Gottova sláva za Velkou louží, proměněná v tvrdou dřinu, a zázračný plod jediného nočního mejdanu. Tajnosti slavných
02.08.2024
Foto: Se svolením Jana Adama
Popisek: Karel Gott s rakouským zpěvákem a skladatelem Udo Jürgensem při přípravě na Eurovision Song Contest v roce 1968
Legendární turné v Městě hříchu, lepší než Helena Vondráčková a frontální útok na německy mluvící fanoušky, který málem zhatila vojska „spřátelených armád“. (Pokračování ze středy 31. července)
Uvolnění společenské atmosféry v druhé polovině šedesátých let umožnilo Karlu Gottovi přijmout v roce 1967 nabídku snů, angažmá v americkém městě hříchu Las Vegas. S orchestrem divadla Apollo, v němž hráli mimo jiné fenomenální klavírista Rudolf Rokl či kontrabasista a hlava slavné romské muzikantské rodiny Antonín Gondolán, tam vystupoval osm měsíců. Tříhodinová program na scéně Venus Room a pravidelné půlnoční představení byly ale více než únavné. „My přijeli a sklapla nám čelist. Z Apolla jsme byli zvyklí zahrát dvě věci, pak následovala moderace. Až když jsem viděl Sinatrův koncert, pochopil jsem, co znamená pracovat a vydělávat peníze. Dvě hodiny neslezl z pódia a na konci vystoupení rozdal fanynkám všechno, co na sobě měl,“ zavzpomínal po letech pro Blesk Antonín Gondolán.
My World (Il Mondo) – host v Gilbert Bécaud Show:
Nejlepší kapela pro nejlepšího zpěváka
Angažmá v lasvegaském hotelu New Frontier tedy nakonec nebylo tak velkolepý kšeft, jak Karel později říkával, a údajně bylo ukončeno kvůli nízké návštěvnosti. Nabídka snů, která se proměnila v každodenní dřinu, ale znamenala neocenitelnou zkušenost. Navíc byla spojena s návštěvou New Yorku, Los Angeles a Hollywoodu a došlo i na jednání s americkým producentem a skladatelem Robertem Mellinem o nahrávání desek pro anglicky mluvící země. Po návratu se Apollo změnilo v Orchestr Ladislava Štaidla, jehož členy byli stoprocentní profesionálové a hrát v něm bylo ctí. Nejlepší zpěvák prostě musel mít nejlepší kapelu. Přesto mu Zlatého slavíka za tok 1967 vyfoukl Waldemar Matuška.
Zlatý hlas z Prahy
V roce 1968 odstartoval tradici koncertů v pražské Lucerně a éru miláčka německého publika, kterou zahájil prvním samostatným koncertem v hamburské Musikhalle. Reprezentoval Rakousko v londýnské Royal Albert Hall v mezinárodní hudební soutěži Eurovision Song Contest s písní, kterou pro něj složil rakouský populární zpěvák a skladatel Udo Jürgens. Získal si tím fanoušky v německy mluvících zemích, 18. května 1968 vystoupil před miliony diváků v show televize ARD a už 1. října 1968 vydal Polydor jeho první LP-desku v němčině i angličtině Karel Gott – Die goldene Stimme aus Prag (Karel Gott – Zlatý hlas z Prahy), která mu vynesla první místo v hitparádě a první turné po deseti největších západoněmeckých městech. A Jiří Štaidl s ním sepsal první knihu Říkám to písní, v níž poprvé nechal nahlédnout veřejnost do svého soukromí, popsal své začátky a první úspěchy a prozradil i neúspěchy.
Lady Carneval:
Mimořádně plodný mejdan
Chtěl se zúčastnit mezinárodního festivalu Zlatý kohout v brazilském Rio de Janeiru, a tak po úspěchu Heleny Vondráčkové, která na něm zazářila o rok dříve s písní Karla Svobody, požádal Karel Karla o další hit. Jenže tvůrčí invence si vzala volno, a když už situace začala být vážná, udělal si Svoboda s Jiřím Štaidlem mejdan. „V tom volal Karel Gott. Oba jsme mu lhali, že už to máme. Ke čtvrté hodině ranní nás naštěstí políbila múza,“ zavzpomínal Svoboda v rozhovoru s novinářkou Hanou Höschlovou, která se později k němu vrátila ve své knize Fenomén Karel Svoboda. „Stačilo, aby Jiří řekl dvě slova. To první bylo lady a to druhé karneval. Když byl v nejlepším, zasedl jsem k piánu a ráno byla naše Lady na světě. Třicet minut, jak říká Karel Gott, je přehnaných. Tuším ale, že za hodinu a půl se písnička opravdu narodila. Karlovi jsme ji potom zahráli a společně dotvořili do tří minut.“
Plán, který vyšel na sto procent
S Lady Carneval osadil Gott v Riu deváté místo a získal jednu z devíti Zlatých medailí za interpretaci. Vzápětí s ní vystoupil i na slavném karnevalu a píseň se tak líbila, že s ní nakonec celý karneval vyhrál. Štaidlův text byl následně přeložen do více než třiceti jazyků a zpívaly ji desítky interpretů po celém světě. V době invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 byl Karel právě na mezinárodním festivalu v polských Sopotech a právem mu začalo dělat starosti, co bude dál s jeho pracovními závazky v západním Německu. A tak se vrátil do Prahy a ihned pokračoval na turné do Hamburku. A tam prožil svoji další cvičnou emigraci, po klukovském útěku se spolužákem Oldou, kdy je v roce 1952 odchytila při plížení lesem u Cínovce pohraniční stráž, už druhou v životě.
Pokračování v pondělí 5. srpna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, iDnes, Blesk, Aha!, Karel Gott: Má cesta za štěstím, Pavel Klusák: Gott. Československý příběh, Hana Höschlová: Fenomén Karel Svoboda)
Vložil: Adina Janovská