Co Zlatého slavíka vyléčilo z lásky k rychlosti a tajemství, které úzkostlivě chránil déle než půl století. Tajnosti slavných
10.07.2024
Foto: Se svolením České televize - Jitka Fabianová
Popisek: Karel Gott se svým oblíbeným mercedesem v hudebním pořadu z roku 1986 Dnes mám perný den
VIDEO Který muž by nesnil o luxusní kočkolapce, v níž by mohl brázdit silnice a okouzlovat sexy krásky. Výjimkou nebyl ani legendární Zlatý slavík, který si na rozdíl od většiny vrstevníků mohl nějaké to žihadlo dovolit. Hned několikrát mu ale kvůli nim šlo doslova o život.
Luxusní auta a Karel Gott, to bylo vděčné téma během celé jeho kariéry. Na počátku budil u publika spíš kontroverzní pocity, protože se svým projevem vymykal všemu, na co bylo do té doby zvyklé. Psal se rok 1962, do hudby, znějící z rozhlasu, právě vnesl nové tempo twist, rodila se první divadla malých forem. A hitem roku se stal duet Až nám bude dvakrát tolik, který nazpíval s Vlastou Průchovou. A ještě v tomtéž roce se stala jeho první nahrávkou, vydanou na singlu. Tenkrát také začal vystupovat v legendárním divadle Semafor, přestože Jiří Suchý z něj nebyl moc nadšený.
Malá Amerika
Jeho společné dílo s Jiřím Šlitrem, písnička Oči má sněhem zaváté, kterou napsali pro v pořadí už třetí semaforské hudební představení Zuzana není pro nikoho doma s dívkou, jejíž hlas, který jí propůjčila Zuzana Stivínová, se nesl sálem ze záznamu, rázem ovládla první příčky československých hudebních hitparád a dopomohla Karlu Gottovi k historicky prvnímu Zlatému slavíkovi. Tehdy si také vyhlédl při zájezdu Semaforu do západního Berlína své první auto, malou Ameriku, Opel Kapitän z roku 1958, přestože ještě ani neměl řidičák, takže cestou domů řídil Ladislav Štaidl.
Prokletý tatarák
Při výběru ale neměl šťastnou ruku, takže už cestou domů mu u Drážďan vypověděl službu motor. Takže domů jeli vlakem, předtím si ale ještě spolu dali na nádraží tatarský biftek, po kterém jim prý bylo oběma špatně. Za týden se Karel do Drážďan vrátil už pro opravené auto, tentokrát s Jiřím Štaidlem, a zase úřadovala smůla. „Můj odtahovaný vůz naboural do vypůjčeného táhnoucího vozu, kterým byla úplně nová cortina. A tak jsem dal pěkný balík za opravu a opela jsem co nejrychleji prodal,“ vzpomínal ve své autobiografii Má cesta za štěstím. I podruhé musel domů vlakem a po téhle zkušenosti už si nikdy ojeté auto nekoupil. Koneckonců si to jako bleskurychle vycházející hvězda mohl dovolit.
Až nám bude dvakrát tolik:
Švédská legenda
Pane pak Karlovi říkala jedna z posledních malých švédských motoristických legend, Saab 96, považovaný za nejbezpečnější vůz z nabídky, a navíc neuvěřitelný držák. Úplně první u nás přihlásil do evidence v roce 1960 americký režisér a producent animovaných filmů Gene Deitch, který žil déle než půl století v Praze. Pak byly dovezeny další tři, jejichž majiteli se stali Jiří Štaidl, Karel Gott a legendární závodník Zdeněk Treybal, který se přičinil i o další individuální dovozy. Tohle super autíčko mimo jiné nabízelo uvnitř navzdory zdánlivé drobnosti překvapivé pohodlí a stalo se také prvním západním vozem, který jsem řídila. V tmavě modrém krasavci k nám přijel ze Švédska ženich rodinné kamarádky, jenž ale k smrti nerad řídil, takže se hned po vystoupení začal rozhlížet, kdo ho za volantem nahradí. A bylo mu úplně jedno, že můj řidičák ještě páchne novotou.
