu v odpovědi ujistil, že německé úřady a německá společnost „jako celek" se cítí „hluboce odpovědné" za to, co se stalo během okupace. „Tohle s námi zůstane navždy," řekl velvyslanec.

Ještě nechám zazářit polsko-německou nadaci pro smíření. Ta minulý týden předala polskému ministerstvu zahraničních věcí seznam lidí, kteří by měli dostat od Německa odškodnění za utrpení prožité za druhé světové války. Polská tisková agentura uvedla, že žijících je mezi 60 a 80 tisíci. Tedy dvojnásobek, než kolik byly odhady.

Teď co je politika a co je lokajství. Představme si nepředstavitelné. Zcela hypotetická a ve své podstatě skandální situace. Andrej Babiš v roce 2018 rozjel společně s Polskem nátlak na Německo, kde hlavním tématem bylo odškodnění za druhou světovou válku. V roce 2021 proběhnou volby a dořešení rozjednané diplomatické roztržky přejde na Petra Fialu a jeho skupinu pro naslouchání zahraničním rozkazům. Pokračoval by Fiala v rozjednaném nátlaku na Německo? Nebo by se za Babiše omluvil a začal Německu vyplácet reparace za požadavek na reparace? Já vím, je to situace skandálně hypotetická. Nestala se. Pamatuju si tu fotku Babiše s Angelou Merkelou, kde Babiš v předklonu div neolizoval Merkelové boty. Jenže politiku proklínané polské strany Právo a spravedlnost převzal „liberálně progresivní“ Donald Tusk, který v sebevědomé politice Polska očividně směle pokračuje.

Onu skandální alternativní historii uvádím jen proto, abych ukázal na to, když se dělá lokajská politika, a když se dělá politika sebevědomá.

U nás byť i jen zmínka, jen zmínka o tom, že by Němci měli za svůj nacistán platit reparace, je nepředstavitelná. Okamžitě se odstřelíte do nebytí. S Němci jsme si všechno vyříkali. Zabitého Josefa Čapka nebo popraveného Vladislava Vančuru jsme zapomněli. Rozbití republiky i budoucnosti jsme oželeli na oltář přátelství na věčné časy. Zapomněli jsme i to, že nacistán nám tu ve své podstatě vinou hnutí střev historie zanechal výkal jménem socialismus, ke kterému jsme se přimkli s vědomím toho, že západní mocnosti nás stejně nechaly ve štychu, co jim věřit, tak jsme se přimkli k podobně nevyzpytatelné východní mocnosti.

A pozor, teď s úžasem sledujeme, jak se Česká republika nadále potápí do naprosto nedůstojné a fakticky skandální polohy montovny, která umí konkurovat jen levnou a co nejlevnější prací, a Polákům už vidíme jen záda, s jakou rychlostí nás předbíhají. Už začínají být moc daleko. Jedou sebevědomou politiku, při které si budují pozici vlivného státu (a tím zprostředkovaně i zvyšování životní úrovně obyvatel). My jen posloucháme, plníme plán někoho jiného a chceme konkurovat prašivinou, nikoliv tím, co dokážeme, co jsme.

Ne, nevolám po reparacích, přijde mi to ze strany Polska vlastně takové ubohé. Takové věci měly být uzavřené už dávno. Vždyť je to osmdesát let. Teď už to jen zbytečně zasahuje do vztahů. Vím, Poláci si tím upevňují pevné vyjednávací místo. Ale troufám, že by to zdatně zvládli i bez toho.

Nevolám po reparacích, protože to už je jen politický kal. Volám po tom, abychom do čela státu konečně dostali lidi, kteří povedou Českou republiku sebevědomě do daleko lepší budoucnosti, než v jaké se už od revoluce plácáme. Nejsme montovna. Nejsme montovna. My nejsme montovna! Nesmíme být. Je skandální, naprosto skandální, že nás do této pozice třicet let vlád lokajů dostalo. Ať se na vrchol dostal kdokoliv, naši pozici montovny jen upevňoval. Proč? Podívejme na Polsko, jak se z podobné pozice lokajské země z východu vyhrabává.

Zdroj: Polská tisková agentura

Vložil: Štěpán Cháb