Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Dva MeToo delikventi a ruská okupantka. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 01.06.2024
Dva MeToo delikventi a ruská okupantka. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Se svolením Národního divadla

Popisek: Ruská operní pěvkyně Jelena Obrazcovová

Často tu píšu, s kým jsem chodil na konzervatoř a s kým jsem vystupoval. Jsou mezi nimi známá jména: Karel Gott, Laďka Kozderková, Karlové Effa a Fiala, Otomar Korbelář. Ovšem s mezinárodní hvězdou, kterou znají všude od Antarktidy až po Tahiti, jsem vystupoval jenom jednou. Ve Zlaté kapličce.

„Ty vole, jaks moh do toho Národního vůbec vlízt, takový muzeum,“ řekl mi můj kamarád, avantgardní operní režisér z oblasti. Vlezl jsem, kariéra vskutku nezávratná, ale stal jsem se hercem velkého režiséra Karla Jerneka (který byl slavný i sám za sebe, nejen jako otec Kláry Jernekové, která hrála Rozálii, za níž pálí Sovák i Horníček v televizních Písařích). Pan režisér Jernek režíroval v Národním divadle spoustu nádherných inscenací, původně dělal činohru, ale pak se zamiloval do opery, a i tam byla některá jeho představení opravdu nezapomenutelná. Proti mé vůli i díky mně…

Najednou se divadlem rozkřiklo, že u nás bude hostovat pěvkyně, která (možná i proto, že jako dítě přežila německé obléhání svého rodného Leningradu, během něhož za dva a půl roku zahynulo tři a půl milionu lidí…) dosáhla takové umělecké hloubky a velikosti, že pro ni i von Karajan létal svým letadlem, aby ji získal do svých představení. I nám, bujarým divadelním suverénům, se začala třást kolena.

Jmenovala se Елена Образцова a na všech plakátech tehdy byla podle českého pravopisu psána Jelena Obrazcovová (1939 – 2015). Dneska by musela být Elena Obraztsova, protože jak se někdo jmenuje ve své rodné zemi, nebo v zemi, kde vystupuje, globální trh už nezajímá (když k nám v 90. letech přijel její mladší kolega, muselo už být na plakátech Dmitri Hvorostovsky, takže u nás, v zemi, kde na rozdíl od angličtiny máme slovanské j a ch, dodnes nikdo neví, že to byl vlastně Dmitrij Chvorostovskij).

Carmen znáte všichni. Bylo to repertoárové představení, ve kterém hrála i jedna naše kolegyně, a paní Obrazcovová ji vlastně přijela vystřídat, asi tak, jako když do Kačerova představení Revizora od Gogola (což byl největší ukrajinský dramatik – aby se mi nepodsouvalo, že píšu jen o samých Rusech) to za Jiřího Kodeta z moskevského národního (tam mu říkají MCHAT) přijel do pražského Činoherního klubu vzít Oleg Tabakov.

Skoro si říkám: Škoda, že to nebylo něco jiného. Carmen je dlouhá a (jako v tom vtipu, kde se pan Kohn o půlnoci podívá na hodinky, a ono je devět) každý je rád, když už je konec. My jsme to představení ale osvěžili!

Paní Obrazcovová nechtěla moc zkoušet, a tak si to jen tak odchodila a nám nezbývalo, než věřit, že to nějak dopadne. Pan režisér Jernek, příznivec režírování během představení, to ale vzal pevně do svých rukou, postavil se do portálu vedle nápovědy a posílal nám, mátohám, na jeviště cenné rady.

Zpívala se slavná árie, v češtině (protože tenkrát se i ty opery dělaly v místních jazycích): „Láska ptáče je volné a divé a nikdo jeho nezkrotí“ (překlad Eliška Krásnohorská, 1847 – 1926!) a já měl s Carmen na rampě akci. Stál jsem za ní a omámen jejími slovy jsem k ní měl přijít a chlípným pohledem ji přimět, aby mi byla konečně po vůli.

Režisér Karel Jernek měl mohutný hlas a divadlem žil. Moc se mu nezdálo, že tam na ni jen koukám, a začal (během představení!) režírovat: „Janáku, jdi k ní!“

Trochu jsem k ní popošel.

„Janáku, jdi k ní blíž!“

Šel jsem blíž. To už pokyny pana režiséra bylo slyšet i do první řady.

Paní Obrazcovová byla úžasná herečka, která ovládala i umění improvizace. Všimla si hubeňoura, který za ní stojí, a položila mi hlavu na rameno. Nikdo tak slavný to ještě neudělal, nepočítám-li strážmistra VB Píchu, když jsem vjel na mopedu do zákazu vjezdu a on mě za to chtěl spoutat.

„Janáku, chyť ji za ramena!“ rozkázal pan režisér.

To už mé jméno znala i druhá a třetí řada.

Pěvkyně se ke mně pevně přitiskla.

„Ježišmarjá, Janáku, chyť ji, chyť ji za kozy!“ žil pan režisér představením ještě víc, a já jsem ho i v tomto případě poslechl. Nezbývalo nic jiného: Lidé v polovině hlediště už věděli, co mám udělat, a čekali na to…

Paní Obrazcovová, která svou rolí také žila, se otočila a políbila mě. Dokud jsem vnímal, všiml jsem si jejích nádherných (zespodu zlatem podložených) zubů.

Pak jsem měl zpívat, ale to padlo pod oparem mdloby, která se o mě pokoušela. To panu režisérovi ovšem už nevadilo…

„Janáku, byls dobrej, ta se divila, viď!“ řekl mi po představení pan režisér.

Takto maximálně využít celebritu (i jejího polomrtvého partnera) si mohl dovolit jen režisér tehdejší doby. Dnes bychom se za to s panem režisérem (bez ohledu na to, že paní Obrazcovová spolupracovala) oba dostali na titulní stránky právnických ročenek, ne-li do tepláků, a v rámci MeToo by se naše jména musela vymazávat i ze starých programů.

Pokud jde o možnost vyhnutí se této spravedlivé odplatě, měli bychom jen jedinou naději. Že náš stát paní Obrazcovovou jakožto nepřátelskou Rusku, která by nám tu třeba nepřátelsky zpívala, na české jeviště vůbec nepustí, jako se to před časem stalo její žačce Anně Netrebko.

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák