Když jde komik do talkshow, moderátor nemá šanci. Horká židle Josefa Dvořáka

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Herec a komik Josef Dvořák v talkshow 7 pádů Honzy Dědka

Honza Dědek si do svých 7 pádů občas pozve i některou z hereckých legend. Josefu Dvořákovi je dvaaosmdesát a je stále plný energie. Se svou divadelní společností hraje dvě představení, které snad viděl už každý, kdo někdy zavadil o divadlo, Čochtan vypravuje a S pydlou v zádech. Film a televize si na něj ale už dlouho nevzpomněly.

Rozhodně nepůsobí zahořkle, když v talk show může předstoupit před diváky, rozjede své vypravěčské umění naplno. Moderátor se v takovém případě s nějakými otázkami ke slovu moc nedostane. Zbývá mu role nahazovače a průvodce komikovými historkami. Diváci ale Josefa Dvořáka na pódiu vítají nadšeně. Temné doby, kdy se řešila jeho role agenta StB v Semaforu, jsou, zdá se, zapomenuty. Ostatně i Jiří Suchý už před lety nabídl smírné podání ruky.

Komentáře pod záznamem vystoupení v 7 pádech Honzy Dědka jsou vesměs nadšené, lidé se prostě rádi baví veselými historkami, a ty umí Josef Dvořák vykládat skvěle. Právě tak jako uměl brilantně namlouvat večerníčkové animované příběhy. Bob a Bobek nebo Maxipes Fík mu zaručily nesmrtelnost. Pro Honzu Dědka si připravil hlavně vyprávěnky o své rodině. Takový průřez životem komika s neposednýma nohama.

Sestřička si ho vymodlila

Říká se, že o osm let starší sestra si malého bratříčka vymodlila v kostele. Její láska ovšem novorozence málem stála život. „Naložila mě na sáňky a odvezla mě na hřbitov,“ začíná herec historku z raného dětství. „Pak jsme jeli dolů, ona mě vyklopila a zlomila mi ucho. Domů mě přinesla v povijanu zakrváceného a předala mě mamince. Měl jsem sestřičku moc rád,“ zakončuje krvavou historku láskyplně.

První velké rande

Josef Dvořák je počtvrté ženatý, rád ale tvrdí, že ženy o něj nikdy nestály. Zvlášť v mladických letech pro něj randění nebylo něco, s čím by si věděl rady. „Jednou jsme byli na zábavě a tam byla jedna krásná slečna, všichni po ní koukali. Ona se ale kupodivu rozhodla, že chce mě. Večer jsme měli rande. Já se jí zeptal, kam půjdeme. A ona že do parku. Co tam budeme dělat, když je tma, říkal jsem si. Několik hodin jsem jí na lavičce vyprávěl, pak byla půlnoc a ona mi řekla, že půjde spát ke mně. Přestavil jsem si maminku, jak nás ráno uvidí, to bylo hodně veselé. Slečnu jsem doprovodil k internátu a tam jsem s ní čekal do pěti do rána. To přišel topič a otevřel jí dveře. Víckrát jsem ji neviděl,“ líčí své tragické první rande. A dodává, že maminka o něj strach neměla, když přišel až nad ránem. „Ona věděla, že v randění jsem neúspěšný, tak neměla strach, že by se něco mohlo stát.“

Ani přibývající léta nic nezměnila, když začne Josef Dvořák vyprávět své historky, stále je vypráví i očima a celým tělem

Uršula Kluková mu zlikvidovala šatník

Ještě v Kadani začal Josef Dvořák hrát s amatérským Kladivadlem, se kterým se později přestěhoval do Ústí nad Labem. „Já jsem si to hodně rozmýšlel, protože jsem v té době dělal závozníka v pivovaru, měl jsem nový náklaďák a vozit žatecké pivo byla skvělá práce. Do Ústí jsem šel, ale po dvou týdnech se mi zastesklo a já se vrátil do Kadaně do pivovaru,“ vzpomíná, jak tam už pro něj neměli práci, a tak mu nezbylo než se stát hercem.

V Kladivadle se seznámil s Uršulou Klukovou a pojilo je velké přátelství. Dokonce spolu zkoušeli jít studovat na DAMU. „Řekli jsme si, že když už hrajeme divadlo, tak bychom na to měli mít školu,“ líčí, jak se vydali do Prahy, dostali se až k profesoru Nedbalovi, ale ten Josefovi řekl, že je na přijetí moc starý. Vrátili se tedy s Uršulou do Ústí, kde se kolegyně rozhodla udělat z něj moderního muže a dát mu do pořádku šatník. „Brala do ruky jednu věc po druhé. Co tenhle svetr? Ten pletla maminka. Pryč s ním! Vyhazoval z okna jednu věc po druhé, až byla má třídílná skříň, jediné, co jsem dostal od rodičů, když jsem se od nich stěhoval, prázdná.“ Nechal kolegyni řádit a říkal si, že si později dojde věci posbírat. Jenže ouvej! Všechno někdo mezitím odnesl, a tak mladý adept šviháckého hereckého života zůstal bez oblečení a musel se kompletně vybavit znovu. Zda to bylo pod vedením Uršuly Klukové, to už neprozradil.

Na samotě u turistické stezky

Dnes tráví Josef Dvořák hodně času na své chalupě v Českém ráji. „Já o chalupu nestál, nic mi to neříkalo. Ale žena řekla, že je na čase chalupu pořídit. Objížděli jsme různá místa, až jsme skončili v Českém ráji, kde se mi zalíbila jedna roubenka,“ vypráví, jak se stal chalupářem. Tato chalupa sice k mání nebyla, ale brzy se našla jiná, podobná, v lese, na samotě. Herec se několikrát ptal prodávajícího, zda je tam klid. Ten ho ujistil, že rozhodně. Protože byl říjen, klid tam skutečně byl. Jenže když přijeli na chalupu, zjistili, že kolem vede frekventovaná turistická stezka. A tak si tam občas Josef připadá jako zvířátko v zoologické zahradě. Ale má to tam rád a se svou ženou Jájou, která už před lety dala jeho životu nový řád a smysl, tam tráví krásné chvíle. I když se občas stane, že třeba u vrat zastaví pět lidí a požádají o kafe. „Tak jsem jim ho uvařil, oni si ho vzali a šli dál,“ zakončuje chalupářské vyprávění.

Vložil: Ela Nováková