Socialistický festival světovou senzací, kontrarevoluce, kam se podíváš, a čím Gott naštval nejen Husáka. Tajnosti slavných
05.08.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Karel Gott jako trubadúr v historické komedii Slasti Otce vlasti, kterou natočil v roce 1969 režisér Karel Steklý podle několika motivů ze známých Karlštejnských vigilií Františka Kubky
Pražské jaro 1968 prorazilo železnou oponu, socialismu s lidskou tváří tleskal svět, soudruzi začali panikařit. A k největšímu úspěchu v soutěži protestsongů Gottovi překvapivě stačil bronz. (Pokračování z pátku 2. srpna)
Osudový rok 1968 odstartoval Karel Gott tradici koncertů v pražské Lucerně, v anketě časopisu Mladý svět Zlatý slavík sice na něj kvůli Waldemaru Matuškovi zbylo jen stříbro, jeho popularita ale dál rostla nejen doma, ale také v zahraničí, což mu nakonec zachránilo kariéru. Zůstat na druhé straně železné opony bylo po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 mimořádně lákavé, navíc tehdy ještě nikdo neměl ani ponětí, jak moc bude v dalších letech pevná a neprostupná. Nakonec se ale rozhodl pro návrat, prý především kvůli rodičům.
Pošli to dál:
Svoboda a panika mocných
Železná opona, která se zrodila na našich západních hranicích v padesátých letech, začala mít už od počátku roku 1968 vážné trhliny. Pražské jaro naplno odstartovalo 5. ledna, kdy se do čela dostali příznivci ekonomických a společenských reforem v čele s Alexandrem Dubčekem. Cenzura slábla, zrodil se socialismus s lidskou tváří. V březnu se stal prezidentem Ludvík Svoboda, zrušení cenzury umožnilo vznik nových organizací, konzervativní křídlo KSČ se začalo bát ztráty pozic. Obava ze zvrácení reforem mobilizovala národ, manifest Dva tisíce slov spisovatele Ludvíka Vaculíka, jenž se inspiroval Gándhím, vzbudil ohlas i v zahraničí. A kulturní scéna si svobodu slova užívala naplno. Textaři jako by se utrhli ze řetězu, ze všech stran najednou zněly hity, které místo ježdění bez nehod a chytání motýlka na pasece burcovaly k zamyšlení. Řada z nich byla najednou vlivem gradujících událostí mnohem důraznější než zpočátku a jejich interpreti ani netušili, že si zadělali na malér. Události Pražského jara tak zaujaly západní svět, že Československo najednou zajímalo i největší západní hvězdy. Jedinečnou příležitostí se stal koncem června festival Bratislavská lyra, na kterou neváhali dorazit populární The Shadows.
Kontrarevoluce, kam se podíváš
V Bratislavě vyhrála Marta Kubišová s písní Jindřicha Brabce Cesta, kterou otextoval Petr Rada a která po pár týdnech, po srpnové okupaci, bleskurychle získala politický podtext. „Já jsem všude říkala, že je to píseň, věnovaná sovětským vojákům z druhé světové války,“ vzpomínala po letech pro Český rozhlas. Jenže panikařící soudruzi už viděli kontrarevoluci úplně ve všem. Karel se vrátil k hitu krále romské hudby Šabana Bajramoviće, Duj, duj, duj, s nímž mu průšvih nehrozil. Vzápětí si to ale vynahradil a texty jeho písní nabývali nového významu. Třeba Pošli to dál Jaromíra Klempíře a Jiřího Štaidla, která nemohla chybět na koncertu Zpíváme pro republiku, který se konal pro přispěvatele Fondu republiky v pražské Lucerně v říjnu 1968. Celonárodní sbírka se naplno rozběhla na přelomu července a srpna ve víře v lepší budoucnost. V továrnách byly odpracovány zdarma tisíce směn, zemědělci odevzdali část úrody, úředníci posílali procenta z výplaty, na konto přicházely i devizy a valuty, důchodci kvůli ní stahovali z rukou snubní prsteny… Do konce srpna 1969 se sešlo více než 272 milionů korun. Při tehdejším průměrném platu 1800 korun to byla suma přímo závratná.
Hej, páni konšelé:
Uražení konšelé
Srpnová invaze bratrských armád sice svobodomyslnou éru Zlatých šedesátých ukončil, než se ale soudruzi zmohli na definitivní stopku, nějaký čas jim to ještě trvalo, takže jim Bratislavská lyra v roce 1969 ještě protekla mezi prsty. Soutěžní písničky byly totiž vybrány ještě před srpnovými událostmi. V sále bratislavského hotelu Carlton zněl jeden protestsong za druhým a republika jim fandila u obrazovek v přímém přenosu. Zlato získal Karel Černoch s Písní o mé zemi, stříbrný skončil Mosazný džbán Nadi Urbánkové, festival ale fakticky ovládl právě Karel Gorr s písní Hej, páni konšelé Jaromíra Klempíře a Jiřího Štaidla, který v textu mířil takzvaně přímo na komoru. „Já bych toho chtěl…“ prohlásil tehdy ve svém projevu generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák s tím, že Karel Gott by chtěl na zemi ráj, žít jako v kapitalismu a pracovat jako v socialismu.
Úspěch záchranářem
Po Bratislavské lyře ‘69 začaly padat dočasné zákazy vystupování, ze scény náhle zmizela řada populárních tváří, od Marty Kubišové přes Karla Černocha po Petra Nováka. Karlova popularita, podpořená spoluprací s firmou Polydor, už ale měla mezinárodní rozměry. S Lady Carneval se držel v celoněmecké hitparádě 14 týdnů, s Láskou bláznivou dokonce 28… Převzal první Zlatou desku Polydoru, písnička Maurice Jarre Krásné je žít, jejíž českou verzi otextoval Jiří Aplt, se stala 40. nejprodávanějším singlem roku v SRN. Nebýt toho, nejspíš by nám i Karel zmizel z očí na hodně dlouho. Do počátku roku 1970 už totiž komunisté stihli nahradit na všech nejdůležitějších postech v zemi „nespolehlivé živly“, naplno odstartovaly „pohovory a výměna stranických legitimací“. Přesto se nikdo neodvážil Gottovi zakázat první samostatné koncertní turné po SRN.
Pokračování ve středu 7. srpna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, ÚSTR, Supraphon, iDnes, Blesk, Aha!, Karel Gott: Má cesta za štěstím, Pavel Klusák: Gott. Československý příběh)
Vložil: Adina Janovská