O aktivismu a politice. Odpověď Alexi Švamberkovi. Komentář Štěpána Chába

Foto: Václav Fiala

Popisek: Brány repatriačního tábora v Deggendorfu

Alex Švamberk, komentátor Novinek, velmi správně ukázal na problémy s migrací v Německu, potažmo prakticky v celé západní Evropě. Ukázal správně, ale pozdě. Mluvil o tom, že bychom se měli omluvit „odpornému autokratovi“ Orbánovi, i Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, kterým už před lety došlo, že migrace z naprosto odlišné kultury je nezvladatelná a povede k otřesení stability naší civilizace. Správně ukázal, ale pozdě ukázal.

Přesto zůstal v jisté aktivistické poloze, kdy mluvil o „odporném autokratovi“ Orbánovi a strany, které na přicházející problémy ukazovaly a varovaly před nimi, nazval podnikatelskými projekty. Nedodal, že ta druhá strana politiky je postavená na ideologickém aktivismu a že právě tato politika západním státům EU, tedy zprostředkovaně i těm východním, připravila neřešitelnou budoucnost, kdy se jednotlivé státy mohou začít propadat do nestability až chaosu.

Alex Švamberk volal po tom, že bychom měli zpřísnit jak politiku přijímání migrantů, tak i jejich deportace. Nedodal, že takovou politiku, kdyby nám vládly politické strany i osobnosti postavené na racionalitě, jsme měli uplatňovat nikoliv prakticky deset let po vypuknutí neřízených migračních vln a velmi agresivní politiky Wir schaffen das, ale právě před deseti lety, kdy jsme pro nynější problémy stavěli základy.

Dále Alex Švamberk nazval Orbána „odporným autokratem“, nedodal, že to z něho udělala velmi agresivní politika ideologického aktivismu, který ovládl celé vedení Evropské komise. Orbán svou pronárodní a promaďarskou politiku nestavěl na budování kultu osobnosti a vystavění autokracie namísto demokracie (a je autokracie, když Orbánovi Maďaři věří a sypou mu hlasy ve volbách, protože oceňují jeho práci?). Orbán zastává tradiční konzervativní politiku, kdy nechce, aby politický aktivismus ovládl jeho zemi. A protože politický aktivismus naplněný ideologií, nikoliv racionalitou, je čím dál víc agresivní, vykresluje se pak Orbán světu jako postavička, která doma div nehajluje. Ale kdo takový obrázek Orbána maluje? Ideologicky zanícení aktivisté v nejvyšší politice. A je Orbán autokrat a prakticky nedemokratický autoritář, když jeho politika zůstala vlastně beze změn, tedy stojí na stejných nebo podobných  základech jako při jeho politických začátcích, když se eurounijní politika posunula značně doleva k ideologickému aktivismu? Nepřesouvá se spíše eurounijní politika k jistému druhu autoritářství a autokracii?

Stačí vedle sebe postavit Viktora Orbána a Danuši Nerudovou, která před nedávnem sepsala naprosto absurdní pamflet, který měl pohnat Evropskou komisi, aby si na Orbána došlápla. Danuše Nerudová ukázala přesně tu zanícenost ideologického aktivismu, která ovládla v posledních dvou dekádách vrchol politiky Evropské unie. Velmi agresivní, odmítající diskusi, kompromis, dohodu, diplomacii, vlastně jakýkoliv racionální základ soužití desítek národů v Evropě. Jen neartikulovaný výkřik… nenávisti? Ano, snad až nenávisti, která Orbána vykresluje v co nejodpornějších barvách. To je náš základ? To nejlepší, jak dokážeme řídit naše země i jejich nadnárodní spojení? Není právě to příčinou rozkladu vztahů mezi jednotlivými zeměmi?

Iniciovala jsem společný apel, ve kterém spolu s kolegy z Evropského parlamentu vyzýváme předsedkyni Evropské komise k jasné a odpovídající reakci na kroky Viktora Orbána a Maďarska, které ohrožují bezpečnost Evropanů. Pokud bude Maďarsko pokračovat v této nezodpovědné vízové… pic.twitter.com/Yz8X2hiO5t

— Danuše Nerudová (@danusenerudova) August 2, 2024

Alex Švamberk použil i jedno politické klišé. Nazval opoziční strany, které o migraci dlouhodobě mluví a varují před ní, jako podnikatelské politické projekty. Nebyl bych si takovým označením tak jistý. Už jen proto, že přesně taková vlastně předsudečná nenávist vůči „protisystémovým“ stranám vedla k nynější situaci, kdy už i pan Švamberk začíná uznávat to, co tyto strany křičí na všechny strany deset let.

