Táta zemřel a přišel se rozloučit. Záhady života

Foto: Archiv Zdeňka Marka

Popisek: Zdeněk Marek, předseda klubu Záblesk

ROZHOVOR Záhadám nejrůznějšího druhu se Zdeněk Marek, předseda klubu Záblesk, z. s., věnuje už léta. Mnohé z nich jej stále nepřestávají fascinovat. Přesto, jak nám prozradil, to zatím největší mystérium jeho života si jej našlo samo ve chvíli, kdy to vůbec nečekal.

Pane Marku, mohl byste našim čtenářům přiblížit činnost jaroměřského klubu Záblesk?

Jsme zájmová badatelská skupina a naši členové se vydávají mnoha směry, každý podle svého gusta a zaměření. Zajímají nás například kruhy v obilí, pozorování UFO a hledání důkazů o existenci mimozemského, neplanetárního života. Naše badatelská činnost se zaměřuje i na paranormální či anomální jevy a mnoho dalšího.

Jaké anomální jevy máte na mysli?

Například gravitační anomálie na některých kopcích. Jejich prozkoumávání mimochodem patří k mým hlavním badatelským zájmům. Úplně mě fascinují.

K tomu se určitě ještě dostaneme. Nejprve mi ale prozraďte, proč vás záhady tolik přitahují?

S trochou nadsázky bych mohl říci, že jsem tento krásný koníček zdědil od svého táty, který klub kdysi vedl. Záblesk založil ještě se čtyřmi dalšími kamarády z práce v roce 1994. Asi v sedmnácti letech jsem se začal na bádání aktivně podílet a dodnes mě to velice baví a fascinuje. Náš klub letos oslaví krásné třicetiny.

Vzpomenete si, kdy jste sám prožil něco zvláštního, řekněme až záhadného?

Určitě. Subjektivně to nejsilnější, co jsem zažil, bylo setkání s mým otcem po jeho smrti. Stalo se to před třinácti lety. Zpětně vzato jsem velmi rád, že mě klub Záblesk na holý fakt, že se něco takového může stát, postupným poznáním připravil. Citlivá a nepřipravená osoba by stěží něco takového rozdýchávala. Bylo to naprosto nečekané a tak intenzívní, že mi z toho setkání doteď příjemně naskakuje husí kůže, když si na ně vzpomenu.

Psali jsme

Petr Vachler: Na Šumavě jsme viděli UFO na vlastní oči. Záhady života

Jak se to přihodilo?

Otec zemřel v padesáti sedmi letech na rakovinu. Nutno říci, že od mládí byl velmi zvídavý a často přemýšlel nad tím, jak to vše vlastně je a jaké to asi bude po smrti. S mámou se dokonce domluvili, že až přijde čas, tak ten, kdo odejde první, dá tomu druhému znamení, že dál existuje. Slíbili si, že pokud to bude jen trochu možné, duch udělá do následujícího rána na bibli křídou čáru. Někde totiž četli, že je to možné a že se tento způsob posmrtné komunikace u spiritistů docela osvědčil.

Co je na tom pravdy?

Vím jen to, že malování se tátovi nepovedlo, a vysvětluji si to tak, že to pro něj bylo až příliš energeticky náročné. Jinak by svůj slib splnil, o tom jsem přesvědčený. Stalo se ale něco úplně jiného. Otec zemřel v pátek ve dvě hodiny odpoledne, a když jsem přišel z odpolední směny domů a sedl si na gauč, byl jsem doma úplně sám a v tu chvíli k tomu došlo. V momentě, kdy jsem začal na tátu myslet, mě šikmo zezadu dopředu ovál teplý vzduch. Vůbec nepochybuji, že mnou táta prošel, nebo se snad jen dotkl, aby mě upozornil na svou přítomnost a uklidnil mě, že smrtí život nekončí.

Nemohlo jít o průvan?

