Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Legendární semaforský Doktor Klavír a jeho tajená divoká jízda životem na plný plyn. Tajnosti slavných

12.06.2024
Legendární semaforský Doktor Klavír a jeho tajená divoká jízda životem na plný plyn. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Jiří Šlitr v posledním, čtrnáctém dílu hudebního seriálu Grandsupertingltangl Vyvěste fangle, v němž až po jeho smrti vzpomíná Jiří Suchý na zrození divadla Semafor a roky společné práce

VIDEO Žil extrémně rychle, jako by tušil, že mu osud vyměřil jen málo času. Miloval luxusní obleky, jezdil rychlým BMW a často pracoval až patnáct hodin denně. Složil více než tři stovky písniček, které dodnes patří ke klenotům naší populární hudby. (Pokračování z pondělí 10. června)

Vždy pečlivě střežil svoji nezávislost, až tak moc, že se dokonce ani nikdy nestal oficiálním členem souboru legendárního pražského divadla Semafor. Stejná touha po svobodě provázela Jiřího Šlitra i ve vztazích se ženami, kterých se kolem něj vždy točily zástupy. Jeho největší láskou byla zřejmě o jedenáct let mladší herečka a moderátorka Sylvie Daníčková, jejich bouřlivý vztah trval jedenáct let, během nichž se opakovaně rozcházeli a zase usmiřovali. A teprve až po Šlitrově smrti vyšlo najevo, že měl z dalších vztahů děti. Dceru Dominiku prý často navštěvoval, nikomu z přátel o ní ale nikdy neřekl. A k synu Petrovi se dokonce oficiálně ani nepřihlásil, je ale jako by mu z oka vypadl.

 

Dobře placená procházka:

Uzavřený samotář

Doktor Klavír, jak mu říkával Miroslav Horníček, toho ale tajil mnohem víc. Hodný, inteligentní a scestovalý, jakmile někde bylo piano, usedl k němu a bavil společnost. Z toho ale zpravidla vzpomínky na něj končí. Všichni ho známe jako komika s kamennou tváří a neodmyslitelnou buřinkou, pro kolegy byl kamarádem, ale jenom v divadle. O něco lépe ho znali jeho rodina a nejbližší přátelé. A pak měl ještě utajený vnitřní svět, do kterého nikoho nepouštěl. Samotář, který říkával, že se cítí svobodný, jenom když je sám. O svých přáních nemluvil, nepochlubil se, když se mu něco povedlo, a s trápením se nesvěřil. Rád cestoval a řídil auto, výborně lyžoval hrál tenis a tančil. Alkohol považoval jen za společenskou záležitost a cigarety mu nic neříkaly, občas kouřil jen fajfku.

Univerzální diletant

Dokázal zahrát na všechny nástroje, které se mu dostaly do ruky, zasáhl do celé řady hudebních stylů, od jazzu a swingu přes dixieland a blues po rock’n’roll a big beat, skládal šansony i písničky pro děti, dokázal charleston, častušku i muzikál. Dělal toho moc, v podstatě neustále pracoval. Stejně vášnivě skládal i maloval. „Sám jsem se sebe dřív nejednou ptal, čím chci raději být: zda hudebním skladatelem, nebo výtvarníkem,“ napsal jednou. Nakreslil tisíce obrázků, zejména portrétů a karikatur, nejčastěji jen perem nebo tužkou, a ilustroval řadu knížek, například Škvoreckého Babylónský příběh a Zbabělce Josefa Škvoreckého či Redutání, které napsal Pavel Bošek pro vystoupení v divadle Reduta. Bez bloku a tužky nevyrazil, kreslil pořád a všude, třeba v pět hodin ráno na ulici, v kavárně, v divadle… Svá díla často vystavoval i v zahraničí, mimo jiné i v americkém Houstonu, Hollywoodu či New Yorku. Dnes bychom řekli, že byl nevyléčitelný workoholik, sám o sobě ale říkával, že je univerzální diletant.

