Zpožděný dárek pod stromeček, jak se směje blbec a co slovo, to panák… živé vody. Tajnosti slavných
04.09.2024
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Jiří Sovák v komedii z roku 1957 Florenc 13.30, jako důsledný neutrál Tachecí, který sice všechno vidí, zásadně se ale do ničeho neplete
Kamkoli vkročil, bylo ho vždy všude plno, a rozhodně nejen kvůli výšce. Mistr fóru, jak mu říkával kamarád Vladimír Menšík, se svými 192 centimetry ve své generaci opravu všude vyčníval. Tím spíš, že dříve měla řada režisérů a kameramanů raději menší herce, protože se bez problémů vešli do záběru.
Legendární herec Jiří Sovák, který nás navždy opustil 6. září 2000, měl obrovský talent, základem jeho hereckého projevu ale byly obrovská píle a zodpovědnost. Zdravé sebevědomí mu ale rozhodně nechybělo. Roli se vždy nejprve důkladně naučil, aby pak mohl na textu stavět dál. Pocity svých hrdinů vyjadřoval úspornými detaily a hlasem, kterým uměl skvěle dát najevo podrážděnost i vlídnou laskavost, polidšťoval je ironickou bodrostí a lidskostí. A hlavně jedinečným suchým humorem „Smích je krásná věc. A obyčejně ti, kteří mají smysl pro humor a umějí se smát, jsou z větší části dobří lidé, mají fantazii,“ konstatoval ve svých pamětech. „Blbec, ten se nezasměje, a když, tak nejistě, protože neví, blbec, jestli je to k smíchu nebo ne...“
Setkání:
Hospodský z Košíř
Narodil se coby opožděný dárek od Ježíška 27. prosince 1920 jako Jiří Schmitzer do rodiny váženého pražského hostinského v ulici Na bojišti. Otec Vladislav se tehdy ještě živil jako šofér, pak se stal hostinským v Košířích, kde Jiří prožil s bratrem Ladislavem a sestrou Zdenkou kouzelné dětství. V dnešní ulici Musílkově (dříve Na Košířské Václavce) byl Schmitzerův hostinec, v němž jeho manželka Anna pracovala jako kuchařka. Otec si přál, aby se vyučil řádnému řemeslu, a tak se Jiří rozhodl vykročit v jeho šlépějích a zvolil si pohostinství, obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně, pak v hotelu Hubertus v Jílovišti, vyhledávanému cíli bohatších prvorepublikových pražských výletníků i záletníků. Po vyučení se jako číšník i krátce živil. A málokdo dnes už ví, že se v mládí potýkal s vážným handicapem, který se může stát herci osudovým, špatně vyslovoval Ř. „Říkal jsem tšicet tši, měl jsem špičku jazyka obrácenou jinam, místo dolů nahoru. Rok a půl jsem musel trénovat se špuntem v hubě, abych to vylepšil.,“ přiznal.
Útěk z domova
Poprvé vkročil na jeviště v košířském hostinci Na Mlynářce, který stával na rohu ulic Plzeňské a Holečkovy. Matka ho v jeho lásce k múzám podporovala, otci se ale jeho komediantství vůbec nelíbilo. Rodinné spory nakonec vyvrcholily tím, že Jiří odešel v devatenácti letech kvůli divadlu z domova. Z Mlynářky přešel do souboru Dé tvář a nakonec do téměř profesionálního Divadla práce. Nějak se ale musel živit, takže pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, dokonce i v kamenolomu. Na počátku druhé světové války se nechal přejmenovat na protest proti obsazení Československa na Sováka, což mu ale otec nejspíš nikdy neodpustil. Během okupace byl totálně nasazen v jako skladník v jinonické Waltrovce, která vyráběla automobily a letecké motory, a v roce 1941 začal konečně studovat herectví na Pražské konzervatoři a po večerech hrál v pražském kabaretu Živé jeviště, které hrálo na Václavském náměstí v prostorách dnešního Divadla Rokoko.
Zářijové noci:
Co slovo, to panák živé vody
Po studiích se krátce živil jako úředník ve spořitelně a skladník, ve volných chvílích ale vystupoval v ochotnickém spolku a nějaký čas i v kabaretním sboru Živé jeviště (dnešní Činoherní klub). V roce 1943 se stal členem souboru Horáckého divadla, které vzniklo v roce 1940 v Třebíči a v němž začínala celá řada skvělých osobnostní, od Otomara Krejči a Josefa Chvaliny přes Nina Popelíkovou či Věru Tichánkovou po Otu Sklenčku a Miloše Williga. V roce 1944 ale bylo uzavřeno Němci, třebíčská scéna v Národním domě navíc měla nedostatečné zázemí, takže se divadlo nakonec přestěhovalo natrvalo do Jihlavy. Jiří v něm získal bohaté zkušenosti a zahrál si dlouhou řadu rolí v klasickém repertoáru. V roce 1946 musel povinně narukovat, díky tomu se ale seznámil v Armádním uměleckém souboru s Miroslavem Horníčkem, který o něm později napsal: „Když spolu stojíme před kamerou, jsem to já, kdo žasne, kdo naslouchá, kdo hledí, kdo se podřizuje… co slovo, to u něho panák živé vody. Dělám humor celý život, už desítky let. A hle: popatřím na Sováka a vidím, že přede mnou – v humoru – leží obrovská, dosud neprobádaná oblast – navíc mi nepřístupná. Ale uvede-li mě Sovák alespoň na její okraj, nemohu mu být nikdy dost vděčný. Lépe řečeno – společně mu nemůžeme být dost vděční.“
Křest u Buriana
Pravým hereckým křtem se pro něj stalo až legendární Déčko E. F. Buriana, které nabízelo hercům mimořádné možnosti. Například si mohl zahrát sedmdesátiletého Otce Goriota Honoré de Balzaca, přestože mu bylo teprve 27 let, Barona v sociálně filozofickém dramatu Maxima Gorkého Na dně či Fabricia v komorní komedii Carla Goldoniho Zamilovaní. Tehdy také dostal první filmovou roli, postavu hotelového detektiva, ve válečné komedii Josefa Macha Nikdo nic neví. Krátce nato se poprvé oženil a 25. října 1949 porodila jeho žena Blanka budoucího herce Jiřího Schmitzera. Syna si přál, takže byl zpočátku nadšený, brzy se ale rodinné povinnosti začaly rozcházet s jeho představou života. Rodinu opustil a nešťastná Blanka vinila z rozpadu manželství syna, který našel spřízněnou duši až u dědečka. Otcovy a synovy představy o životě a hodnotách se tak rozešly, že už nenacházeli nic společného. Šanci na sblížení jim dalo v roce 1976 společné natáčení komedie „Marečku, podejte mi pero!“. Jenže Jiří mladší tenkrát cestou z divadelního klubu v Ústí nad Labem havaroval opilý a za usmrcení z nedbalosti dostal tři roky. Propuštěn byl po roce a půl za dobré chování.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, MF Dnes, Blesk, kafe,cz, web MČ Starý Rožmitál, Jiří Sovák: Sovákovy sebrané spisy aneb Léčba smíchem, Jiří Sovák, Slávka Kopecká: Sovák poprvé, Sovák podruhé, Sovák potřetí, Sovák počtvrté)
Pokračování v pátek 6. září
Vložil: Adina Janovská