Poprvé v kotrmelcích
Moje jízdy autíčko přežilo, hůř ale skončilo to Gottovo. „Jel jsem z Německa, vezl jsem tapety, dostal jsem smyk, narazil do svodidla, odhodilo mě to na kamion a auto se roztočilo jako hodiny. Víko kufru odletělo a za ním letěly i tapety, které se rozmotaly a vytapetovaly okolní stráně. Policajti se bavili,“ vzpomínal ve své autobiografii Má cesta za štěstím. Stejně neslavně skončil v šedesátých letech i jeho první mercedes, s nímž se vracel z vystoupení, tehdy ale skončil doslova v kotrmelcích. „Za Plzní začalo sněžit. V zatáčce jsem dostal smyk, auto šlo na střechu a zamířilo do vykáceného lesa. Byly tam jen kmeny, zasypané sněhem. To auto už bylo celé v elektrice a po bouračce přestalo všechno fungovat. Vykopl jsem tedy okno.“
Nedobrovolná plastika
Nejhorší havárii zažil paradoxně na pražských ulicích v roce 1966. Tehdy si Milan Chladil koupil pravý vojenský džíp a chtěl se pochlubit. „Naštěstí za námi jel ve své octavii Jirka Štaidl. U náměstí Jiřího z Poděbrad totiž Milana přestal v jedné zatáčce džíp poslouchat. Narazili jsme do stromu, já jsem proletěl hlavou oknem. Necítil jsem žádnou bolest, jen mi na pravé straně hlavy něco překáželo.“ Sáhl tam, vytáhl velký střep a před očima se mu začal houpat uříznutý nos. Samozřejmě začal krvácet, takže ho Štaidl naložil a okamžitě odvezl do nedaleké Vinohradské nemocnice. „Profesor Sedláček mi tehdy řekl, že kdyby mě Jirka přivezl o pět minut později, tak by mi nos nezachránil, a za dalších pět minut bych nejspíš vykrvácel.“ Spekulace o plastické operaci ale pak půl století důrazně odmítal a přiznal ji teprve ve své autobiografii.
Ráno jedu dál:
Bleskové salto
Mimořádnou dávku štěstí měl i v roce 1973, kdy v nechvalně proslulé zrádné zatáčce u Nového Strašecí zlikvidoval další svou chloubu, krásné a rychlé kupé Alfu Romeo GTV 2000. „Bylo léto, vedro a najednou do toho začalo pršet. Po pár minutách se vytvořil na silnici kluzký film. V té zatáčce jsem udělal několik přemetů. Tehdy mi pro změnu zachránilo život, že jsem nebyl připoutaný. Nesnažil jsem se s volantem, brzdou ani plynem udělat vůbec nic. Okamžitě jsem se přehoupl na zadní sedadla, schoulil se a chránil si hlavu.“ Střecha vozu se v kotrmelcích zmáčkla až na úroveň volantu, takže ho hasiči museli vyřezat z vraku autogenem. A Zlatý slavík mohl opravdu mluvit o velkém štěstí, protože z karambolu vyvázl jen s naraženým kolenem.
Od rychlosti k pohodlí
V roce 1977 si pořídil první Audi, pak ho ale na čas opět zlákala rychlost, takže se v jeho garáži zaskvělo legendární Porsche 911 Carrera 3.2 G50. Tenkrát už byl zbožňovanou hvězdou v západním Německu. Vystřídal ho stále ještě sportovně laděný sedan Mercedes-Benz 190 2.3-16, a pak už vsadil na pohodlí třídy S, které už zůstal věrný. A v těchto vozech ho dlouhá léta vozil věrný kamarád a osobní řidič Olda Havránek. Když ale měl s sebou více výbavy, jezdili občas v Citroënu Berlingo, který je vyhlášený mimořádně velkým úložným prostorem, takže patří nejen k oblíbeným rodinným vozům, ale také k miláčkům řemeslníků. A překvapivě byl velmi spokojen i s první generací Škody Felicia, s níž se mu prý v Praze výborně parkovalo.
Klasická myška
Mnohem větší poprask, než následky vyvolala jeho havárie v pražské Resslově ulici v květnu 2008, kterou odneslo Audi A4 jeho manželky Ivany. „Jel jsem v levém pruhu a z ničeho nic se chtěli mladíci v jiném autě dostat přes všechny pruhy do protisměru. Byla to taková rychlost, klasická myška, že se to absolutně nedalo ubrzdit. Nikomu se ale nic nestalo. Jen pro audi mojí ženy musela přijet odtahovka.“ Silničními piráty tenkrát byli dva chlapci a dvě dívky z USA, kteří se vraceli z dovolené v Chorvatsku a prý už byli po náročné cestě velmi unavení. A auto, které zdemolovali, měli z půjčovny. „Tohle si dneska jen tak někdo nedovolí,“ dodal. Karel. Poslední autonehodu prožil v listopadu 2014. Řidič Škody Octavie, přijíždějící z vedlejší, mu ve Střešovické ulici nedal přednost a při lehkém ťukanci poškodil jeho luxusní kombík Mercedes R350. Tak bezvýznamnou záležitost vyřešil s nadhledem, sepsal s viníkem papíry pro pojišťovnu a prohlásil: „Ráno jedu dál…”
(zdroj: Karel Gott: Má cesta za štěstím)
Vložil: Adina Janovská