 

Obnošená vesta:

Léta dozrávání

Písnička, kterou otextoval Jiří Suchý a lidé ji obratem překřtili na Obnošenou vestu, se stala takřka přes noc hitem hned po premiéře první semaforské hry Člověk z půdy v roce 1959. Mimořádně úspěšnou divadelní scénu Semafor (SEdm MAlých FORem) založil Šlitr s Jiřím Suchým a muzikantem Ferdinandem Havlíkem a zrodil se tak pražský kulturní svatostánek šedesátých let. Následovala hudební féerie Zuzana je sama doma,po jejímž uvedení začalo být zřejmé, že základním kamenem divadla je rytmus. Skladatel Šlitr složil celkem k jednadvaceti semaforským inscenacím, herec Šlitr se ale zrodil až v roce 1962, v představení Jonáš a tingl-tangl. A Suchý tenkrát raději přesunul premiéru do Zlína, protože se obával reakce publika na jeho herecké kreace. Teprve po replikách, odříkávaných od klavíru s nenapodobitelnou dikcí zcela prkenným Šlitrem, při nichž publikum řvalo smíchy, prý pochopil, že bude muset hodně přidat, aby mu stačil.

Ďábel z Vinohrad

V roce 1966 se herecky rozešli, Suchý uvedl svoji Benefici a Šlitr hrál v Ďáblovi z Vinohrad. Jejich vztahy trochu ochladly, podle Suchého proto, že nepřizval Šlitra k spolupráci na hořké komedii Nevěsta. Skládali a hráli ale spolu dál. Tehdy Šlitr vyhodil ze Semaforu orchestr Ferdinanda Havlíka, protože se chtěl více posunout k big beatu, což Havlík odmítl. V roce 1967 uváděl na Expu v kanadském Montrealu Kinoautomat pro děti a pořad Stars of Prague. Během následujícího semaforského turné se vztah populární dvojice zlepšil a podle Suchého se teprve tenkrát stali opravdu blízkými přáteli. Po srpnu 12968, zatímco byl Suchý ještě v zahraničí, nasadil Šlitr do programu politicky aktualizovaného Ďábla z Vinohrad. Vzápětí se zrodila politická kritika Jonáš a Dr. Matrace, která se promítla i do filmové komedie Zločin v šantánu. A oba podepsali manifest spisovatele Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov.

Líbej mě víc:

Prkenná hvězda obrazovky

Titul doktora práv využil Jiří Šlitr jen jako komický prvek v několika představeních a v roce 1968 si zahrál advokáta v komedii Zločin v šantánu, kterou natočil Jiří Menzel na námět Josefa Škvoreckého. Herecky a autorsky se nakonec podílel na několika celovečerních filmech a k další desítce složil hudbu, například k Formanovu Černému Petrovi či jazzové opeře Dobře placená procházka, kterou v divadle režíroval Ján Roháč a na její televizní podobě spolupracoval s Formanem. Koncem šedesátých let se podílel na úspěšných televizních pořadech Plakala panna plakala a Grandsupertingltangl a usmířil se s Havlíkem, jehož orchestr natočil studiovou desku Jonáš a Dr. Matrace.

Odchod nečekaným směrem

Tehdy prý podle Ferdinanda Havlíka začal uvažovat o odchodu ze Semaforu, protože chtěl prorazit v zahraničí. Na kontě už měl výstavy v Západním Německu, Hollywoodu, New Yorku či Houstonu, výtvarné umění a hudba jazykové i kulturní bariéry snadno překonávají. Jeho posledním dílem byl malovaný dopis synovi Jiřího Suchého Jakubovi, poslední písničkou, kterou pro někoho napsal, byla Líbej mě víc pro Milušku Voborníkovou. A pak došlo k tragédii, která otřásla celým národem. Jiří Šlitr zemřel 26. prosince 1969 v pětačtyřiceti letech, ale teprve k jeho nedožitým devadesátinám vydal Supraphon soubor 4CD, na němž bylo vůbec poprvé zveřejněno v kompletní podobě představení Ďábla z Vinohrad z října roku 1968.

(zdroje: Wikipedia, Divadlo Semafor, ČSFD, FDB, Supraphon, jiri-suchy.cz, Jiří Datel Novotný: Ďábel z Vinohrad - vzpomínka na Jiřího Šlitra, Lukáš Berný: Jiří Šlitr - Doktor Klavír)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská