Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Petr Lachnit: Protichůdné svátky. Lidé spor katolíků a husitů už neřeší

11.07.2024
Petr Lachnit: Protichůdné svátky. Lidé spor katolíků a husitů už neřeší

Foto: Se svolením Petra Lachnita

Popisek: JUDr. Petr Lachnit

„Pražané, stejně jako lidé z celé republiky, si už tradičně užili prodloužený víkend. Státní svátky oslavili prací na chatě, výlety do přírody a mnoha podobnými aktivitami,“ píše zastupitel MČ Praha 5 JUDr. Petr Lachnit. A pokračuje…

Přibližně pouhé jedno procento věnovalo tyto dny akcím spojeným s náboženskou podstatou těchto svátků. Patrně to nemůže být překvapivé – tvrdí se, že naše země má nejvyšší procento nevěřících na celém světě. Naší povaze proto jistě odpovídá, že snad právě proto máme hned dva náboženské státní svátky za sebou. Svým způsobem svátky protichůdné. 

Jeden svátek byl věnován „kacíři“, na jehož rehabilitaci stále marně čekáme. Ovšem Jan Hus by měl zřejmě z průběhu vzpomínky v Betlémské kapli pocit alespoň částečného uspokojení. Římskou církev si tehdy znepřátelil především snahou po její nápravě, odmítáním odpustků a přesvědčením, že církev má být chudá a věnovat se věcem víry, nikoli usilovat o moc. Účast katolických prelátů (včetně projevu) v Betlémské kapli by jistě chápal jako snahu římské církve poučit se a hledat cestu k nápravě. Asi by nám těžko uvěřil, že tatáž církev nedávno získala majetek, který v řadě případů vůbec nebyl v jejím vlastnictví, ale pouze ho pro naplnění svého poslání spravovala. A kdyby nebylo pomýleného Josefa II., kacíře Masaryka a protikatolického parlamentu po vytvoření samostatného Československa, který nezohlednil finanční a majetkové potřeby katolické církve výjimkami z pozemkové reformy, nemusela se dnes vyčerpávat usilováním po statcích i dávkách. Jistě by se s plnou vervou věnovala svému poslání, o kterém se jenom Hus naivně domníval, že ho lze naplnit i bez bohatství.  

V každém případě účast katolické reprezentace na akci Československé církve husitské je dobrým znamením ekumenických snah. Jenom tady trochu postrádám rovnost vztahů mezi církvemi. Možná jsem se přehlédl, ale nevšiml jsem si, že by na svátek věnovaný památce věrozvěstů Cyrila a Metoděje vystupoval ve Velehradě některý představitel Československé církve husitské, ačkoli právě ta by měla být v duchu Masarykova odkazu symbolem pokračování české státnosti. Masaryk byl jediný politik dvacátého století, který po někdejším anglickém vzoru inicioval vznik národní církve, aby vymanil československý náboženský život z vlivu Vatikánu. Masaryk byl velkým ctitelem Husa – při pětistém desátém výročí jeho upálení dokonce nahradil na Pražském hradě prezidentskou standartu černou vlajkou s rudým kalichem. To tehdy vedlo k diplomatické roztržce s Vatikánem a papežský nuncius opustil na protest Prahu. 

Je proto absurdní, když se politici katolické orientace a katolické církve hlásí k odkazu tradic masarykovské demokracie. Masarykovská demokracie je neslučitelná s postavením žen v katolické církvi i se způsobem jmenování prelátů do funkcí s výjimkou tajné volby papeže. Pro samostatné Československo byla katolická církev symbolem habsburského útlaku a habsburské protinárodní politiky.

Jestliže budeme považovat za příčinu bezvěrectví v naší zemi čtyřicet let socialismu, museli bychom připustit, že více než devadesát procent lidí je stále v zajetí někdejší ideologie a ignorovat ateistická hnutí a hromadná vystupování z církve v předválečném období. To nemohou ani největší slovní ekvilibristé a demagogové myslet vážně.

Z hlediska veřejnosti je ovšem diskuse kolem těchto státních svátků zbytečná. Lidem tyto svátky nevadí, rádi si užívají dny volna. Přesto si myslím, že bude dobře, když o nich budou něco víc vědět.

Vložil: Markéta Vančová