Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nakřáplý baryton a naleštěná trubka, to byl český král jazzu, kterému nadšeně tleskal i americký originál. Tajnosti slavných

26.06.2024
Nakřáplý baryton a naleštěná trubka, to byl český král jazzu, kterému nadšeně tleskal i americký originál. Tajnosti slavných

Foto: Z rodinného archivu Adiny Janovské

Popisek: Skvělý jazzový trumpetista a zpěvák Jiří Jelínek

VIDEO Říkali mu český Satchmo. Skvělý muzikant s knírkem italského mafiána a vizáží sňatkového podvodníka zdědil talentů víc, nejvíc ale vynikl v tom, co se naučil úplně sám. A popularitou dokonce převálcoval i Matušku.

„Někdo je sympatický od pohledu. Jelínek od chrapotu,“ napsal o něm kdysi legendární hudební kritik Jiří Černý. Populární jazzový trumpetista se proslavil jako skvělý imitátor Louise Armstronga, a dokonce mu svůj kumšt mohl předvést při jeho návštěvě Prahy v březnu 1965. Slavný jazzman tehdy strávil v naší metropoli deset dní, což byla jeho nejdelší zahraniční návštěva, a jeho koncerty v Lucerně moderovala legendární dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Málokdo ale ví, že výborný muzikant, zpěvák a herec Jiří Jelínek nejenže původně vystudoval malířství, ale také se průběžně jako malíř a ilustrátor živil. Muzika, a především jazz ale byly jeho srdeční záležitostí, které se nikdy nevzdat. Přesto s nastupující normalizací téměř zmizel ze dne na den fanouškům z očí. Odmítl se totiž podrobit takzvané rekvalifikační zkoušce, což byl v podstatě politický pohovor.

 

Kdyby tisíc klarinetů:

Zpívající ilustrátor

Narodil se 6. července 1922 v malé obci Tis u Blatna, pár kilometrů od Žlutic v Plzeňském kraji. Odmalička se u něj naplno projevovala dvě rozhodně nezanedbatelná nadání, bezvadně kreslil a miloval muziku. Zvítězilo ale výtvarné umění, takže se stal na Vysoké škole uměleckoprůmyslové žákem známého malíře, grafika a jevištního výtvarníka Františka Tichého. Současně ale vystupoval postupně s několika amatérskými jazzovými soubory. Konec druhé světové války pro něj znamenal start profesionální kariéry, hned po osvobození začal hrát s orchestry Gustava Broma a Karla Vlacha, současně i zpíval a jeho charakteristický, mírně chraplavý hlas nemohl uniknout pozornosti. Od Vlacha se dostal do Tanečního orchestru Československého rozhlasu, dál ale působil také jako profesionální výtvarník a ilustroval celou řadu knížek.

Lepší než Matuška

V první polovině šedesátých let vyvstal velký problém v divadle Semafor, když se dvě jeho tehdejší hvězdy Eva Pilarová a Waldemar Matuška rozhodli změnit stáj a odešli ke konkurenci. Jen naproti přes Vodičkovu ulici se totiž právě rodila pod vedením Darka Vostřela úspěšná hudební scéna, Divadlo Rokoko. A semaforská dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr měla rázem problém. Nutně potřebovala za dva dezertéry náhradu, a tak místo nich na jevišti stanul Jiří se zpěvačkou a herečkou Janou Malknechtovou. Startovní pozici měli velmi těžkou, protože Pilarová s Matuškou byli zbožňovaný pár díky hitu Ach, ta láska nebeská, a tak se Suchý se Šlitrem pokusili jejich úspěch přebít. Složili pro novou dvojici písničku Motýl a povedlo se. Hit obsadil v žebříčku prodejnosti desek druhé místo, přičemž Pilarová a Matuška s novinkou Tam za vodou v rákosí skončili až bronzoví.

