„Jsem jen motýl.“ Král aktivistů Tomasz Peszynski. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Marek Dobeš

Popisek: Tomasz Peszynski, demonstrace za Ukrajinu, 5. 10. 2014

Setkávali jsme se v roce 2014 na demonstracích za Ukrajinu. Zábor Krymu nás přivedl pod společné transparenty i tribuny. A přestože jsme dle mého názoru nedosáhli vůbec ničeho, Tomasz Peszynski mne svým neúnavným aktivismem zaujal. Lidé jako on tvoří zeitgeist v naší zemi.

Co vás baví, a naopak štve na naší domácí kultuře?

Nevím, moc na to nemám čas. Koukám na filmy a seriály, občas přečtu nějakou knížku. Takže si netroufám to hodnotit. Českou knížku sem nečetl strašně dlouho, ale zaujal mě a dostal mě Šikmý kostel. Protože jsem tam odtamtud. A taky film Bod obnovy. I když má své mouchy, bavilo mě to. 

Považujete českou kulturu za provinční?

Asi ano. Dávám přednost globální (pop)kultuře. Ale vybírám si. Z Česka mně toho opravdu moc nezaujalo. Česká hudba mně fakt nebaví. Česká kinematografie, to je poslední dobou inflace romantických komedií. Strašná nuda. 

Jak byste kulturně porovnal Česko a Evropu?

Netroufám si kulturně hodnotit ani Česko, ani Evropu. Není to můj obor. Je to, jako byste se mně ptal, jaké máme zdravotnictví. Jako každý koukám na angloamerickou filmovou a seriálovou produkci. Poslouchám devadesátkou hudbu, protože to je moje mládí. Jsem fakt úplně obyčejný průměrný konzument. Nejsem žádný intelektuál. Jen si vybírám, nekonzumuji úplné blbosti, doufám. Na českou kulturu nemám žádný specifický názor, protože ji moc nevnímám. Ale nevnímám ani nějakou extra silnou evropskou kulturu. Na to máme ještě velmi nízkou společnou zkušenost. Ta teprve přijde. A s ní přijde i společná evropská kultura. 

Jaké je Vaše kulturní zázemí? Polské?

Ne, ryze české. Na Polsku mi vždycky vadila katolická bigotnost a nacionalismus. Je to určitý stereotyp, protože ne všichni Poláci jsou takoví a mám v Polsku mnoho liberálních přátel, ale tohle je tam hluboce zakořeněno. Někdy je to tomu národu k užitku, jindy je to problém. Mně vyhovuje taková ta česká racionalita, i když samozřejmě my to s tou racionalitou rádi přeháníme, a to je pak taky problém. 

V čem je podstata pocitu, který z vašich veřejných vystoupení cítím - jsem více Evropanem než Čechem?

Já sem hrdý Čech, ale považuji to spíše za folklor. Pivo, holky, Hradčany. Co se týče důležitých hodnot, tak ty mi dává evropanství. Nejsem hrdý na dějiny Evropy – dějiny válek, dobývání a vzájemného ubližování, ale jsem hrdý na to, jak se Evropané snaží společně pochopit, že to nikam nevede a snaží se najít to, co mají společného a přetvořit to v něco, co z nás udělá sílu, která bude mít co mluvit do uspořádání světa. A samozřejmě na to, co do toho uspořádání Evropa chce přinést: volnost, rovnost, bratrství. 

V čem jste starý bílý muž a považujete to za pozitivní?

Já v těchhle kategoriích vůbec neuvažuji. Pro mě je důležité, jaké jsou mé skutky, ne jaký je můj původ. Jsem sice starý bílý muž, ale je mi to úplně jedno. Nevidím na tom nic pozitivního, ani negativního. 

Jak důležitá je svoboda a kde jsou její hranice?

Svoboda je nejdůležitější a její hranice je odpovědnost. Nemohu svou svobodou ubližovat jiným, nemohu svou svobodu využívat ke svému sobeckému prospěchu, ale ku prospěchu všech. Protože když budeme mít prospěch ze svobody všichni, budu s ní mít prospěch i já. A k tomu abych rozlišil mezi svobodou a sobectvím, k tomu mi slouží odpovědnost. 

Co znamená být vlastenec?

Snažit se o dobro pro svou vlast. Mojí vlastí je Evropa, ale když se mě někdo zeptá, jestli jsem český vlastenec, tak řeknu, že ano. Protože jak známo, Česko je v Evropě. Prospěch Evropy je prospěch Česka. Evropský vlastenec je zároveň český vlastenec. Snažím se o prospěch Evropy a tím se snažím o prospěch Česka. 

Čemu bude čelit Evropa v nejbližších dvaceti letech?

Nejprve Rusku a pak Číně. A taky klimatické krizi. A migraci. Tu budeme muset řešit, zatím to skutečné, humánní a chytré řešení jen oddalujeme. A taky hrozbám technologického vývoje, jako je umělá inteligence. Stačí se kouknout, jakou paseku ve společnosti nadělal internet. AI může být ještě horší. Každopádně nejnaléhavější problém je momentálně Rusko. 

Má aktivismus smysl, když se nám ani přes naše společné úsilí, a to jsme velmi odlišní v našem světonázoru, nepodařilo od roku 2014 vůbec nejen zabránit válce, ale dokonce na její nebezpečí ani neupoutat pozornost?

Má a velký. Jen si člověk nesmí myslet, že to, co si naplánoval, že toho dosáhne, a když nedosáhne, tak že to je důkaz marnosti aktivismu. Aktivismus je jako „efekt motýlích křídel.“ Jemně zamáváte křídly a přesunete pár molekul vzduchu, které posunou další a další. Až je z toho vítr a nakonec uragán. Akorát se to děje až za dlouho a podílí se na tom tolik motýlů, že nelze určit, který to způsobil. Ale za deset let, co se tomu aktivně věnuji, jsem viděl stopy svého úspěchu. Nebo mi to tak aspoň připadalo, i když to třeba nebyla moje zásluha, ale snažil sem se o to samé. Nevím. Jsem jen motýl. 

Příště Richard Sacher

Vložil: Marek Dobeš