Je záhodno se zamyslet i nad tím, proč a hlavně kdo takové strany označuje za protisystémové. A co ten systém představuje? Vedou nás takové strany mimo systém? Ale jaký systém? A není to systém, kterému velela právě politika ideologicky aktivistického Wir schaffen das? Nestojí za úvahu i to, že právě tyto „systémové“ strany politiky Wir schaffen das zcela rozkopaly dříve fungující politické zřízení, které stálo za hodnotami a ctilo konzervativní zákonitosti politiky, ekonomiky, společnosti i stability? Kdo je v tomto případě protisystémový? Výsledkem jejich politiky je i komentář Alexe Švamberka, pod který by se, až na některá předsudečná slova, podepsal i Tomio Okamura. Protože prostě ukázala rozval, který tu po sobě zanechává ideologicky aktivistická politika.

Podívejme se i na metody, které „systémová“ politika užívá. Protože v nich je cítit ta jourovsky nerudovská výběrová nenávist, kdy za totéž jednu zemi trestá a peskuje, ale druhé si nevšímá, protože tam stejnou věc provádí ideologicky spřízněná vláda. Viz polské a slovenské vyřizování si účtů s veřejnoprávními médii. Obě země udělaly ve veřejnoprávních médiích bezprecedentní čistky. U Polska se to setkalo za strany EU s blahosklonným úsměvem, protože Polsku vládne ideologicky zanícený aktivista Donald Tusk, na Slovensku se to ze strany unie setkalo s velkou kritikou a hrozbami sankcemi, protože zemi vede Robert Fico. I to je politika Wir schaffen das. Politika ideologicky zanícená a aktivistická.

Alex Švamberk volal po přísnější migrační politice. Pečlivěji vybírat mezi příchozími, tvrději deportovat. Nedořekl, že už je to prakticky nemožné. V letech nadšeného protisystémového Wir schaffen das do Evropy přicestovaly miliony a miliony lidí, které odtud už prostě nelze vyhnat. Mají občanství, ideologicky zanícené a aktivistické neziskové organizace už si je hýčkají ve svých právních spletencích, jsou pod ochranou Evropského soudu, nadnárodních smluv a legislativ. Deportace jsou prakticky vyloučené. Nemožné. To, co jsme posledních deset let ukazovali světu, byla naše postupná sebevražda. Teď už se jen utahuje smyčka. Vyklouznout z ní nejde. Couvají Němci? Necouvají. Vyhledejte si organizaci Handbook Germany. Projekt radí migrantům, jak se v Německu uchytit a jak se případně bránit deportaci. Kdo jej financuje? Evropská unie ruku v ruce se Spolkovým ministerstvem vnitra. To je velmi aktivní a stále velmi agresivní politika Wir schaffen das. Nemá to konce. Není vidět. A nebude, protože fanatičtí aktivisté prorostli systémem. 

A to, obávám se, může vést ke vzniku skutečně protisystémových stran, nebo lépe vůdců. A ke genocidě. Protože mezi tím, co Alex Švamberk napsal svůj komentář, a já na něj tím svým reagoval, přišly do Evropy další tisíce migrantů a my je ve své kardinální hlouposti a pod diktátem zaníceného aktivismu namísto racionální politiky vpustili. Kolik z nich za pár měsíců nebo let vezme nůž do ruky? A kdy tady právě tito migranti rozpoutají občanskou válku?

Slovy ideologicky zaníceného aktivisty a ministra vnitra Víta Rakušana. „A co jako? Nic. Dobrou noc…“, která použil jako odpověď na dotaz o demonstraci migrantů, kteří v Německu požadovali zavedení práva šaría. Jediný z nich nebyl ještě ten den deportovaný. A doposud není. Přestože flagrantně ukázali, jak to s naším systémem myslí a kam ho chtějí dovést. A oni ho tam dovedou, protože Evropané jsou venkoncem bezvěrci, nebo velmi vlažní věřící, kteří svou toleranci povýšili na náboženství. Pěkně podle pravidel nějaké zvrácené sekty apokalypsy. A takových lidí bude čím dál víc. Však o tom Novinky v poslední době píšou čím dál častěji. Jako kdyby se začínaly probouzet z deset let naprosté slepoty a hluchoty. Ale pozdě, příliš pozdě. Katarze už je příliš očividná. Snad i díky tomu si Novinky začínají všímat.

A teď je otázkou, kolik takových ideologicky zanícených a aktivistických politik do naší společnosti cpou dál. Je to jen migrace? Nejsou to i další žhavé agendy dneška? Nepracujeme příliš na svém sebezničení? Nepostrádá naše politika racionalitu? Uvedu drobný příklad. V roce 2027 vypneme poslední uhelné elektrárny, jak je v plánu, a to ač za ně dosud nemáme náhradu, která udrží stabilitu naší energetiky. Je to racionální? Nebo to je ideologicky zanícený aktivismus? Wir schaffen das se netýká jen migrace. Je prorostlý v celé eurounijní potažmo západní politice. 

Zdroje: Novinky

Vložil: Štěpán Cháb