Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Špatný kádrový profil, filmařská metoda JZD a první nekonečné putování Jana Kačera. Tajnosti slavných

31.05.2024
Špatný kádrový profil, filmařská metoda JZD a první nekonečné putování Jana Kačera. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov

Popisek: Jan Kačer v roce 1965, jako intelektuál dr. Karel Klíma, věčně se utápějící v pochybnostech, v celovečerním debutu režiséra Hynka Bočana Nikdo se nebude smát. Tragikomedii, natočené podle povídky Milana Kundery, která vyšla sbírce Směšné lásky, o tom, že lhát se nemá. Zvlášť když to neumíte!

VIDEO Stal se umělcem, protože kvůli buržoaznímu původu ani jinou možnost neměl. Absolvent bechyňské keramičky uvažoval o sochařství, nakonec ho ale v jeho duši převálcovalo divadlo. Naštěstí pro české divadlo a film.

Výrazný typ, precizní formulace myšlenek a civilní a nevtíravý projev, zdánlivě bez emocí. Opravdu ale jen zdánlivě. City a myšlenky dokázal vyjádřit s minimem slov, a jakmile došlo na střet názorů, uměl protivníka uzemnit i pouhým pohledem. Mistrně to znovu předvedl například před pár lety v hořké komedii Tomáše Pavlíčka Chata na prodej, v níž si zahrál dědu, který je jakoby duchem nepřítomný a vůbec nemluví. Velebný kmet. Tak běžně oslovovali počátkem minulého století spisovatele Jaroslava Vrchlického, když mu bylo padesát. Štěpánek hrál v šedesáti pěti dědky a já tady teď v osmdesáti hraju a tvářím se, že to je normální. A navíc se mi otevřely ještě dveře, o kterých jsem neměl tušení,“ prohlásil před pár lety mimořádný herec a režisér Jan Kačer, jedna z nejuznávanějších osobností našeho divadla i filmu. „V těch osmdesáti člověk vidí svět, který do té doby neviděl. Bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, bez zlodějství, bez zlých úmyslů, a najednou máte ten život jakoby sladký. Vidíte svět jinak, než jste ho viděli ve třiceti.“

 

Každý den odvahu:

Šťastný snílek

Jan Kačer se narodil 3. října 1936 ve východočeských Holicích u Pardubic do dobře situované rodiny majitele továrny na výrobu obuvi Viléma Kačera a jeho ženy Vlasty, která ve firmě pracovala jako sekretářka. Na svět ale přišel v době, kdy na rodinnou firmu začal doléhat jeden problém za druhým. Nejdřív ho začala ohrožovat Baťova velkovýroba, po obsazení Sudet koncem září 1938 pak přišla o většinu zákazníků. Následoval definitivní krach a otec kvůli dluhům a židovskému původu krátce nato spáchal sebevraždu. Navzdory chudobě a nepříliš inspirativní ploché krajině vzpomínal na dětství, prožité jen s matkou a starším bratrem, velmi rád. Jeho prvním velkým světem zázraků se stala rekvizitárna místních ochotníků, v níž snil o vzdálených krajích, které procestoval holický rodák, světoznámý lékař, cestovatel a etnograf Emil Holub. A možná to už tenkrát předznamenalo jeho budoucnost.

Škola talentů

Než stihl absolvovat obecnou školu, převzali žezlo moci komunisté, takže byl zařazen mezi nepohodlné a na vysněné studium na pardubickém gymnáziu musel kvůli buržoaznímu původu zapomenout. Stejně dopadl i po ukončení měšťanky, kdy nebyl přijat na střední školu v Brně. Nakonec zamířil do jihočeské Bechyně na známou keramickou školu, která se může pyšnit řadou úspěšných absolventů nejen v oboru, ale také ve světě umění, od Karla Kryla přes trampského písničkáře Mikiho Ryvolu a zpěváka Viktora Sodomu po herce Karla Rodena. Navíc od počátku padesátých let bylo studium změněno z klasických tříletých učebních oborů na čtyřleté s maturitou, což umožnilo absolventům přímé pokračování na vysokých školách. Právě tam se začal Jan věnovat svému budoucímu celoživotnímu koníčku, sochařství a výtvarnému umění, současně ale také hrál divadlo s ochotníky. Po maturitě v roce 1955 zpočátku uvažoval o studiu na UMUPRUM, divadlo ho ale lákalo víc, takže se přihlásil na režii na pražskou DAMU. Během studia začal pracovat jako asistent režiséra a zakladatele Laterny Magiky Alfréda Radoka a absolvoval v roce 1959.

 

Údolí včel:

Osudová Opava

Jako čerstvý absolvent odjel s celým studijním ročníkem do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde se postupně zformovala skupina zakladatelů pražského Činoherního klubu. Byl přesvědčen, že na mimopražském jevišti dostane mnohem větší možnost vyniknout. S přispěním bývalých spolužáků se mu podařilo ostravskou scénu přeměnit v nejlepší v republice a v roce 1962 se oženil v Hradci nad Moravicí se spolužačkou Ninou Divíškovou. V roce 1961 režíroval svou první televizní inscenaci, adaptaci divadelní hry Arthura Millera Všichni moji synové, a o dva roky později realizoval svůj první scénář, drama Pušky paní Carrarové podle stejnojmenné knihy Bertolda Brechta. Hlavně ale počátkem šedesátých let moderoval televizní pořad o Opavě, v němž zaujal režiséra Elmara Klose. Právě totiž hledal s kolegou Jánem Kadárem neokoukaného talentovaného představitele Pavla ve válečném partyzánském dramatu Smrt si říká Engelchen, takže ho pozval na casting. Film měl obrovský ohlas po celém světě a Jan Kačer se stal ze dne na den známým doma i v zahraničí.

Metoda JZD a první dostihy

Navzdory úspěchu film přispěl k tomu, že Kačer původně tuhle práci téměř nesnášel. Natáčelo se totiž na Liberecku, takže časně ráno vyrážel vlakem do Prahy, pak taxíkem do Liberce, odtud do partyzánské vesnice, kterou si produkce postavila, a pozdě odpoledne zpátky do Ostravy, aby nezmeškal večerní představení v divadle. Navíc Kadár a Klos pracovali metodou, které říkali JZD – jeden záběr denně. A někdy ani ten ne. Cítil se naprosto vyčerpaný, začal si ale všímat, co všechno může vyjádřit tvář člověka z různých úhlů a v detailech. A jeho počáteční nechuť se změnila, začal obdivovat možnosti filmu, přemýšlet o tom, co určitý výraz znamená. A velký detail a přiblížení publiku se později staly základem jeho práce v Činoherním klubu.

Pokračování v pondělí 3. června

(zdroje: Wikipedia. ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Novinky,cz, iDnes.cz, Blesk, Činoherní klub Praha, Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo Praha, Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy, Jan Kačer: Jedu k mámě, Jan Kačer: Mírnou oklikou, Mirek Novák: Jak jsme začínali)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská