Neprakta neboli Chodící slovník naučný a závada, která rozhodně nebyla na vašem přijímači. Tajnosti slavných
21.06.2024
Foto: Se svolením Daniely Winterové
Popisek: Jiří Winter Neprakta s maskou Pána hřbitovů, kterou dostal od přítele Rinčena, mongolského badatele a znalce okultních věd
VIDEO Tak říkali přátelé muži, jehož mottem bylo, že i v té nejhorší situaci lze nalézt alespoň špetku humoru. Na život a smích navzdory děsivým zážitkům nikdy nezanevřel a stal se ve světě karikatury a komiksu fenoménem.
Archeolog, antropolog, orientalista, sběratel, historik, grafik, malíř, humorista… tím vším byl mimořádně vzdělaný muž, jehož starobylá vila na pražské Ořechovce připomínala spíš než bydlení etnografické muzeum a kostnici. Jiří Winter vydával pod svým jménem, i když už existovala firma Neprakta, rád maloval akvarelem a pero a štětce odkládal až po půlnoci. Amatér s odbornými znalostmi na úrovni vědeckého pracovníka měl fenomenální přehled a „sloní“ paměť, takže mu přátelé říkali chodící slovník naučný. Miloval muzea a galerie, krámky se starožitnostmi a kořením. Nejvíc ale miloval život.
Antropolog amatér
Narodil se 12. července 1924 v Praze, otcova sklenářská a rámařská firma sídlila v Plynárenské ulici, v místech dnešní stanice metra Nádraží Holešovice. Po základní škole nastoupil na sedmiletou reálku v Dušní ulici, v jejímž okolí objevoval velkoměsto, biograf, trhy poutě, posvícení… A v Náprstkově muzeu našel životní lásku, etnické kuriozity, které na něj působily přímo magicky. Později se dokonce několik let podílel na antropologickém průzkumu ostatků významných panovníků. Školu v Dušní ulici ale za války zabrali nacisté, takže maturoval v roce 1942 na malostranské reálce, během heydrichiády. Vysoké školy byly zavřené, takže se přihlásil na střední grafickou školu, kde získal odbornost v grafických technikách, fotografii i typografii, a soukromě studoval kresbu a malbu.
Vladimír Veit: Don Špagát:
Vězeň číslo 6338
V srpnu 1943 byl totálně nasazen do továrny Letov v Letňanech, vyjednal si ale práci v zámecké zahradě v Troji. Jenže doma měl ve své soukromé sbírce staré zbraně, které byly funkční, takže případně použitelné v odboji. Kvůli nim ho v srpnu 1944 zatklo gestapo. Hrozil mu trest smrti, nakonec dostal „jen“ šest let a skončil v koncentračním táboře Bernau am Chiemsee, z nějž se po osvobození vydal domů do Prahy. Během května se vrátila z vězení matka, otec židovského vyznání ale zemřel během výslechů na Pankráci a většina jeho příbuzných zahynula v Osvětimi. Po návratu převzal otcovu sklenářskou živnost a přivydělával si kresbami a malbami pro přátele. V lednu 1946 byl přijat na Přírodovědeckou fakultu UK, v říjnu 1947 ale musel narukoval na zkrácenou vojenskou službu. A když v dubnu 1948 konečně zase oblékl civil, bylo už všechno jinak.
Firma Neprakta
O jedenáct let staršího celoživotního přítele Bedřicha Kopeckého potkal poprvé už v roce 1940 na aukci starožitností. Po únoru 1948 přišel Bedřich o práci, Jiří se musel vzdát živnosti, a tak je napadlo vytvořit dvojici, která se zaměří na kreslený humor. Byl žádaný, jenže tvůrců byl nedostatek. Název Neprakta se prvně objevil v Kopecného písničkovém textu Raketa v srpnu 1948, na Dušičky 1949 se domluvili, už 3. listopadu donesli do Svobodného slova první tři kresby a první vtip byl uveřejněn v příloze Svobodného slova Nedělní odpoledne 20. listopadu 1949. Jasno měli od počátku, Bedřich dodal načrtnutý námět a Jiří vytvořil kresbu. Zprvu nabízeli hotové kresby, po několika letech už redaktoři vybírali z dodaných, a teprve pak se rodily typické obrázky.
Televizní fórky
Počátkem roku 1950 byl ale Kopecný po provokaci Stb odsouzen k šesti měsícům, z vězení posílal náměty nepravidelně, takže se Winter zaměřil na ilustrace pro nakladatelství Naše vojsko. Knihy sice vyšly až v letech 1953 a 1954, vyplacené zálohy ale na uživení rodiny stačily. V roce 1953 začala experimentálně vysílat Československá televize a Winter se stal žádaným ilustrátorem programů, protože jeho jednoduchá kresba vyhovovala tehdejší ještě nedokonalé technice. Jeho obrázky uváděly programy, zaplňovaly technické přestávky a při poruchách informovaly, že „Závada není na vašem přijímači“. Se studii v Praze, Brně a Ostravě Jiří Winter spolupracoval až do konce tisíciletí.
Pokračování v pondělí 24. června
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Česká televize, ČSFD, jiriwinterneprakta.cz, Oldřich Dudek: Průšvihy firmy Neprakta, Jiří Winter Neprakta, Jaroslav Kopecký: Tučná linka černou tuší aneb Nepraktycké vzpomínání)
Vložil: Adina Janovská