Líbezný cholerik i drzej parchant a jeho do dna vypitý veliký rybník. Tajnosti slavných
06.09.2024
Foto: Se svolením České televize - Olga Svobodová
Popisek: Jiří Sovák v zábavném pořadu Sólo pro…, který v roce 1978 moderovala herečka a zpěvačka Lenka Kořínková
Že je drzý parchant, to o sobě říkával sám a dost často. Už od padesátých let k nejobsazovanějším hercům, brzy ale také bylo brzy všeobecně známo, že je skvělý vypravěč. A také hříšník, který se rád vydával s kolegou a přítelem Vladimírem Menšíkem na tahy noční Prahou po barech a hospodách. (Pokračování ze středy 4. září)
Vždy říkal, co si myslel, přetvařovat se nechtěl a ani snad nedokázal. Pro slovo nešel nikdy daleko, nepřetvařoval se, a když mu někdo neseděl, použil smrtící ironii. Nadělal si tím spoustu problémů, choval se tak ke každému, ať to byl ministr, nebo domovnice. V roce 1952 přešel do Divadla na Vinohradech, kde hrál dvanáct sezón, a v roce 1966 zakotvil v souboru Národního divadla, v němž působil až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1983. K jeho obrovské popularitě ale mnohem víc přispěly film a televize. menší filmové role dostával v padesátých letech stále častěji, možná si ho vybavíte jako vedoucího pily v Plaveckém mariáši. V rekordním roce 1953 jich bylo dokonce devět, od topiče Drnce v dramatu Miroslava Cikána Výstraha přes exekutora Vintra v dramatu Olověný chléb, inspirovaném pochodem hladu v třicátých letech, po Nejtka v psychologické úvaze o hledání smyslu života Krejčovská povídka. O rok později se poprvé mihl na obrazovce v televizní komedii Zdeňka Podskalského Posvícení, dál ale natáčel hlavně filmy. Milovníci těch, které jsou staršího data, jistě znají nápadníka slečny Emy v komedii Oldřicha Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava či Karlíčka z válečného dramatu Karla Kachyni Tenkrát o vánocích, rozhodně nestárnoucí je ale jeho svérázný havíř a léčitel Kuba Dařbuján v pohádce Martina Friče Dařbuján a Pandrhola.
Dařbuján a Pandrhola:
Líbezný cholerik
Tehdy se stihl i podruhé oženit, ani tentokrát ale partnerka nebyla ochotná akceptovat jeho životní styl. Štěstí se na něj usmálo až v roce 1958 ve Starém Rožmitále, kam jezdil na letní byt k rodičům Anny Homulkové. A tenkrát se s ní poprvé letmo setkal. Až o rok později jí začal posílat vzkazy, pak se zhruba po roce potkali na hřbitově pozval na první schůzku. Mezitím už se stačil rozvést a od té doby říkával, že se poznali na hřbitově. O rok později se dvaadvacetiletá čerstvá absolventka vysoké školy provdala za dvakrát rozvedeného čtyřicátníka se špatnou pověstí a nikdy prý toho nelitovala. „Říkala jsem mu líbezný cholerik. Vyhodit lustr může cholerik, ale plivnout za ním, to už napadne jenom někoho. Nebo třeba kopl do nábytku a zlomil si malíček. Na tom není nic zvlášť směšného, ale on se v tu ránu uklidnil a zavelel: Jedeme k doktorovi!“ zavzpomínala před lety pro magazín MF Dnes. Prožili spolu čtyřicet let a Jiří svoji učitelku Andulku nechával vyřizovat i osobní korespondenci včetně dopisů od ctitelek. „Snažila jsem se, aby ho žádná nenadchla natolik, že by náhodou řekl: A kde bydlí ta slečna?“
Rybník, vypitý až do dna
Od počátku šedesátých let už sbíral nabídky rolí jako houby po dešti, jejich výčet by vydal na hodně dlouhý román. Určitě se vám vybaví třeba jako docent Beránek v komiksové parodii Václava Vorlíčka s Miloše Macourka Kdo chce zabít Jessii?, jako starý Klapzuba v seriálu Klapzubova jedenáctka či jako správce horského hotelu Alois Randa v komedii Petra Schulhoffa o bezedném bernardýnovi Bohouš, která po celá desetiletí nesměla chybět ve vánočním programu. A života si užíval ze všech sil. „Zažil si bujará léta, samá švanda, panáky, pivo, no všechno. On byl schopný s herci v hospodě propít i příspěvky, které dostával od ROH,“ zavzpomínala jeho trpělivá Andulka. V policejních archivech lze také najít, že byl v roce 1964 odsouzen pro opilství k pokutě tisíc korun, což tenkrát byly velké peníze. Teprve na prahu šedesátky s alkoholem navždy skoncoval, a když se nad tím komik Josef Dvořák podivoval, řekl mu: „Hochu, já v životě vypil tak velkej rybník, že bys ho nepřekročil!“
Bohouš:
Drzej parchant
Kvůli své otevřenosti a upřímnosti, leckdo by možná někdy řekl až arogantnosti, si dělal nepřátele, takže není divu, že se prakticky neustále potýkal s politickými problémy. Třeba schůze v divadle před ním kolegové raději tajili, a když se náhodou dostavil, byl z toho zpravidla průšvih. Například v sedmdesátých letech se dostal do sporu s jistým režisérem, který o něm prohlásil, že je kolaborant, který na kolegy donáší. A Sovák mu obratem vrazil takovou facku, až režisér spadl do věšáku, a pak ho žaloval. Aby nedošlo k soudu, poradil herci jeden přítel právník, aby napsal žádost o milost tehdejšímu prezidentu Husákovi, a tak ji jeho Andulka opravdu sepsala. „Tu milost dostal, přišel mu z prezidentské kanceláře dopis. Nevím, jestli je to legenda, ale doneslo se nám, že se tam nad tím tehdy hodně zasmáli.“
Jeden Sovák jako deset dětí
Milovaná Andulka s ním vydržela, přestože to s ním neměla snadné. „Během našeho manželství jsem vystudovala vysokou školu tolerance. S červeným diplomem,“ prozradila před časem v rozhlasovém Toboganu Aleši Cibulkovi. „Studijními obory bylo bankovnictví, dopisování si (s fanoušky – pozn. autorky) nebo diplomacie na velmi vysoké úrovni. Musel jste být trošku Rettigová, trošku Rockefeller. Trošku blázen, abyste to vydržel, někdy bylo potřeba si cvičně vzít do ruky sekyrku. Ale nepoužít ji.“ Děti ale neměli. „Být Sovákovou manželkou, to znamenalo mít deset dětí. Byla jsem si toho vědoma… Život se Sovákem byl tak nabitý a naplněný, že by nás děti spíš rozdělovaly, než spojovaly. Naštěstí jsme si to včas uvědomili a takové chybě se vyhnuli,“ vysvětlila a řada kolegů by asi dodala, že vlastně děti neměl rád. Nebo to spíš s nimi neuměl.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, MF Dnes, Blesk, kafe,cz, web MČ Starý Rožmitál, Jiří Sovák: Sovákovy sebrané spisy aneb Léčba smíchem, Jiří Sovák, Slávka Kopecká: Sovák poprvé, Sovák podruhé, Sovák potřetí, Sovák počtvrté)
Pokračování v pondělí 9. září
Vložil: Adina Janovská