Nepostavíme, protože nesmíme vypouštět emise. Komentář Štěpána Chába

Foto: Wikimedia / Fanny Schertzer

Popisek: Velký hadronový urychlovač

Populárně-naučný server Osel.cz z pera Vladimíra Wagnera přišel s textem o částicovém urychlovači CERN. Ten dosluhuje a je potřeba postavit další. A hlavně zásadně větší, aby se poznání posunulo zase o kus dál. Abychom pochopili a mohli porozumění rozvíjet dál. Otázka se stočila hlavně na to, kde se nový urychlovač má postavit. V Evropě? Nebo v Číně? A jaké má emise?

Urychlovač pomáhá fyzikům objevit nové částice nebo fyzikální procesy, lidstvu dosud neznámé. Jeho přínos je jak ve fyzice, tak i ve zkoumání vesmírů a chápání jeho pravidel. Nebudu předstírat, že principu urychlovače rozumím a dokážu ho vysvětlit. Pro bližší a rozhodně zasvěcené informace si pročtěte úctyhodné kvantum článků Vladimíra Wagnera na serveru Osel.cz.

Wagnerův poslední článek „Kde bude budoucí největší urychlovač?“ mě k tomuto textu postrčil z jiného důvodu, než že bych chtěl fušovat fyzikům do jejich nejnovějších objevů a hádek. Vladimír Wagner v závěru článku o potřebě nového urychlovače popsal, jak se na odborné konferenci k věci stavěli samotní vědci.

„Vzpomněl jsem si i na své diskuze s Janem Hollanem z Ústavu výzkumu globálních změn AV ČR, který razil názor, že by se urychlovač měl zavřít, že žádného higgse nepotřebujeme. Jde podle něj o nesmysl, který jen zbytečně produkuje emise CO2. A právě jedině potlačení emisí CO2 za každou cenu má smysl,“ napsal Wagner. Právě na klíčové konferenci, která se konala v Praze a kde se diskutovalo i tom, kdo a kde nový urychlovač postaví, byla probíraná otázka emisí CO2 a jejich škodlivost. A tedy i pochybnosti, jestli urychlovač v Evropě vůbec stavět.

Otázku zvedala převážně evropská část hostů. A sám Wagner konstatoval, že v tom bylo daleko víc ideologie než skutečných vědeckých obav. Čínští vědci se k projektu hlásili a žádné překážky neviděli. Nový urychlovač, více než dvojnásobně velký, bude stát v Číně. Čínští vědci dokonce tvrdili, že je to morální povinnost Číny, když má 20 % populace planety a 20 % ekonomiky planety.

A je to takové, řekl bych, dávno poznané novum historie. Evropa se vzdává poznání a dává svou budoucnost ideologii, o které se nesmí diskutovat, protože jedeme jedním směrem a vinou vytyčeného směru odmítáme už i technologický rozvoj. Zahrabáváme se do stagnace.

Ukážu na příkladu.

Čína spustila svůj první reaktor na roztavenou sůl thoria. Ano, rozumím tomu podobně, jako samotnému urychlovači. Jen vím, že podobný reaktor se v 60. letech pokoušeli postavit v USA, ale od jeho vybudování upustili jako od nemožného. V Číně oprášili ono „nemožné“ a už jim taková elektrárna stojí na poušti Gobi a vyrábí elektřinu. Sice zatím v experimentálním provozu, ale vyrábí. Číňané už si plánují výstavbu dalšího thoriového reaktoru, ale už na komerční úrovni. To znamená, že takto vyrobená energie už půjde do oběhu. Přičemž thoriový reaktor slibuje v rámci enviromentální úzkosti skoro zázraky. Ale stojí v poušti Gobi, nestojí u nás. My jsem s klimatickým žalem rezignovali. A předali jsme tím Číně proces poznání a poznávání.

A tam je pak dobré se podívat do nedávné historie. Do historie, kdy v USA vyvíjeli thoriový reaktor, kdy Evropa a sever Ameriky byly výspou poznání. A Čína se koupala v ideologii a ekonomické mizérii. Že bychom teď vědomě otáčeli přesýpací hodiny planety a vydali se cestou ideologické slepoty a poznání předali Číně? Vypadá to tak. Pro nás je lepší ronit krokodýlí slzy nad klimatickou úzkostí. Nechceme překonat úskalí poznáním. Přitom urychlovač částic, ten původní, je projekt převážně evropsko-americký.

Zdroj: Osel.cz

Vložil: Štěpán Cháb