Proč musela Popelka ustoupit Včelce Máje, dědictví po Elvisovi a čím Gott dokázal naštvat fanoušky. Tajnosti slavných
09.08.2024
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Karel Gott v muzikálu Ladislava Rychmana z roku 1974 Hvězda padá vzhůru
Navzdory normalizaci jel od počátku sedmdesátých let dál na plný plyn, pořádal velkolepá turné, vydával alba, sbíral ocenění a přízeň fanoušků, kteří se už počítali na miliony. Stal se živoucí legendou české populární hudby a už v pouhých devětatřiceti letech se dočkal svého prvního dokumentu. (Pokračování ze středy 7. srpna)
Po celá sedmdesátá léta se na domácí scéně neobjevila hvězda, která by dokázala ohrozit pozici Karla Gotta v žebříčcích popularity ani v prodejnosti desek. Jeden úspěšný hit za druhým mu dál dodávali Ladislav Štaidl a Karel Svoboda, vyhrál hitparádu německé televize ZDF a jeho velké turné po západoevropských zemích bylo pro velký úspěch o dva týdny prodlouženo. Na Mezinárodním festivalu populární hudby v polských Sopotech měl Karel Gott vlastní recitál, natáčel televizní pořady v obou německých státech, SSSR a Polsku. Při vystoupeních se na pódiu ustálil jeho dámský pěvecký doprovod, od roku 1973 stanula po boku Jitky Zelenkové úspěšná Slovenka Jana Kocianová a obě dostávaly v Karlových programech výrazný vlastní prostor. Ta si ale už po dvou letech sestavila vlastní koncertní program s dvojicí Milan Lasica a Július Satinský, podařilo se jí prorazit zákaz jejich veřejných vystoupení a po Karlově boku vzniklo dívčí trio. K Jitce se se připojily Jarmila Gerlová a Vlasta Kahovcová, které s ním vystupovalo až do roku 1979.
Kávu si osladím:
Filmová star
V roce 1973 se zrodila další legenda, tentokrát filmová, pohádka Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku, a přestože se před kamerou neobjevil, diváci ji mají navždy spojenou s jeho hlasem. Jen v Německu znamenala nesmrtelná písnička legendárního hitmakera Karla Svobody problém, protože tam aktuálně vládla hudební scéně Včelka Mája. O rok později ho režisér Karel Rychman obsadil ve svém v pořadí třetím filmovém muzikálu (po Starcích na chmelu s Vladimírem Pucholtem a Dámě na kolejích s Jiřinou Bohdalovou a Radoslavem Brzobohatým) jako Švandu v moderní parafrázi Hvězda padá vzhůru, natočené na motivy klasické divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák. Diváci film sice nepřijali a bylo nad slunce jasné, že herec z Karla opravdu nebude, soundtrack, který vzápětí vydal Supraphon, měl přesto dobrou prodejnost.
S doprovodem od Presleyho
V roce 1977 byl Karlovi udělen titul zasloužilý umělec, Včelka Mája vyšla poprvé na singlu a italský skladatel Joe Santieri speciálně pro něj napsal píseň Amore mio. Postihla ho ale další velká ztráta, v pouhých šedesáti šesti letech zemřela na infarkt jeho matka Marie. Členem Orchestru Ladislava Štaidla se stal skvělý bubeník Jan Žižka, který kdysi provázel mé dětství. Když v době svých začátků cvičil v pražském činžáku, býval slyšet přes několik bloků. O rok později byla natočena jeho první samostatná show pro Československou televizi Karel Gott v Lucerně (celkem jich do roku 1982 bylo natočeno pět). Fanoušci se dočkali i prvního dokumentu, nazvaného Jdi za štěstím. Natáčelo se v Japonsku, Holandsku, SSSR, SRN a v Československu a stát se hvězdou vlastního dokumentu v necelých čtyřiceti letech, to se jen tak někomu nepoštěstí. V roce 1979 poprvé Karel hostoval na mezinárodním festivalu Fan Fair v Nashvillu, kde ho doprovázeli The Jordanaires, sbor Krále trock’n’rollu Elvise Presleyho, který v roce 1977 zemřel, a vznikl nový sbor Orchestru Ladislava Štaidla, jehož členy byli Lída Nopová, Slávek Talián, Vratislav Vinický a Bohuslav Myslík.
Kdepak ty ptáčku hnízdo máš:
Supraphonský milionář
V roce 1980 se Karel konečně představil poprvé veřejnosti i jako malíř na výstavě Herci malují v pražském Národopisném muzeu. O rok později převzal Zlatou desku Supraphonu za milion desek, exportovaných do zahraničí a v roce 1982 zemřel jeho otec Karel. Pamětníci si určitě vybaví jeho mimořádný recitál na Světovém shromáždění za mír a proti jaderné válce, který na pražském Staroměstském náměstí sledovalo v roce 1983 sto tisíc diváků a do paměti se nám zapsala i jeho havárie cestou z Berlína, kdy v známé zrádné zatáčce u Nového Strašecí vyzdobil okolní stráně tapetami. V roce 1984 obdržel Zlatou desku švýcarské gramofonové firmy PolyGram za prodej alba Weihnachten, jehož výtěžek byl věnován švýcarským paraplegikům v Curychu.
Jak naštvat fanoušky
V roce 1985 dostal Karel titul národní umělec a současně převzal dvacátého Zlatého slavíka, po němž na slavičím koncertě v pražské Lucerně veřejně oznámil, že anketu dobrovolně opouští a dává příležitost mladým. Některé fanoušky tím naštval, protože o rok později skončil až třetí, za Daliborem Jandou a Petrem Nagy, publikum ale bylo nadšené jeho duetem s tehdy teprve jedenáctiletou Darinkou Rolincovou Zvonky štěstí. O rok později získal Platinovou desku Supraphonu pro nejprodávanějšího interpreta v historii československého gramofonového průmyslu. A pak ho čekalo překvapení, kterému zpočátku sám nechtěl vůbec uvěřit.
Pokračování v pondělí 12. srpna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, iDnes, Blesk, Aha!, Karel Gott: Má cesta za štěstím, Pavel Klusák: Gott. Československý příběh)
Vložil: Adina Janovská