 

Motýl:

Nadšený Satchmo

Pamětníci na něj vzpomínají jako na velkého recesistu, největší úspěch sklízel s parodiemi legendárního amerického jazzmana Louise Armstronga. A dokonce se mu povedlo předvést tento svůj kumšt originálu. Armstrong přijel do Prahy v březnu 1965 a o jeho cestu do obrozujícího se Československa se tenkrát zasloužil František Spurný, syn legendárního impresária z dob první republiky Karla Spurného a první manžel zpěvačky Yvetty Simonové. Armstrongovým pražským průvodcem a tlumočníkem se stal hudební publicista Lubomír Dorůžka a jeho velkolepý koncert v pražské Lucerně moderovali právě Suchý se Šlitrem. Logicky tudíž Armstrong zamířil i do jejich Semaforu, kde mu Jiří Jelínek předvedl s Evou Pilarovou, jak zprostředkovává jeho hudbu a zpěv českému publiku. A sklidil obrovský úspěch.

Záchrana díky droždí

Jedním z osudových dnů v jeho životě se stal 21. srpen 1968, přestože o událostech doma neměl tehdy ani ponětí. V pondělí 19. srpna totiž odletěl se studiovou skupinou Karla Duby, která patřila ke špičkám populární hudby, do mongolského Ulánbátaru. Odpoledne 21. srpna měli jet autobusem k pomníku padlých vojáků, Jelínek si ale vzpomněl, že musí doručit jedné paní na ambasádu droždí, které jí po něm poslala z Prahy sousedka. Prohlásil, že třeba za ně dostane panáka, a vystoupil. Autobus, který měl problémy s brzdami, pak cestou do hor havaroval a pád do vyschlého říčního koryta nepřežilo šest českých umělců včetně kapelníka Karla Duby. „Když jsem se vpodvečer 21. srpna probral v nemocnici po utišujících lécích a s ovázanou hlavou, seděl na mé posteli Jiří Jelínek a se slzami v očích mi sdělil, že jsou u nás tanky. Ruský tanky. Řekl jsem mu, co to blábolí, a on mi potvrdil, že je okupace,“ vzpomínal po letech pro deník Aha! Karel Vágner, kterému tenkrát bylo šestadvacet a s Dubovým orchestrem jel na turné jako kontrabasista. Ve stínu dramatických událostí v Československu ale mongolská tragédie téměř zapadla.

 

Hallo Satchmo:

Prostě si vzal tužku a jel…

Oženil se s herečkou, takže jeho syn Jiří vyrůstal v bohémském prostředí a užíval si to. S maminkou prý chodíval do Stavovského divadla, kde poznal v zákulisí řasu slavných herců, s otcem zase do Hudebního divadla Karlín, v němž hrál s orchestrem Karla Vlacha. Skvělý muzikant ale hlavně kreslil. Prakticky neustále a všude, i když nikdy žádný ateliér neměl. „On v podstatě pomaloval celé orchestřiště, kterému se říkalo Ponorka,“ prozradil Jelínek mladší Janu Rosákovi v pořadu Českého rozhlasu Tandem s tím, že věrné zpodobnění orchestru při pozdější rekonstrukci bohužel vzalo zasvé. Po roce 1968 ale začal postupně mizet fanouškům z očí. Stála za tím tehdejší umělecká vrchnost, před níž museli umělci od roku 1970 pravidelně skládat takzvané rekvalifikační zkoušky. Ve skutečnosti se jednalo o politický pohovor, a to Jelínek odmítl. Zastupující agentura ho pak přestala nabízet.

Konec na dně sklenky

Vrátil se k původní profesi, stal se propagačním pracovníkem Československých státních drah a byl mu přidělen ateliér, v němž vytvořil celou řadu kreseb, ilustrací i olejomaleb. Zúčastnil se také řady vernisáží svých děl, která vystavoval nejčastěji společně s hercem a výtvarníkem Jiřím Šaškem. Postupný úpadek jeho kariéry ale bohužel odstartoval už v šedesátých letech, kdy se začal přátelit s alkoholem. Po opakované neúčasti na představeních dostal nakonec v Semaforu výpověď, do roku 1967 ale ještě pravidelně vystupoval s vlastním septetem a občas se objevil i v televizi a rozhlasu. Přelom desetiletí pak pro něj znamenal definitivní konec muziky, s čímž se nedokázal vyrovnat a vytrvale se ho snažil utopit na dně sklenky. Přidružila se špatná životospráva, což se časem projevilo i na jeho zdravotním stavu. Po opakované operaci žaludku nakonec 16. října 1984 svým potížím podlehl. Bylo mu pouhých dvaašedesát let.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Divadlo Semafor, Jiří Černý: Zpěváci bez konzervatoře, Supraphon, Český rozhlas, Aha!)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská