Jak Přemek Podlaha změnil moderátorku v zahradnici, kterou nezničí ani supercela. Horká židle Dany Makrlíkové

Foto: Se svolením Stream (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Moderátorka, novinářka a podnikatelka Dana Marklíková v talkshow René Kekelyho Face 2 Face

Ze stydlivé holčičky se proměnila v missku, z modelíny v moderátorku. Nakonec se vrátila na počátek, k lásce k rostlinám. Stala se odbornicí na zahrady a její chystaná doktorská práce by měla převrátit kus světa vzhůru nohama. Zahradnické knihy a online poradenství Dany Makrlíkové zná každý, kdo si někdy umazal ruce od hlíny.

Cesta k tomu, co považuje Dana Makrlíková za svou osudovou profesi, vedla hodně dlouhou oklikou. Chtěla studovat práva, ale maminka ji přihlásila do soutěže o Miss České republiky. Nejspíš si přála, aby se její stydlivá dcera trochu otrkala. To se jí podařilo, protože Dana měla mezi krásnými dívkami úspěch. Měla tím otevřenou cestu třeba k modelingu, ale vydala se jinam.

„Při nějakých rozhovorech při přípravě missek mi řekli, že mám zajímavý hlas, a tak jsem zkusila štěstí v rádiu,“ popsala své první moderátorské kroky. Cesta dál vedla do oblastní televize, odtud do ČT a nakonec se stala moderátorkou a editorkou Zpravodajského deníku na Primě. Právě tady se setkala s Přemkem Podlahou, který ji nasměroval k zahradám. Kdo si dnes ještě pamatuje, že hlásila zprávy se Štěpánkou Duchkovou? Zato každý, kdo něco pěstuje, zná její knihy, články i online poradenství o zahradách.

Zničená zahrada

Dnes se hodně mluví o tom, že počasí má vliv na naše nálady. A tak i René Kekely položil Daně Makrlíkové na začátku rozhovoru ve Face 2 Face otázku, jestli i na její psychiku má počasí nějaký vliv. Nechtěně trefil do černého: „Mojí zahradou se před pár dny prohnala supercela. Vítr, déšť, kroupy. Všechno mi to úplně zničilo. Květiny i užitkovou zahradu. To tedy mělo vliv na mou psychiku, když jsem viděla ty škody, propadla jsem pořádné depresi,“ popsala krutý zážitek s počasím. „Ona je malá pravděpodobnost, že by se to stalo znova. Prostě letos už mi nic nevykvete a nebude žádná úroda. Hned druhý den jsme začali s úklidem, takže jakž takž je všechno dané do pořádku. Ještě ale nemám sílu pořizovat nové rostliny, s tím jsem se ještě nevyrovnala,“ přiznala, že její vymazlená zahrada u bývalé hájovny dostane novou výsadbu asi až napřesrok. 

Osudové setkání s Přemkem Podlahou

Legendární autor a moderátor hobby magazínů Přemek Podlaha ji přizval do svého Receptáře na Primě a záhy v ní objevil velký potenciál. „Viděl, že můj vztah k rostlinám a zahradám je bytostný, a tak mi doporučil, ať to jdu studovat a věnuji se tomu naplno,“ zavzpomínala na svého „zahradnického tátu“ dnes velmi úspěšná návrhářka a realizátorka zahrad a znalkyně rostlin. „Byl to moc milý člověk, hodně mi ovlivnil život.“

V čem se skrýval onen neuvěřitelný úspěch pořadů Přemka Podlahy, který už žádný nový hobby pořad nedokáže zopakovat? „Přemek byl autentický, on s těmi koníčkáři žil, bavilo ho objevování a předávání těch lidských zkušeností, do všeho se snažil proniknout. Dnes to dělají moderátoři (a určitě někteří moc dobře), kteří do toho takhle ponoření prostě nejsou, je to pro ně kus herecké práce. Druhý Přemek Podlaha prostě není a asi nebude,“ vyprávěla.

I Dana moderovala a moderuje pořady o rostlinách a zahradách, ale rozhodně se nepovažuje za takový fenomén, jakým byl Přemek Podlaha. „Pro mě byla druhým impulsem zahrada Štěpánky Duchkové. Přinesla si tenkrát nějaké návrhy od architektů, já jsem se na ně podívala a hned jsem viděla, co by mohlo být jinak. Tehdy jsem pochopila, že mám asi nějaký dar od Boha, že se prostě podívám na zahradu a vím, jak má vypadat. A tak jsem šla studovat a moje láska se stala mou profesí.“

Pánové jistě potvrdí, že tak krásné dlouhé nohy jen tak někdo nemá. Dana Makrlíková je i s blížící se padesátkou stále stejně půvabná a elegantní.

První má být zahrada, potom dům

Zajímavé téma. Dnes se překotně staví rodinné domy, na zahradu obvykle dojde až dodatečně. Dana Makrlíková cítí, že by to mělo být obráceně. Sama u svého domu, který si vybrala, protože se jí líbila jeho atmosféra, postupovala opačně. „Byla to ruina, musela se kompletně přestavět,“ vzpomínala, jak koupila starou hájovnu. „Povolala jsem řemeslníky, ale ještě než do domu vedly schody, už jsem měla nachystané květináče se sazenicemi a začala jsem vysazovat. Dům postavíte za dva, tři roky, ale zahrada potřebuje trpělivost. Když naši předkové stavěli svá honosná sídla, napřed zakládali parky a zahrady. Protože strom nevyroste za dva roky. Musíte se smířit s tím, že podoba zahrady se bude tvořit léta,“ doporučuje odbornice, že kdo chce mít pěknou zahradu, musí se obrnit trpělivostí.

Rostlinám dělá dobře, když si s nimi povídáte

A starat se, starat se a starat se. Protože rostliny potřebují neustálou péči. „Kdysi jsem měla v Hradci doma orchideje, dostávaly zálivku jednou týdně a byly krásné. Pak jsem přesídlila do Prahy a do Hradce jsem jezdila jen na víkendy. Orchideje zase dostávaly zálivku jednou týdně, ale začaly chřadnout. Já chodím po zahradě a hned vidím, že tady na té rostlině je uvadlý lístek, tamté se nějak nedaří. Povídám si s nimi, každý den se o ně starám. Je v tom nějaká energie, kterou rostliny cítí a potřebují. Naše babičky byly takové mičurinky, na svých zahrádkách vysázely všechno možné a  ono se tomu dařilo, protože ony se z toho radovaly,“ svěřila se se svým niterným pocitem, bez kterého prý žádná zahrada nemůže prospívat.

Převratná doktorská práce

Daně Makrlíkové bude příští rok padesát a v poslední době se hodně zaměřuje na práci se seniory. Zabývá se tím, že lidé v seniorských domech nebo třeba centrech pro osoby, trpící Alzheimerovou chorobou, by měli mít víc možností pobývat a třeba i pracovat na zahradě. Tímto směrem zaměřuje i svou doktorskou práci, na kterou se chystá. Jejím projektem jsou terapeutické nebo senzorické zahrady, které lidem v domovech nejen zpříjemní život, ale jsou i prospěšné pro jejich zdraví a vitalitu.

„Mnoho těch lidí pochází z venkova, byli zvyklí mít zahrádku i nějaká zvířata. Terapeutické a senzorické zahrádky by mohly mít třeba vyvýšené záhony, kde si lidé mohou něco zkoušet pěstovat, starat se o to a těšit se z toho, jak jim květiny nebo zelenina rostou. Mohla by tam být i nějaká ohrádka se slepicemi, králíkárna, ale základem by měla být pěkná zahrada, kde v každém ročním období mohou lidé sledovat, jak se proměňuje, jak příroda žije,“ s nadšením mluví doktorandka o své představě, co by seniorům mohlo zlepšit život v domovech. Jistě, jsou seniorské domovy, kde takovou možnost lidé mají, je to ale spíš ojedinělé. Projekt Dany Makrlíkové, který by měl přinést ucelený návod, jak prostředí senzorické zahrady modelovat a realizovat, je tedy do značné míry převratný. Věřme, že bude stejně úspěšný, jako její dvě knihy pro milovníky zahrad.

Zdroj: Face 2 Face

Vložil: Ela Nováková