Karel Gott celý život zaprodal slávě, říká neposedný muzikant, který hraje víc než 60 let. Horká židle Petra Jandy

Foto: Se svolením Stream (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Frontman skupiny Olympic Petr Janda v talkshow René Kekelyho Face 2 Face

Otevřenost, upřímnost, rychlé tempo. Petr Janda i v rozhovoru s René Kekelym jako by pořád někam spěchal. Za odpovědí, za nesplněnými sny, ale také za dětmi, za rajčaty a samozřejmě za kapelou. Osud Olympiku vidí jako spočítaný, rock´n´roll považuje za mrtvý, ale jede dál.

Nedávno měl v kinech premiéru celovečerní dokument Django, ve kterém režisérka Olga Malířová Špátová shrnula neuvěřitelnou dráhu kapely Olympic, a hlavně jejího frontmana Petra Jandy. René Kekely ocenil otevřenost, s jakou ve filmu Petr bilancuje, a zároveň i to, že pustil filmaře do svého soukromí. Natáčení trvalo dlouhé dva roky, což poněkud netrpělivému muzikantovi prý už trochu lezlo na nervy. „Když mi Olinka zase volala a tím svým něžným hláskem prosila, že ještě něco potřebuje dotočit, nedokázal jsem jí odmítnout,“ dodal k tomu a prohlásil, že s výsledkem je velice spokojený, i když to trvalo tak dlouho.

Hyperaktivní rockový dědeček

René Kekely obdivoval, jak je ve svých dvaaosmdesáti letech aktivní, a zajímalo ho, jestli má vitalitu v genech. „Ani ne,“ opáčil muzikant suše. Pro něj prý je nejdůležitější pořád něco dělat a dělat to rád. Vzpomínal, že když se vyučil, rád opravoval telefonní ústředny. „Kdybych se nedal na muziku, asi bych to dělal pořád a dělal bych to rád, protože mě to bavilo. Mě baví všechno. Párkrát týdně vstávám v půl sedmé ráno a vozím holky do školy, to taky dělám rád. A musím se pochlubit, že za dvanáct let, co je do školy vozím, jsem jen jednou přijel pozdě. Když je někde zácpa, beru to zkratkami a oklikami, mám to už nazkoušené, takže vždycky přijedeme včas.“

Během dlouhého aktivního života zažil Petr Janda i smutné chvíle, pochoval manželku i syna. Jeho čtyři dcery jsou věkově od sebe hodně vzdálené, nejstarší Martě je padesát, nejmladší Rozárce dvanáct. Je dědečkem, a dokonce pradědečkem, to si ale nijak nepřipouští. Vnoučata má rád, pořádá rodinné sešlosti pro všechny své potomky, ale náplní jeho života je pilná práce. „Neumím odpočívat, nesnáším dovolené, kde nemám co dělat,“ přiznal.

Momentálně dokončuje další album, několikrát měsíčně koncertuje s Olympikem, skládá, zkouší. A když se nevěnuje muzice, pěstuje rajčata, stará se o zahradu, něco opravuje. „Neumím ležet na lehátku. To vydržím chvíli, pak aspoň luštím křížovku nebo si čtu,“ přiznal s tím, že nechápe, jak jeho vrstevníci i lidé mnohem mladší mohou tvrdit, že nikam nechodí, že je nic nezajímá. „Já chodím na koncerty, do divadla, nechci si nechat utéct nic zajímavého,“ líčil, jak je skutečně k nezastavení.

Dokonce vaří. „Na Vánoce se vždycky u nás sejde celá rodina. Dřív to byly obědy, tradiční svíčková. Je nás ale už tolik, že vařit takový hrnec omáčky, upéct maso a zadělat na to množství knedlíků jsme už se ženou nezvládali. Tak jsme to změnili a scházíme se až po obědě,“ popsal, že umí uvařit i tu svíčkovou. Muž mnoha schopností, pořád je ale na prvním místě muzika.

Ve studiu s moderátorem René Kekelym

Rock´n´roll je mrtvý

Přitom v rozhovoru několikrát zopakoval, že rock´n´roll je mrtvý žánr. Měl své slavné období, to je ale pryč a dnes už vlastně nikoho nezajímá. Zajímavý názor zpěváka naší nejslavnější rock´n´rollové kapely, jejíž koncerty jsou vyprodané i po šedesáti letech vystupování. Co to tedy Olympic hraje, že jsou jeho písničky pořád tak oblíbené?

Možná tím chtěl Petr Janda jen říct, že Olympic je vlastně unikát, který stojí a padá s jeho osobou. Však se také trochu pochválil, i když v odpovědi na otázku spíš smutnou: Co bude s Olympikem, až on tu nebude? „Skončí,“ odpověděl šéf kapely bez dlouhého rozmýšlení. „Nikdo to nezazpívá,“ domnívá se, že je pro kapelu jeho projev nenahraditelný. „Možná vznikne nějaký revival, ale já to nemám rád. To je pak na nějaké podnikové večírky,“ vyjádřil se s jistým pohrdáním. Zatím tedy Olympic žije a jeho neposedný frontman si nepřipouští, že by mohl přestat vystupovat.

Jak to bylo s Karlem Gottem

Byli přátelé, Petr Janda rád vzpomíná na setkání v soukromí, kdy se Karel projevoval jako výborný společník, vypravěč. To je ale tvář, kterou veřejnost neznala. O té se vyjádřil trochu neuctivě. „Karel celý svůj život položil na slávu, obětoval jí všechno. Nikdy nefandil žádnému fotbalovému klubu, protože co by tomu řekli jeho příznivci, kteří fandí někomu jinému. Oženil se až hodně pozdě, protože chtěl patřit všem svým fanynkám. Byl nesmírně pracovitý, ale ne tak jako já. Já dělám všechno možné, on se věnoval jen a jen zpívání, v tom byl neúnavný,“ vysvětlil svůj pohled na slavného kamaráda, jehož životní styl byl pro něj nepochopitelný, v souvislosti s dalším ohlédnutím za dokumentárním filmem Django.

Protože Olga Malířová Špátová natočila i dokument Karel. „Viděl jsem to, samozřejmě,“ potvrdil. „Je to smutné. Hodně těch filmů o slavných lidech je smutných, připomněl například velkofilm Bohemian Rhapsody o Freddie Mercurym. „Ten dokument o mně možná není veselý, určitě je ale optimistický. Jsem rád, že se to takhle povedlo,“ pochválil si neúnavný rockový dědeček, že je pořád tady a nekončí.

Zdroj: Face 2 Face

Vložil: Ela Nováková