Jak se žije mezi indiány a jak přímo mistrně dostat Krause do úzkých. Horká židle moderátorky Martiny Hynkové Vrbové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Moderátorka Martina Hynková Vrbová v Show Jana Krause

Bývala hlasatelkou Československé a později České televize. Když půvabné ženy, které uváděly programovou nabídku, z obrazovek zmizely, zůstala svému zaměstnavateli věrná. Moderovala řadu pořadů a už dlouho je jednou z tváří ženského magazínu Sama doma. Martina Hynková Vrbová překročila padesátku, v květovaných letních šatech s perfektně upravenými polodlouhými vlasy ale na červené pohovce u Jana Krause působila velmi mladistvě. Navíc se projevila jako neumlčitelná žena bojovnice.

Chvíli to vypadalo, že k rozumnému rozhovoru se oba výřeční moderátoři vůbec nedostanou, případně že si doslova vjedou do vlasů. Jan Kraus totiž představil Martinu Hynkovou Vrbovou jako moderátorku pořadu pro ženy Sama doma a hned nezapomněl všem sdělit, že on by si tedy takový pořad představoval jinak. A proč že vůbec musí mít ženy svůj magazín, vždyť je nikdo nenutí, aby byly samy doma, natož aby komunikovaly s televizní obrazovkou. To on by chtěl být pořád Sám doma, hodinu a půl by seděl před kamerou a mlčel se svými mužskými diváky u obrazovek. Při tomhle vstupním výstupu se nakláněl přes opěradlo červené pohovky a překračoval bojovně osobní zónu svého hosta.

Martina Hynková Vrbová si to nedala líbit, hbitě argumentovala, že muži nevědí, jaké to je být doma na mateřské dovolené nebo z jiných důvodů zavřené doma, že muži mají tendenci ženy podceňovat a „uklidit“ je do domácnosti a k dětem. Jan Kraus tvrdil, že on nic takového nechce a nedělá, že jeho všechny ženy milují, a zaplétal se do svých šovinistických poznámek víc a víc. Prostě se jasně vymezil vůči pořadu Sama doma a svůj názor ještě několikrát během rozhovoru zopakoval. Martina Hynková Vrbová nakonec prohlásila, že ona tedy bude raději sedět a mlčet, jenže to by pak nebyl rozhovor, a tak Jan Kraus obrátil list.

Martině se hned zpočátku podařilo téměř nemožné, dostat Jana Krause při rozhovoru do pozice, v níž bude mít navrch ona

Dětství mezi indiány

Zajímalo ho, jak život moderátorky ovlivnilo to, že strávila rané dětství s rodiči v Bolívii. Vzhledem k tomu, že tam byla asi do tří let, asi těch vzpomínek moc nemá, ale bylo vidět, že se životem ve vzdálené zemi i nadále zabývala a některé poznatky si osvojila. „Třeba určitou pokoru k tomu, co nás tady obklopuje,“ přiznala. „Třeba indiáni to mají tak, že nemůžou vlastnit kus nějakého pozemku, jako to máme my tady, že máme domy, máme k tomu zahradu a vlastníme to. Tak indián řekne, jak já můžu vlastnit zemi, to přece není možné. Takže tam je země všech.“

Tedy samozřejmě v indiánských vesnicích, v moderních velkoměstech je dnes všechno jinak. Otec Martiny Hynkové Vrbové je hydrogeolog a mezi indiány se v Bolívii pohyboval. Hledal pro ně vodu na náhorní planině Altiplano. Vodu našel, ale málem ho to stálo život, zavzpomínala moderátorka na dramatický zážitek: „On jim tu vodu našel. Oni potom udělali takový rituál, na který sezvali celou tu indiánskou komunitu, a slavilo se, že mají vodu. To je velká událost. Během ní kolovala taková čutora, ze které se každý napil, a došlo to k tátovi, ten se také napil, následně dostal tyfus a málem tam umřel.“

Ochotně zavzpomínala i na dětství mezi indiány

Hledání chůvy

Martinin Pohled na latinskoamerickou zemi je určitě ovlivněn vzpomínkami rodičů, španělská kultura jí ale učarovala, a tak se po maturitě odebrala do Španělska, kde studovala jazyk a hru na kytaru. Chvíli to totiž vypadalo, že z ní bude kytarová virtuoska. Pak ale nastoupila do televize, kde mimo jiné také píše scénáře k publicistickým a dokumentárním pořadům.

Jana Krause zajímalo, zda má nějaký jiný plán, než moderovat jím opovrhovaný pořad Sama doma, a tak prozradila, že v poslední době přemýšlí, že by se vydala do Bolívie hledat svou chůvu. „Tehdy všechny rodiny ze zahraničí měly indiánské pomocnice v domácnosti, chůvy. Poskytovaly jim práci a možnost výdělku. Já jsem měla chůvu Luz, to znamená světlo. Zajímalo by mě, co se s ní stalo, mohl by to být takový dokument hledání chůvy,“ popsala moderátorka svůj zvláštní pracovní plán do budoucna.

Svým příběhem potvrdila tvrzení našich babiček, že čím více o těhotenství usilujete, tím méně se daří. Psychika je prostě potvora.

Touha po dítěti může ženu umořit

Jan Kraus obrátil pozornost ke knize, kterou mu moderátorka přinesla jako dárek. Nedávno ji vydala a zabývá se v ní příběhy bezdětných žen. Sama prošla šestiletou životní fází, kdy nemohla otěhotnět, zkoušela i umělé oplodnění, nic se nedařilo. „Jednoho dne jsem sbalila všechny ty hormonální léky a odnesla jsem je do lékárny, kde jsem je předala magistrovi. Než jsem ale dospěla k tomuhle rozhodnutí, byla jsem na pokraji sil a zdravého rozumu,“ vyprávěla svůj příběh.

Z vlatní zkušenosti tedy ví, jaké to pro ženu je, smířit se s faktem, že zůstane bezdětná. I když ona nezůstala. Když se vzpamatovala a dala se dohromady, což prý trvalo skoro rok, rozhodli se s manželem pro adopci. A krátce nato, co získali syna, otěhotněla a nakonec porodila dvě zdravé děti. „Nechci z toho ale dělat pravidlo, i když se to stává, že když rodina adoptuje dítě, žena najednou otěhotní. Ale ona ta adopce je také svým způsobem porod. Musíte absolvovat celé to zdlouhavé řízení, vyplnit hory papírů – a na konci je ten porod adoptovaného dítěte,“ popisala proces adopce.

V době, kdy nemohla otěhotnět, by prý byla uvítala zkušenost žen, které zůstaly bezdětné, tehdy se jí ale moc rad nedostalo. A tak se nyní rozhodla napsat knihu Žiju bez dětí, v níž vyzpovídala ženy, které byly o tomto způsobu života ochotné mluvit. Některé děti mít nemohou, jiné je nechtějí. Přesto žijí smysluplný život, naplněný jinými hodnotami i radostmi, než je mateřství.

„Šest let jsem nemohla mít děti, i když jsme je chtěli, tak to nešlo,“ prozradila. „Začala jsem podstupovat nějaké lékařské zákroky, umělé oplodnění, a ono to pořád nevycházelo. Takže jsem skončila v zuboženém stavu a došlo mi, že když budu takto postupovat, nedopadne to se mnou dobře zdravotně ani psychicky. Řekla jsem si, že je tedy nejvyšší čas uvědomit si svoji sebehodnotu.“ A právě o tomto sebeuvědomění jsou příběhy žen v knize.

Zdroj: FTV Prima

Vložil: Ela Nováková