Oddaný přítel Tornádo Lou aneb Věrný mecenáš, který nenechal nikoho padnout. Tajnosti slavných
07.06.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Divadelní, filmový, televizní scenárista a režisér Pavel Háša v dokumentárním cyklu Úsměvy
VIDEO Vlídný pán v pozadí měl pochopení pro traumata i trable všeho druhu, a když bylo třeba, přikryl je i vlastním jménem. Svou prací pomáhal hercům při cestě na vrchol a stavěl jim pomyslné pomníky. (Pokračování ze středy 5. června)
Divadelní, filmový a televizní scenárista a režisér Pavel Háša byl vyhlášený svou laskavostí, a když se mu něco při zkouškách nelíbilo, řekl jen: „To bylo výborný, jak to hraješ, ale divák by to nepochopil.“ Mimořádně empatický muž jako málokterý jiný dobře věděl, že základem všech harmonických vztahů je upřímnost, vstřícnost a komunikace, při práci, v lásce i přátelství.
Svědkové obžaloby:
Věrný mecenáš
Jeho televizní hra Svědkové obžaloby o soudním procesu s představiteli chilské junty, k němuž jednou teprve dojde, byla v roce 1975 oceněna Stříbrnou nymfou na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu. A stejně jako kdysi jeho otec, jehož firma Gramostudio v pražské Havířské ulici byla za druhé světové války krytím odbojové činnosti, pomáhal tvůrcům, pronásledovaným režimem, za normalizace. Například Otu Ornestovi, jenž říkával, že byl Háša jeho největším a nejvěrnějším mecenášem. „Soustavně mne zaměstnával jako překladatele, upravovatele i dramaturga her pro divadlo i jako scenáristu pro televizi, kde mne kryl vlastním jménem.“
Hlavní byl vždy herec
V roce 1981 se stal kmenovým režisérem pražského Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou), v němž působil až do odchodu do důchodu 1991. Při režii v divadle věnoval velkou pozornost textu, hudbě a stylizaci, hlavně ale své inscenace stavěl na výkonech herců. V celé řadě jeho představení hrála i jeho životní partnerka, legendární Tornádo Lou Květa Fialová. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let začal hostovat i v divadlech v Kladně a Mladé Boleslavi. Na kontě měl tři desítky úspěšných divadelních inscenací, od Hrabalových Ostře sledovaných vlaků přes Okénko Olgy Scheinpflugové a Nasredina Josefa Kainara po Dostojevského Bratry Karamazovy. Od 1992 režíroval pro Pražskou divadelní agenturu V. Hanzlíčka (dnes Agentura Harlekýn) a jeho hry Víš přece, že neslyším, když teče voda nebo Štika k obědu se dočkaly několika stovek repríz nejen v Divadle U hasičů.
Televarieté:
Femme fatale
Z prvního manželství s Emou Černou měl syny Pavla a Davida, podruhé se oženil s úchvatnou femme fatale Květou Fialovou, které padaly k nohám davy. Charismatická modrooká kráska s pohledem, jako by neustále upřeným kamsi do dáli, kam druzí nemají přístup, si mezi nápadníky si mohla si vybírat, jenže o ně nestála. Nikdy totiž nedokázala překonat následky brutálního znásilnění vojáky, které zažila v pouhých patnácti letech na samém konci druhé světové války, takže měla k fyzické lásce odpor. Přesto toužila nejen po lásce, ale hlavně po dítěti. Po prvním nevydařeném manželství s dramaturgem českobudějovického divadla Jiřím Joskem a vztahem s hercem Gustavem Opočenským, který ji kvůli své lásce k alkoholu připravil o peníze i střechu nad hlavou, se nakonec za Hášu v roce 1959 provdala a o tři roky později porodila dceru Zuzanu.
Přítel nejvěrnější
Právě u Háši našla mnohem víc než jen opojení smyslů. Oddaného přítele, duševní harmonii, pochopení a klid. Nic si nevynucoval a v ničem ji neomezoval. „Celých dvaapadesát let se obětoval,“ připustila po letech. „Pro nás bylo důležité, že si každý z nás zachoval svoji nezávislost. Byly sice výjimky, které jsme měli oba rádi, ale nebylo jich moc. On měl rád jiné knihy, já jsem cestovala, on byl raději na chalupě. Nikdy mě nenutil, abych se s ním dívala na fotbal, já jsem mu nevnucovala to své. A ani on mně.“ Možná mu to ale nebylo na obtíž, protože se v kuloárech o něm šuškalo, že je homosexuál. Nakonec se jim oběma stala osudnou stále ještě neléčitelná zákeřná Alzheimerova choroba, která způsobuje odumírání buněk v mozku a jeho postupnou atrofii. Na Hášu ale zaútočila mnohem dřív, přestože byli stejně staří.
Zelňačka:
Zákeřný Alzheimer
Už v roce 2000 se Pavel Háša musel kvůli nemoci vzdát veškeré umělecké činnosti, nakonec s ní bojoval deset let a péče o něj celou rodinu velmi vyčerpávala. Nejprve fyzicky i psychicky, později se přidaly i finanční starosti. Když se totiž jeho stav tak zhoršil, že už nebylo možné zvládnout domácí péči, byl převezen do specializovaného centra, kde pobyt stál třicet tisíc měsíčně. Žil v něm dva roky, nemoc ho nakonec udolala a 5. srpna 2009 jí podlehl. A Květa se s ním musela rozloučit jenom v mysli z pražského IKEM, kde se právě léčila s problémy se srdcem a následnou embolií plic, takže ji na poslední rozloučení lékaři raději nepustili.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Biografický slovník historického ústavu AV ČR, Český rozhlas, Česká televize, lidovky.cz, deník.cz, Blesk)
Vložil: Adina Janovská