Povýšení diletantismu na umění a jak to doopravdy bylo s „Fitz“ Pilarkou. Tajnosti slavných
12.07.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Eva Pilarová s Waldemarem Matuškou v televizní adaptaci představení divadla Semafor z roku 1961 Zuzana je zase sama doma
VIDEO Každý ji bezpečně poznal už při prvních tónech, pěvecká legenda se mohla chlubit jedním z nejlepších hlasů, jaký kdy česká populární hudba měla. Davy ji milovaly, kdekdo jí záviděl. Leckdy ale opravdu nebylo co.
Krásný, silný a barevně zajímavý, naprosto nezaměnitelný hlas. O majitelku sopránu s rozsahem tři a půl oktávy a s vynikající pěveckou technikou by se nejvýznamnější světové operní scény praly, ji ale mnohem víc lákal swing a jazz. Drobná plavovláska, která vtrhla do naší populární hudby jako uragán a zářila na ní šedesát let, se stala právem legendou. „Povýšila interpretaci moderní písničky do oblasti uměleckého projevu a položila tak prvou překážku do cesty pěveckému primitivismu a diletantství v tomto žánru… Pokládám ji za naši první jazzovou zpěvačku,“ prohlásil o Evě Pilarové v roce 1968 spisovatel Josef Škvorecký. Traduje se, že vymyslel i její přezdívku „Fitz“ Pilarová podle legendární americké jazzové hvězdy Elly Fitzgeraldové. Ve skutečnosti to ale byl nápad Jiřího Suchého, Škvorecký ale v roce 1962 napsal v roce 1962 Ódu na Evu „Fitz“ Pilarovou – první českou jazzovou zpěvačku, která vyšla v Lidových novinách. A také se ochotně stal o téměř třicet let později autorem doslovu k její knize Vzpomínání.
Láska nebeská:
Pilná studentka
Pomalu se blíží výročí, které bychom neměli přejít bez povšimnutí. Právě před 85 lety, 9. srpna 1939, se brněnskému krejčímu Ladislavu Bojanovskému a jeho manželce, švadleně Františce, narodila dcera Eva, která začala zpívat nejspíš ještě v peřince. Velmi brzy se začala cílevědomě hudebně vzdělávat, hrála na klavír, zpívala ve sboru, mimo jiné vystupovala i s dětským sborem brněnského studia Československého rozhlasu. Soprán s rozsahem tří oktáv jí od mládí umožňoval zpívat i klasiku. Přesto nejprve odmaturovala na čtyřleté vyšší hospodářské škole, a teprve pak začala studovat na JAMU operní zpěv. Poprvé se vdávala už v jednadvaceti letech za kontrabasistu Milana Pilara, a nebýt jeho, možná by strávila celou kariéru jako sólistka operního sboru. Vypravit se jen tak do Prahy, k tomu by plachá Eva, která ani navzdory velkolepým úspěchům nikdy nedokázala úplně překonat trému, sama zřejmě nikdy nesebrala odvahu. O pět let starší muzikant se ale rozhodl, že tak krásný hlas nenechá ladem, a ušil na ni boudu.
Manželův podraz
Během studia začala vystupovat v Satirickém divadle Večerní Brno, které vzniklo na sklonku padesátých let z několika brněnských kulturních skupin a základem jeho repertoáru byly estrádní improvizované večery. A pak přišel Pilar s prosbou, zda by ho nedoprovodila do Prahy, kde musí něco vyřídit. A Eva netušila, že nejede přes půl republiky kvůli němu, ale kvůli sobě. „Ke konkurzu mě dostal podvodem. Řekl, že si jde něco vyřídit do divadla, abych šla s ním, a když jsme vešli, oznámil dvěma pánům, že přivedl tu zpěvačku z Brna, jak slíbil. Ti dva pánové, jak jsem později zjistila, se jmenovali Jiří Suchý a Jiří Šlitr,“ přiznala před lety deníku Blesk. Během konkurzu seděli v hledišti dva pánové, jeden s brýlemi, druhý s knírem. „Brýlatý se při mém zpěvu se silným brněnským přízvukem strašně smál, ten kníratý zhnuseně odešel. Jak jsem se později dověděla, byli to Karel Štědrý a Waldemar Matuška,“ vzpomínala.
Je nebezpečné dotýkat se hvězd:
Láska nebeská
Konkurs vyšel a Eva se stala v roce 1960 novou členkou souboru divadla Semafor. Zhruba rok se pak s Matuškou jen zdvořile zdravili, takže ji velmi překvapilo, že když měl zpívat v představení Zuzana je zase sama doma Lásku nebeskou s Hanou Hegerovou, prohlásil, že by to raději zkusil s tou Pilarkou. Dne 22. října 1961 se uskutečnila v pražské Městské lidové knihovně premiéra a zrodil se nesmrtelný hit. Dne 14. prosince byla dokončena ve Studiu Strahov nahrávka a počátkem roku 1962 se na pultech objevila deska, která šla doslova na dračku. O pár měsíců později vyhrál nad Suchým a Šlitrem konkurent Darek Vostřel, který jim přetáhl jejich největší hvězdy jen přes Vodičkovu ulici do Divadla Rokoko. S Waldemarem Matuškou a Karlem Štědrým k němu odešla i Eva, vzápětí na ni ale dolehly první v vážné potíže. Manžel Milan totiž emigroval, když synu Milanovi byly pouhé tři měsíce. Státní hranice směrem na západ se kvůli tomu pro ni definitivně uzavřely a další dva roky trvalo, než alespoň dosáhla rozvodu na dálku.
První dřina před kamerou
V roce 1963 stanula poprvé i před kamerou v legendárním filmovém muzikálu Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů, v němž zazářila jako sboristka dívčí školy úžasným duetem s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd. „Duet nás bavil od první korepetice s Jiřím Šlitrem. A když člověka něco baví, jde to samo, nahrávání bylo otázkou několika málo chvil.“ Samotné natáčení však bylo velmi náročné. Točilo se mimo Prahu a většina herců hrála každý večer v divadlech. Takže se vraceli do Prahy, po přestavení zase zpátky na zámek Kynžvart a v šest ráno měli nástup v maskérně. I díky této skvělé spolupráci se ale Eva v roce 1964 do Semaforu vrátila.
Pokračování v pondělí 15. července
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Blesk, Internetová encyklopedie dějin Brna, Supraphon, evapilarova.cz, Jiří Černý: Zpěváci bez konzervatoře, Eva Pilarová: Vzpomínání)
Vložil: Adina Janovská