To naprosto vylučuji. V tu chvíli byly všechny okna i dveře zavřené. Průvan navíc bývá studený a já cítil laskavé teplo. A nejen to. Když to mnou procházelo, můj čich zaznamenal naprosto specifickou tátovu vůni, která byla nezaměnitelná s čímkoliv jiným. Zajímavé je, že moje máma zaznamenala to samé, dokonce dvakrát. Poprvé v pátek zhruba ve stejnou dobu jako já, ale na jiném místě, a totéž se stalo i následující den. Když jsem za ní v neděli odpoledne jel, vyprávěla mi, že cítila teplo a tátovu vůni. Mohu tedy potvrdit, že jsme nezávisle na sobě prožili stejný jev. I když jsem už s kolegy pozoroval různá UFO a bádal v nejrůznějších sférách záhadologie, tohle bylo něco, co mě poprvé překvapilo, i když jsem na to byl připravený.

Psali jsme

Krvavé obětiny a oživlé mrtvoly? Je to jinak, říká Češka, zasvěcená do haitského voodoo. Záhady života

Mimochodem, právě u Jaroměře, pokud se nepletu, se kdysi objevily záhadné obrazce v obilí. Byl jste u toho?

Máte pravdu, stalo se to v roce 1994 u Rtyně u Jaroměře. Byl to jeden z prvních agrosymbolů, zaznamenaných v České republice. Mohli jste si jej prohlédnout na poli ve vojtěšce a byl ve tvaru pětky, jak ji známe z hrací kostky. Tato zvláštní událost stála na úplném počátku vzniku našeho klubu, protože se ukázalo, že lidí s podobnými badatelskými zájmy a s nadšením je u nás poměrně dost.

Vyprávěl vám otec, jestli sám někdy zažil něco paranormálního?

Rozhodně, u nás v rodině se o těchto věcech mluvilo s velkou pokorou poměrně často. Už jsme mnohokrát zažili, že se po úmrtí příbuzných děly divné věci, například bez zjevné příčiny padaly na zem talíře. A když zemřel praděda, v jeho bytě se zastavily hodiny. Nikdo na ně ale nesahal, protože byl jediný, kdo je uměl obsluhovat. Pozoruhodné bylo, že poté co proběhl řádný pohřeb a dědu uložili do země, hodiny se opět samy rozeběhly! Takových historek máme v rodině více.

Povíte mi o dalších?

Otec mi vyprávěl, že když byl na vojně, dostal opušťák na pohřeb. V noci se probudil a v prosklených dveřích spatřil mlhavě bílou siluetu, která se postupně rozplynula. Pochopil to tak, že se s ním nejspíš dotyčný přišel rozloučit. Jsem přesvědčen o tom, že takových příhod bychom v různých rodinách našli nepočítaně, přestože se o tom mluví nahlas jen zřídkakdy. Pokud se nezeptáte, většinou se o tom nedozvíte. Mnozí tomu nevěří, anebo se bojí uvěřit. Známým se přihodilo, že jejich matka, když byla ve vysokém věku, pochovala svého syna, kterému bylo kolem sedmdesáti. Zemřel někdy na podzim.

Psali jsme

Mrtvé duše v domku na Vysočině. Záhady života

Co se stalo?

Týden před Vánoci stařenka seděla u televize a náhle ucítila pronikavý a velice nepříjemný zápach spáleného masa. Začala chodit po bytě a zjišťovala, odkud to jde. Otevřela okno, aby se ujistila, že se nejedná o závan zvenku, dokonce šla i balkón, ale nikde nic. Bylo to uvnitř bytu, přestože nevařila! U televize byl zápach nejsilnější. Po nějaké době jí došlo, že ji nejspíš přišel navštívit někdo z druhého břehu. Pozdravila jej a řekla, že nikomu neublížila a komukoliv, kdo za ní přišel, přeje jen to nejlepší. Pak jej požádala, aby pokojně odešel. Do pěti minut byl zápach spáleného masa pryč a už se nikdy nevrátil.

Jak jste si to vysvětlil?

Stařenka se často hádala se svou snachou o synovu urnu, chtěla ji mít doma a já už jsem vypozoroval, že takové spory v rodině mohou vést k paranormálním jevům. Vysvětluji si to tak, že synův duch za matkou přišel s prosbou, aby se usmířily, k čemuž mimochodem po jeho návštěvě došlo.

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

Vložil: Redaktor KL