Karel IV. a zázraky, co zažil i s Buškem z Velhartic aneb To bychom do otce vlasti neřekli. Záhady života
26.05.2024
Foto: Wikipedia CC BY-SA 4.0 Deed
Popisek: Socha Karla IV. ve Velké aule pražského Karolina, nejstarší historické budově Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1950 ji vytvořil sochař a vysokoškolský pedagog Karel Pokorný, žák nejvýznamnějšího českého sochaře přelomu 19. a 20. století Josefa Václava Myslbeka.
Většina lidí si Karla IV. spojuje s rychlým rozvojem Českého království, který neměl obdoby. Ale víte, že s úspěšnou kariérou Otce vlasti je spojeno také množství záhad? Ať už souvisejí s neobvyklými úkazy na obloze, nebo s různými paranormálními fenomény na zemi.
Paprsky ohně osvětlují komnatu Starého purkrabství. V tichu je slyšet pouze pravidelné oddychování dvou spících mladíků. Náhle se však vzbudí. „A když jsme počali spáti, tu cosi chodilo po komoře, takže jsme oba procitli. I kázali jsme Buškovi vstáti… On pak vstal, chodil po komoře a hledal, ale nic neviděl,“ zní začátek popisu zvláštní události v autobiografickém životopisu Vita Caroli (česky Život Karlův – pozn. redakce).
Autorem tohoto středověkého spisu není nikdo jiný, než slavný římskoněmecký císař a český král Karel IV., tehdy ještě pouhý moravský markrabě. Jak pokračoval incident, odehrávající se v zimě roku 1335 na Pražském hradě? Panovník a budoucí český král uvádí, že jeho důvěrník Bušek z Velhartic v místnosti nespatřil žádného původce kroků. Proto přiložil do ohniště, napil se vína a šel opět spát. Proč se tedy záhy ozvaly na prázdné straně komnaty opět lidské kroky?
Když číše létala vzduchem
„A pak, patříce s Buškem na číše a na svíce, viděli jsme číši převrženou a potom táž číše byla hozena, nevím kým, přes lože Buškovo z jednoho kouta komory do druhého na stěnu. A odrazivše se od stěny, padla doprostřed komory,“ pokračuje Karlova vzpomínka na záhadné děje v domě Starého purkrabství. Nejslavnější český vládce se během strašidelných událostí vylekal a pokřižoval se. Proč? Ještě nějakou dobu poté byly totiž slyšet kroky neviditelného chodce, vykračující si poblíž.
Že by si vše muž, nazývaný později Otcem vlasti, vymyslel? Tím by nic nezískal. Snad jen možné odsouzení některých svých až příliš bázlivých a pověrčivých poddaných. Mohl být tedy Karel svědkem paranormálního jevu? Karlův dvorní kronikář a pražský kanovník Beneš Krabice z Veitmile se s míněním o této příhodě nepáral. Označil podle dobových zvyklostí za původce fenoménu nečistého ducha. Jenže zřejmě nesprávně. Mohla se takto vskutku projevit údajná duše kohosi zemřelého, kdo žil na Pražském hradě?
Způsobil to Karlův stres?
S předchozí hypotézou nesouhlasí český spisovatel a badatel Vladimír Liška: „Je dokonce možné, že Karel se nacházel ve stresu, vždyť se měl vydat na cestu za svým královským otcem, jenž ho k sobě povolal,“ napsal Liška v knize Karel IV. – záhady a mystéria. Jak to může souviset s příčinou zvláštního fenoménu? Karel se tehdy v Praze pouze krátce zastavil na své cestě z Křivoklátu. Poté musel pokračovat na Moravu za svým otcem a tehdejším českým králem Janem Lucemburským.
Tento vladař, pocházející z daleké západní země, byl neohroženým válečníkem a vojevůdcem. Jenže měl i nespočet špatných vlastností. Kromě nevypočitatelnosti, alkoholismu a despotické bezohlednosti k nim patřily i pýcha a ovlivnitelnost pomluvami. K synovi se často choval jako ke kusu hadru. V útlém dětství ho násilně oddělil od matky a české královny Elišky Přemyslovny, a dokonce malého chlapce načas nechal zavřít do kobky na hradu Loket! A ani později se k němu nechoval zrovna s úctou, spíše naopak.
Šlo o ukázkový případ poltergeista?
Všechny tyto křivdy si moravský markrabě samozřejmě pamatoval, jak můžeme nepřímo usuzovat z některých diplomaticky formulovaných vět v jeho životopisu. Byly to právě Karlovy obavy ze setkání s panovačným rodičem, které způsobily záhadný let číše vzduchem? Přesněji tedy vznik tajemného jevu, známého jako poltergeist? Pro něj je totiž kromě mysteriózních zvuků typický i pohyb předmětů bez zjevné příčiny a navázání na konkrétní osobu. Většinou na mladého člověka pod vlivem obav, dlouhodobých starostí nebo stresu. Jednalo se tedy o ukázkový příklad, podobným těm z posledních let v českých Strašicích nebo moravských Bohučovicích. Vždyť kralevici tehdy bylo pouhých devatenáct let, přestože se středověk s nikým nemazlil a mladík měl za sebou již svatbu z Blankou z Valois i válečné tažení.
Kujme pikle, obvyklé i neobvyklé
Ale posuňme se zpět v čase. O slavném vladaři, jehož rodné jméno znělo Václav, můžeme bez nadsázky mluvit jako o člověku mnoha tváří. Byl na svou dobu nadprůměrně vzdělaným, charismatickým a inteligentním mužem se širokým rozhledem. Současně šlo o mazaného politika s výbornými diplomatickými schopnostmi i nebezpečného nepřítele. A o odvážného bojovníka a svým způsobem humanistu, který předběhl svou dobu. Je to vše? Nikoliv!
Byl také silně věřící křesťan se sklony k mystice a tajným učením. Jak se zformovala natolik různorodá osobnost? Zřejmě díky unikátní době a podmínkám, leckdy připomínajícím zápletku fiktivního románu. Jedna z nich se údajně přihodila během zmíněného severoitalského tažení počátkem 30. let 14. století. V zemi s intrikánskou tradicí se mladý a nadějný kralevic pokusil na otcův příkaz o ovládnutí a spojení věčně rozhádaných knížectví a měst. To ovšem byla i na onu dobu neobvyklá činnost.
Záhadné síly v kostele
Spiklenci z řad místní šlechty neustále usilovali o jeho život, přičemž Karel několikrát jako zázrakem unikl pokusům o otravu nebo násilný vražedný útok. Ke schůzce Karlových protivníků došlo i v Reggiu di Lombardia (současné italské město Reggio Emilia – pozn. redakce), a to dokonce za asistence duchovního v kostele! Tam se intrikáni rozhodli posvětit chystanou vraždu Lucemburka i Přemyslovce s českými, francouzskými a německými geny pomocí katolické mše. Proč se celá událost zvrtla?
„I stalo se, že když kněz tělo Boží (hostii) posvětil, nastala při oné mši (…) ohromná tma a strhl se v kostele prudký vichr, takže všichni byli poděšeni. Když se opět rozjasnilo, kněz před sebou na oltáři těla Kristova nenašel,“ líčí ve vlastním životopisu úspěšný vladař. Není podivné, že tajemně přemístěnou hostii vzápětí všichni spatřili u nohou vůdce spiklenců, aristokrata Marsiglia de Rossiho?
Neobvyklou událost si přítomní intrikáni vyložili jako jasné znamení, že se jejich krvelačný úmysl nelíbí samotnému Stvořiteli. Proto se vzápětí rozešli do svých domovů a upustili od něj. Opravdu ale za nepovedenou mší stála vyšší moc?
Když zasáhla sama Prozřetelnost
Jen těžko by s tehdejšími technickými možnostmi mohlo jít o divadlo, určené k zastrašení italských odpůrců, a to i přes Karlovu vysokou inteligenci a jeho nevšední schopnosti. Zřejmě se tedy (opět) projevily tajemné síly, které českého krále prý ochraňovaly celý jeho život. „Nad tím, jak cosi Karlovi odstraňovalo překážky z cesty, se podivovali už tehdejší kronikáři, stejně jako moderní historikové. Ale takové věci se prostě dějí. Na Hitlera bylo spácháno nebo plánováno několik desítek atentátů a žádný se nepovedl,“ konstatuje k tomu lakonicky český spisovatel Jan A. Novák, který se dobou Karla IV. dlouhodobě zabývá.
Mohlo však jít skutečně pouze o náhodu? Vždyť i Otec vlasti věřil, že nad ním bdí samotná Prozřetelnost. Kromě obdivuhodně vysokého počtu nevydařených atentátů stejně jako Karlově zálibě v hermetismu a mystice za tím mohly stát i jiné okolnosti. Jaké to byly? Šlo o neobvyklé události, které se prokazatelně odehrály v době kolem panovníkova zrodu (Otec vlasti se narodil 14. května 1316 v Praze – pozn. redakce). Konkrétněji šlo o průlet dvou komet kolem Země, ale také o další záhadné nebeské fenomény.
Petr Koutský
Převzato z časopisu Záhady života
_20240526.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL