Zapomenutý kousek s Vondráčkovou, tajemství velké lásky a noční košile elegána Chladila. Tajnosti slavných
03.07.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Milan Chladil ve Zpívání v Grandu, zkrácené verzi původního pořadu z roku 1970 Menu a la Grand, který byl připraven v roce 1994 k třicátému výročí úmrtí lidového baviče a estrádního umělce Jiřího Štuchala
VIDEO Zatímco doma byl temperamentní Moravák vzorem ideálního manžela, jakmile vytáhl paty, většího divocha byste sotva našli. Vášnivý sportovec a excelentní společník si užíval každou vteřinu, jako by tušil, že mu v hrudi tiká časovaná bomba. (Pokračování z pondělí 1. července)
Do historie naší pop music se zařadilo především jako výborný swingař, ve skutečnosti byl ale jako zpěvák téměř univerzální. Milan Chladil se suverénně popasoval s belcantovými písničkami, bez mrknutí oka zazpíval středoproudý pop i duety. Například v roce 1964 zabodoval u publika s mladičkou Helenou Vondráčkovou, úspěch sklízel s Karlem Gottem, když pro ně Zdeněk Borovec otextoval hit amerického skladatele Sammy Faina Je krásné lásku dát, či U Kokořína s Jaromírem Mayerem. Téměř jako zjevení ale působil na publikum jeho soulad s Yvettou Simonovou. Ve valící se záplavě big beatu a rock’n’rollu šedesátých let sice tak trochu jako pozůstatek dob minulých, romantické taneční písničky, které si s nimi s chutí kdekdo notoval třeba při žehlení nebo přípravě večeře, jim ale získaly stálé fanoušky. Na obrazovce nesměli chybět v žádném zábavném pořadu a jejich profesní partnerství bylo unikátem na naší i evropské hudební scéně. Nikdo po nich už nebyl jako oni a sotva někdy bude.
Vidím tvůj stín:
Navždy zamilovaní?
Právě tak působili s Yvettou při koncertech i před kamerou, Chladil na svou partnerku vždy hleděl tak zaujatě, jako by ji samou zamilovaností ani nedokázal spustit z očí. Ve skutečnosti ale jejich vztah nikdy nepřekročil profesionální hranici, přestože je z toho podezřívala celá republika. A Milanovo zaujaté zhlížení se v Yvettě, prý mělo úplně jiný, navíc zcela prozaický důvod. „On mi odezíral ze rtů, protože neuměl texty,“ práskla na něj až po letech. Oba byli šťastně zadaní, Yvettiným životním partnerem byl v té době dirigent Karel Vlach, Milan byl zase celý život šťastně ženatý se svou Aninkou, s níž měl dceru Alexandru. A všichni bydleli v jednom pražském činžáku.
My dva a čas
V listopadu 1965 vznikla v nahrávacím studiu na pražském Strahově legendární nahrávka O nás dvou, která se stala jejich erbovní písní. Složil ji trumpetista a skladatel Pavel Bayerle, jenž založil v roce 1961 velký taneční a jazzový orchestr Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a stal se jeho šéfdirigentem, text napsal populární konferenciér, herec a scenárista Vladimír Dvořák, mimo jiné i dramaturg nestárnoucího Televarieté. Supraphon nahrávku vydal na stejnojmenné dlouhohrající desce v roce 1966, a pak ještě mnohokrát na různých kompilacích. Během tvrdé normalizace vstoupil Milan s Yvettou v roce 1971 na obrazovku s vlastním hudebním pořadem My dva a čas. Scénář připravovali osvědčený televizní dramaturg Jindřich Švehla a textař Zdeněk Borovec, perfektní doprovod zajišťoval jejich domovský Orchestr Karla Vlacha a vše měl pod režisérskou taktovkou mistr zábavných pořadů Ivo Paukert. Yvetta a Milan si do pořadu zvali hosty, kterým dávali příležitost představit své nové hity. Hlavně ale v době, kdy se kdekdo potýkal s nečekanými zákazy a problémy, nabídli divákům zaručených pár desítek minut pohody.
My dva a čas:
Vášnivý sběratel
Zatímco v soukromí vedl Milan klidný a vyrovnaný život, jakmile vytáhl paty z domova, bylo ho všude plno. Zůstal věčným klukem, zbožňoval legrácky a neustále sršel energií. Na zájezdy s sebou vozíval tenisovou raketu a fotbalový míč a většinou se mu podařilo vyburcovat ostatní k hrátkám. Vzor noblesy a elegance, vždy kolem sebe šířil vůni Old Spice, která byla v tehdejším Československu nedostupná, a nikdo netušil, jak to dokázal. Z cest si vozil všemožné suvenýry, kterých prý měl plnou garáž, a sbíral kdeco, především ale zdědil po mamince vášeň pro plnicí pera. Jediným černým mrakem, který ho nikdy nepřestal pronásledovat, byla vážná autonehoda, při níž přišla o život teprve sedmnáctiletá dívka. Vběhla mu přímo pod kola a kdekdo mu její smrt dával za vinu, přestože za ni nemohl.
Neúnavný workoholik
Kdekdo na něj dodnes vzpomíná jako neúnavného workoholika, okouzlující Moravák jako by žil dvojí život. Dokázal domluvit téměř cokoli a vyjít s kýmkoli, Yvettu vláčel po celé republice. „Sotva jsme se vrátili z jedné štace, už jsme jeli na další. Milan nekoukal na svátky, silvestry, dovolené… Pamatuji se, že už v lednu jsem se děsila toho, co všechno domluvil za vystoupení na MDŽ. To jsme měli i čtyři za jeden den, a to už bylo skutečně moc. To už jsem ani nevěděla, co zpívám,“ vzpomínala pro server Prima ženy. A pak najednou ze dne na den nebyl. Ve čtvrtek 28. června 1984 se vraceli z vystoupení v Kašperských Horách, které bylo poslední v koncertní šňůře po západních Čechách. „Milan ještě vtipkoval, koupil si dvě noční košile… Pak se nám přišel ukázat, tak jsem mu zopakovala, že mě to opravdu nenadchlo, a v duchu politovala jeho manželku. Rozloučili jsme se, nasedli do aut, nevím proč, ale tenkrát jsme byli každý svým, a odjeli domů.“ V autě se mu ale udělalo špatně, zkolaboval a zemřel. „Při pitvě pan doktor řekl, že měl tak zdevastované srdíčko, že byl zázrak, že vůbec žil tak dlouho,“ dodala Yvetta.
(zdroje: Wikipedia, FDB, ČSFD, Melodie, Prima ženy, Internetová encyklopedie dějin Brna, Supraphon, Český rozhlas, Česká televize, Arnošt Tabášek: Šťastný Milan Chladil)
Vložil: Adina Janovská