Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Proč nejím nudle s mákem a segedínský guláš? Některé zážitky ze školní jídelny nevymažeš. Vzpomínky staré markytánky

06.06.2024
Proč nejím nudle s mákem a segedínský guláš? Některé zážitky ze školní jídelny nevymažeš. Vzpomínky staré markytánky

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Omáčka může být dobrá, když ale na talíři dobře nevypadá, dá vám hodně přemáhání ji ochutnat. A co teprve dětem, které jedí očima víc než dospělí.

Určitě budete oponovat, že v té vaší školní jídelně vařili dobře, že si dodnes pamatujete chuť jejich rajské omáčky a vůni hovězího vývaru. Možná to tak bylo u vás, pro mě byla školní jídelna noční můra. I když jsem dávno pochopila, že řada nenáviděných jídel se dá uvařit tak, že se stanou hitem vašeho jídelníčku.

Zdravé pokrmy, vyvážená strava, výběr z několika jídel. Pohledy televizní kamery do moderních školních jídelen mě vždycky trochu zvednou ze židle. Je mi jasné, že někde je to skvělé a jinde ne, záleží na tom, kde, kdo a co pro děti vaří. Ano, to kde je na prvním místě, protože pokud je kuchyň v zatuchlém suterénu, kde se při nejlepší vůli nedá vyvětrat a pachy z kuchyně vanou do jídelny, chuť k jídlu to prostě nevzbudí. Hygienici sice kontrolují o sto šest, jenže děti je potřeba nakrmit, a tak se holt někdy oko trochu přivře, když nejsou peníze na novou školní jídelnu v nějaké staré budově. Ale buďme optimističtí, situace se určitě lepší.

Pak tu samozřejmě máme otázku, kdo vaří. Splnit všechny normy a vykouzlit denně opravdu dobré jídlo třeba pro pět dětí, to dokáže jen kuchař virtuos. Dělat to za mizerný plat s láskou, to už jsme ve školní kuchyni snů. Bylo to tak za mého dětství, za dětství mého syna a nejspíš je to tak i dnes. Jen možná některá jídla vypadla z repertoáru.

Největší hrůza? Plíčky na smetaně

V omáčce podivné šedohnědé barvy, nevábné vůně a nakyslé chuti plavou kousky divné pórovité hmoty, ze které trčí trubky cév. Když do toho kousnete, vrže to mezi zuby. V tom se máčí knedlík, který se ve školní jídelně dělá zásadně kynutý, nadýchaný, takže v omáčce se rychle proměňuje v blátivou kaši. Pročpak to asi děti nechtěly jíst a nepořádek v jídelně s knedlíky pod stolem se zvyšoval s příchodem každé další třídy? Protože se šetřilo, pajšl neboli vepřové plíce se nevykrajoval, nasekal se na malé kousky i s cévami. Asi se ani moc nepral, potud onen nevábný odér. Základem omáčky byla jíška ze ztuženého tuku, místo smetany se do toho nalilo odstředěné mléko a cvrnklo se tam trochu octa.

Můj táta v posledních letech svého života párkrát zatoužil po jídlech, které za jeho dětství vařila jeho babička. Vnitřnosti byly levné, a když se s nimi správně zacházelo, uvařilo se jídlo chutné a vydatné. Pro mě byl požadavek na plíčky na smetaně horor, nicméně co bych pro tátu neudělala. Vytáhla jsem staré recepty a vydala se k řezníkovi. Dost se divil, že chci vařit pajšl, který prodává maximálně jako žrádlo pro psy, ale dali jsme to dohromady. Plíce nejsou všechno, je potřeba k nim do hrnce přidat také vepřový jazyk a srdce.

Samozřejmě aby se stáhla pachuť, a vnitřnosti naopak získaly příjemnou chuť, je třeba přidat kuličky pepře, nového koření, bobkový list a tymián. A vařit, vařit, vařit a sbírat pěnu, aby vše bylo nejen měkké, ale také vyčištěné. Pak se jazyk oloupe, z plic a srdce se vykrájí všechny cévy, takže zbudou kousky úplně čisté a měkké. Světlá jíška se dělá z másla nebo sádla, omáčka se opatrně dochucuje smetanou, cukrem a citronovou šťávou. No, nestrhám se po tom ani dnes, ta vzpomínka na školní jídelnu je ve mně uložená hluboko, ale musím říct, že táta měl pravdu – je toho hrnec kvalitní omáčky se zvláštní, určitě ne ošklivou chutí.

Jak se smířit s kyselým zelím

Podobně jsem to měla se zelňačkou, segedínským gulášem a vlastně i přílohovým kyselým zelím. Naše kuchařky se s ním nemazlily, z polévky a omáčky člověk vytahoval nekonečně dlouhé zelné nitě, proložené tvrdými kusy nevytříděného nakrouhaného košťálu, přílohové zelí bylo sprostě kyselé, rozvařené a nevábně páchlo. Vařilo se totiž pod pokličkou, aby bylo rychle hotové, takže se nezbavilo specifického pachu. Na stará kolena zelí miluji na všechny způsoby, ale přilnout k segedínskému guláši mi trvalo dlouho. Až když mi ho před lety uvařil kamarád, zelí nasekal na malé kousky a paprikovou omáčku správně ochutil, našla jsem v tomhle jídle zalíbení.

Ani sladká jídla nebyla žádná hitparáda

Co dodnes nemusím, jsou nudle s mákem. Ve školní jídelně to byly rozvařené nudle, posypané cukrem a mletým mákem, a ke vší hrůze ještě přelité rozvařeným švestkovým kompotem. Jasně, někdo má nudle nasladko rád, já se bez nich obejdu. Dokonce i když se udělají nudle domácí a správně se uvaří na skus, mám je raději na všechny možné slané způsoby. Ta sladká jídla v jídelně totiž byla pro zlost všechna, dokonce i dobře upečené tvarohové buchty nám dokázali znechutit, protože jsme k nim museli pít kakao se škraloupem.

Do menzy jen na polévku

Nechuť ke stání v dlouhé frontě na výdej jídla a nevalná kvalita hotovek většinu z nás na vysoké škole naučila na polévkovou dietu. Polévka totiž byla v menzách bez fronty, člověk si ji nalil sám a většinou byla jedlá kupodivu ve všech studentských jídelnách. Dobrodiním pak byly takzvané studené večeře, což byly rohlíky, trojúhelníčky, paštika a podobně. Je pravda, že v menze se tak či tak dalo najíst za pár korun. Dnes jsou obědy ve školních jídelnách i v menzách pro některé rodiče slušnou dírou do rodinného rozpočtu. Jak je to s kvalitou omáček, to si netroufám paušalizovat…

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková