Co všechno zavinil Semafor, Sinatra z Východu a jak si soudruzi stavěli Rozprávkový dóm. Tajnosti slavných
31.07.2024
Foto: Se svolením České televize - Karel Šebík
Popisek: Karel Gott v televizním filmu režiséra Ivo Paukerta a scenáristy Jaroslava Dietla Sedm písní a pochybnost, v němž hledal v roce 1967 v davech fanynek svoji první platonickou lásku
Velkolepý rock’n’rollový start s Olympikem, ovládnutí hudebních hitparád a festivalů, vizionářské texty Jiřího Štaidla a první naštvání hradního pána. (Pokračování z pondělí 29. července)
K rozjezdu jeho mimořádné celoživotní kariéry neplánovaně přispělo pražské divadlo Semafor, které bylo v první polovině šedesátých let nejpopulárnější scénou. Právě v něm se totiž zrodilo nejen jedinečné přátelství, ale hlavně významná tvůrčí spolupráce. S textařem Jiřím Štaidlem a jeho o dva roky mladším bratrem, hudebním skladatelem Ladislavem, tvořil v roce 1965 Karel Gott zakládající trojici hudebního divadla Apollo. Dramaturgicky navázalo na semaforské představení Ondráš podotýká ze sezóny 1963/64, za kterým stál mimořádný režisér a skladatel Karel Mareš, jenž objevil celou řadu budoucích hvězd české pop music včetně skupiny Olympic. To je ale na jiné, hodně dlouhé vyprávění.
Trezor:
První vavříny
První premiéra hry Jiřího Štaidla Pouť pro dva se konala ve vinohradském divadélku Máj 16. listopadu 1965 a vzápětí Apollo vyrazilo na zájezd do Belgie. Karel zvítězil v soutěži Písničky na zítra s písní Tam, kam chodí vítr spát, která mu vzápětí vynesla i Zlatý klíč na mezinárodním festivalu Intervize v Karlových Varech. S Olympikem nahrál Trezor, který třikrát zvítězil v populární nedělní rozhlasové hitparádě Dvanáct na houpačce a stal se rock’n’rollovým hitem. Hlavně ale dorazila nabídka italského hudebního vydavatelství Jolly na účast na festivalu v italském San Remu, spojenou s návštěvou milánské La Scaly. Karel se rychle měnil v hvězdu, ceny v soutěžích a na festivalech už mohl shrabovat hráběmi. V roce 1966 převzal první Zlatou desku Supraphonu pro nejprodávanějšího interpreta roku (v následujících šesti letech tento úspěch zopakoval). Natočil první album v angličtině The Golden Voice Of Prague, které bylo určeno pro export. A koncem roku ho zasáhla první významná ztráta, když v listopadu zemřel profesor Konstantin Karenin, jenž významně přispěl k vytváření jeho pěveckého projevu a práci s hlasem.
Kouzlo nechtěného
Z 1. Mezinárodního festivalu taneční písně v Bratislavě si přivezl Stříbrný klíč Intervize za píseň Mám rozprávkový dóm, která svým názvem přímo nabídla národu jednu nelichotivou přezdívku. Shodou okolností totiž právě v té době začala na pozemku vedle pražského Národního muzea unikátní rekonstrukce a dostavba někdejší budovy peněžní burzy, do níž se po p jejím, zrušení provizorně přesunul v roce 1948 z Rudolfina parlament. Stavělo se od roku 1968 za provozu a v lednu 1969 tu poprvé zasedlo Federální shromáždění, které tak dostalo svůj rozprávkový dóm. Národ se bavil, mnohem méně už ale soudruzi, kterým se stalo trnem v oku víc Gottových hitů. Například už v květnu 1966 vznikla ve Studiu Strahov nahrávka písně Jaromíra Klempíře Pošli to dál, kterou otextoval Jiří Štaidl téměř vizionářsky. Jako by při jejím psaní tušil, co naši zemi čeká o dva roky později. Od počátku při jejím poslechu mrazilo pamětníky druhé světové války v zádech, po 21. srpnu 1968 už pak nejen je.
Pošli to dál:
Sinatra z Východu
Vzápětí se začala šířit Karlova sláva i v zahraničí. Odstartovalo ji vystoupení divadla Apollo na Světové výstavě EXPO ‘67 v kanadském Montrealu a účinkování v programech kanadské televize. Francouzský tisk o něm psal jako o přírodním úkazu z Východu, západoněmecký mu nadělil přezdívku Sinatra z Východu. Podepsal první smlouvu s britským gramofonovým koncernem Polydor Records, která pak byla po třiceti letech spolupráce proměněna na doživotní. Mimo jiné byl hostem v televizní show francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda v německém Saarbrückenu, která byla vysílána i v USA a Kanadě.
Naštvaný prezident
Navzdory tehdy už pořádně nabitému pracovnímu programu stihl stanout i před domácími filmovými kamerami. Do kin právě vstoupila povídková černá komedie Jana Němce Mučedníci lásky, na dlouhá léta poslední film uznávaného tvůrce tzv. nové vlny, natočený s kameramanem Miroslavem Ondříčkem. Auto, kterým v něm Karel coby zpívající posel přijíždí, má poznávací značku G-1. Byla to variace na limuzínu prezidenta Antonína Novotného, označenou P-1, což na Hradě vzbudilo velkou nevoli. Zazpíval si a zahrál i v hašlerovské romanci Zdeňka Podskalského st. Ta naše písnička česká. Hlavně ho ale čekalo půlroční angažmá v Las Vegas.
Pokračování v pátek 2. srpna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, iDnes, Blesk, Aha!, Karel Gott: Má cesta za štěstím, Pavel Klusák: Gott. Československý příběh)
Vložil: Adina Janovská