Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zač jsem byl v base. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 22.06.2024
Zač jsem byl v base. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Pixabay

Popisek: Za drátem, všichni se sejdeme za drátem

Včera v 15:45 hodin mi vypršel trest. Dle obžaloby jsem „urazil rasu, třídu, národnost, náboženství, politické přesvědčení a sexuální menšinu“.

O obžalobu bez obhajoby, bleskový proces, o kterém jsem se dozvěděl až ex post, i o provedení rozsudku se postaral jistý SERVER. V angličtině prý SERVER znamená TEN, KDO SERVÍRUJE, což zní neškodně až poníženě, ale v němčině (která, jak víme z dějin, je jazykem pravdy) SEHR WEHR znamená VĚRU OBRANNÝ – což přesně byl v mém případě. (České konotace onoho slova raději probírat nebudeme, protože bych nerad zažil další stanný soud...)

A teď jak se to stalo.

Se zájmem jsem si na již zmíněném serveru přečetl článek o cenách piva. Autora neznám, byl ukrytý pod tím, čemu se říká NICK (což je podle mě buď zdrobnělina od anglického NICHOLAS, anebo české slovo, za kterým chybí A).

Autor řešil žhavý problém, že některým lidem u nás se zdají ceny piva příliš vysoké. To je prý zavádějící a není to pravda. Pro drtivou většinu národa prý totiž posezení v restauraci a vypití několika půllitrů piva po stokoruně finančně nic neznamená. A kdyby jo, tak se aspoň zbavíme těch strejců, vysedávajících každý večer po venkovských hospodách a jiných knajpách, kde se řeší všechno možné, jenže už tam bohužel nevisí do roku 1918 a v letech 1939-1945 používaná cedulka POLITISCHE GESPRÄCHE VERBOTEN. Takže když tyhle podvratné krčmy zkrachují, bude to vlastně jen dobře. Dezoláti zůstanou večer s manželkou a budou se doma dívat na zprávy.

Přestože sám pivo nepiju, dost se mne to dotklo. Vzpomněl jsem si, jak se mě kamarád, který žije na západě a občas zajíždí do staré vlasti, nedávno ptal, jak je možné, že u nich je plzeň o polovinu dražší než doma (i když to doma je tedy věc diskuze – v době, kdy Prazdroj patří japonskému koncernu Asahi). Že se z lidového nápoje stává luxusní pití pro několik zazobaných vyvolených, případně zvolených. A hospoda, jeden z hlavních pramenů naší národní kultury, na které stojí mj. nesmrtelné dílo pánů Haška, Hrabala a Švandrlíka, neřkuli stejnojmenný poslední seriál Jaroslava Dudka, má přijít ke zničení? Česká hospoda, o které se v oblíbené pohádce zpívá, že „to je pěkné zařízení“…

 

 

Ta pohádka se jmenuje S čerty nejsou žerty a ti čerti se mnou po přečtení začli šít. Rozhodl jsem se, že autorovi napíšu. Chtěl jsem mu napsat o finanční situaci obyčejných českých lidí v době, kdy kupříkladu sklářský průmysl, naše národní stříbro, už téměř zanikl v důsledku fialové sankční politiky a systému, v němž si elektřinu, kterou vyrobíme nejlevněji v Evropě, musíme sedmnáctkrát dráž kupovat na burze v Lipsku. O nenažranosti pivovarů i maržistů. O jediné radosti starých chlapů na vesnicích, kteří si po práci a radostném večerním útěku od hašteřivých manželek (nebo ti šťasnější i s manželkami) sednou v hospodě na pár piv. A taky něco o asociální skupině, do níž patří autor tohoto článku, která si nad drahým pivem v broušené sklenici z Německa může dovolit vést povýšené knížecí politické hovory ve své velkoměstské kavárně, protože „ona má pravdu“…

Pak mě ale napadla okřídlená pravda Josef Kajetána Tyla o tom, že „pařez zůstane pařezem a vůl volem“, a veškerý pokus o nějaké didaktické působení jsem vzdal. Ta pachuť hořkosti ve mně ale zůstala, a tak jsem přesto reagoval. Jediným slovem: „Pitomče.“

Za to jsem skrze výše popsaný proces dostal čtyřiadvacetihodinový zákaz publikování. Asi jsem si ho zasloužil. Dle zákona, který popsal (v osnovách jednoho evropského státu dnes už zakázaný) Rus Dostojevský: Zločin – a trest.

Jeden ze starých televizních pořadů, který vydržel na televizních obrazovkách i po listopadové revoluci, bylo Televarieté (které se mimochodem dlouho točilo „u nás v práci“, v Hudebním divadle v Karlíně). Už v jednom z prvních porevolučních dílů proběhl následující dialog: Jiřina Bohdalová se ptala posmutnělého Vladimíra Dvořáka: „Na co myslíte?“ a on jí odpověděl: „Přemýšlím, jestli si mám koupit svačinu, anebo si budu šetřit na pivo…“ Vladimír Dvořák sice zemřel už v roce 1999 a s ním skončilo i Televarieté, ale některé vizionářské věty z něj se mi ozývají v hlavě dodnes. Čím to jen je, že ze všech autorů většinou nejdále dohlédnou katastrofisti a humoristi..?

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák