Jak Božský Karel prorazil coby Matějíček díky tajtrlíkování a hrůzostrašné sny, které ho v noci budily. Tajnosti slavných
29.07.2024
Foto: Se svolením České televize - Karel Šebík
Popisek: Poznáte ho? Takhle se maskéři vyřádili na Karlu Gottovi v roce 1963 v hudebním filmu o věčných láskách, amerických tulácích, kovbojích a desperátech Revue pro banjo
Vždy vstřícný, ochotný, usměvavý a zdvořilý, svůj obraz mimořádné hvězdy dlouhá léta pečlivě budoval a bezesporu se mu podařilo stát se součástí naší moderní historie, a to rozhodně nejen té hudební.
V těchto dnech jsme si připomněli jeho nedožité pětaosmdesátiny, v říjnu uplyne už pět let ode dne, kdy nás navždy opustil. Nazpíval zhruba 2500 písní a na dvě stovky duetů, vydal skoro tři stovky alb, na kontě měl desítky milionů prodaných desek a 42 zlatých a českých slavíků. Pomyslně prorazil i železnou oponu a byl tak populární, že se ani normalizační soudruzi neodvážili ho zakázat, přestože někdy jeho kroky připomínaly tanec mezi vejci. Svoji profesionální i lidskou pouť Karel Gott velmi rád prokládal příběhy ze života, tu něco vylepšil, tam trochu poupravil, ubral nebo přidal… Zdaleka ne vše bylo tak úplně pravda, jeho fanouškům to ale bylo fuk. Někteří o tom neměli ani ponětí, jiným to bylo prostě jedno. Jeho písničky mě provázely celý život. Vlastně od prvopočátků, kdy jsem ještě měla po obědě spát, takže matka prchala s kočárkem lesní cestou z Doliny co nejdál z dosahu ampliónů, z nichž vyřvávaly tehdejší šlágry tak nahlas, že se i romantický novogotický hrad Kokořín na vršku otřásal v základech.
Úterý:
Od hranic ho vrátili šupem domů
Na svět přišel 14. července 1939 v plzeňské porodnici ve Wenzigově ulici, jeho otec se později stal náměstkem ministra těžkého průmyslu a matka Marie o své dva Karly celý život vzorně pečovala. V roce 1945 se rodina přestěhovala do Prahy, ve škole ale Kája platil za průšviháře. Například se v roce 1952 vypravil se spolužákem Oldou Bukanovským na sever, v pohraničním pásmu u Cínovce je ale dostihla hlídka a šupem je vrátila domů. Odmalička toužil stát se malířem, takže se po základní škole přihlásil na pražskou UMPRUM. Přijat ale nebyl, navíc tatínek neměl pro jeho umělecké sklony příliš pochopení, a tak se šel učit elektromontérem pro montáž a provoz průmyslových zařízení. Začínal v Chebu, druhý ročník si odbyl v Plzni a učňovská léta zakončil v pražských Vysočanech na OUSPZ. Nastoupil do vysočanské ČKD Stalingrad, kde pracoval až do roku 1960, už od učňovských let se ale snažil prorazit.
Tenor mezi barytony
Na podzim 1957 se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty, u poroty ale úplně propadl. Hudební scéně totiž právě vládly syté mužné barytony, takže měl se svým tenorem problém. Dostal ale nabídku vystupovat v pražských kavárnách, mimo jiné s Orchestrem Karla Krautgartnera, a odstartoval kariéru jako poloprofesionální zpěvák. O rok později už pod pseudonymem Karel Matějíček zvítězil v soutěži Volné tribuny v pražském Slovanském domě, publikum prý tehdy uchvátil nejen zpěvem, ale také divokým tajtrlíkováním. A proč pod ta změna jména? „Nechtěl jsem tátovi dělat ostudu,“ přiznal později. V květnu 1960 se poprvé krátce mihnul na televizní obrazovce v přímém přenosu oslav osvobození Československa, a někteří diváci si pak dokonce stěžovali na jeho málo mužný hlas a zbytečné kudrlinky v projevu. Na cestě za snem to ale Karla zastavit nedokázalo. Už na podzim začal studovat operní zpěv na konzervatoři pod vedením profesora Konstantina Karenina, operního tenoristy a žáka legendárního ruského pěvce Fjodora Šaljapina.
Isabella:
Vyškrtnut z konzervatoře
Vzápětí se začala jeho kariéra slibně rozjíždět, kombinace vystoupení do pozdních nočních hodin a časné ranní vstávání do fabriky mu ale dělala čím dál větší potíže, takže se v roce 1960 rozhodl definitivně odejít z ČKD a stát se profesionálním zpěvákem. V dokumentu Karel Gott, který natočil v roce 1986 Jiří Janoušek, vzpomínal, že se mu pak často zdávalo, jak zpívá před sálem, v němž sedí pouze jeho mistr a otec, který říká: „Proč jen se ten chlapec raději nedržel řemesla...“ Nestíhal ani školu, takže v roce 1963 přešel z denního studia na dálkové. Nakonec studium nedokončil a v roce 1966 byl ze seznamu posluchačů definitivně vyškrtnut. Už v roce 1960 totiž začal vystupovat ve slavné pražské kavárně Vltava s Orchestrem Oty Rendla a natočil první studiové nahrávky s Orchestrem Karla Vlacha Blues In The Night a Careless Love, vydány ale byly až o tři roky později. V roce 1961 vyrazil na první zahraniční zájezd do Polska, o rok později vyrazil na první turné po Sovětském svazu a vyšla jeho vůbec první gramodeska, na níž nazpíval s Vlastou Průchovou duet Až nám bude dvakrát tolik.
V Semaforu vyšla hvězda
Do pražského divadla Semafor se uchýlil pod křídla úspěšné dvojice Jiří Suchý – Jiří Šlitr v roce 1963 a díky hitům, které se tam zrodily, poprvé zvítězil v anketě časopisu Melodie o nejlepšího československého zpěváka roku. Vyhrál televizní soutěž Písničky na zítra, poprvé stanul před televizní kamerou v hudebním televizním filmu režiséra Zdeňka Podskalského a scenáristy Josefa Škvoreckého Revue pro banjo, O rok později už sbíral jednu cenu za druhou včetně historicky prvního Zlatého slavíka a zrodil se i legendární hudební film Kdyby tisíc klarinetů. V dubnu 1965 se odehrála v Semaforu jeho poslední premiéra, společný recitál s Evou Pilarovou. Pak založil s bratry Jiřím a Ladislavem Štaidly divadlo Apollo a konečně natočil i svoji první dlouhohrající desku, nazvanou prostě Zpívá Karel Gott.
Pokračování ve středu 31. července
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, iDnes, Blesk, Aha!, Karel Gott: Má cesta za štěstím, Pavel Klusák: Gott. Československý příběh)
Vložil: Adina Janovská