Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Máme tu zase čas sekání trávy a vůni sena. Umí Smrťák ještě aspoň naklepat kosu? Vzpomínky staré markytánky

23.05.2024
Máme tu zase čas sekání trávy a vůni sena. Umí Smrťák ještě aspoň naklepat kosu? Vzpomínky staré markytánky

Foto: Pixabay

Popisek: Louka; ilustrační foto

Za pár týdnů to bude zase. Letní senoseč. Podělím se s vámi o svůj loňský zážitek, který mě v myšlenkách zavedl do dob stříbrného větru a malin nezralých.

Drrrrrrrrrrrr. Zum, zum, zzzzzzuuuuuuuuuuuuum! Je neděle sedm hodin ráno, horko malinko ochladil noční vítr. Příjemný sen ke mně přilétl v ranním polospánku, je provoněný lípami a růžemi o překot rozkvétajícími podél celé ulice. Příšerný zvuk, opakující se s neúnavnou pravidelností v rytmu několika desítek vteřin drsně mění pomalé snové bloumání cestičkou od chalupy k lesu v děsivý úprk před čímsi hrozivým, co se vyřítilo odnikud a bezdůvodně se rozhodlo mě sežrat nebo přinejmenším mi ukousnout nohu. Nemohu běžet, jak už to ve spánku bývá, nohy jsou těžké a tělo ne a ne se hnout z místa. Nebezpečí bez tváře je už tak hrozně blízko! Zzzzzzzzzuuuuuuuuuuuum! Konečně udýchaná, upocená a vynervovaná otvírám oči. Spánek je pryč, zato drnčení a bzučení se do ložnice dere dál. 

O víkendu se nehlučí? Jak kde

Kdepak asi bydlí obvodní radní naší krásné rezidenční pražské čtvrti plné zeleně a parčíků, že šmahem rozhodnou dát sekat trávu motorovými sekačkami, ať je pátek nebo svátek? Nejspíš někde za Prahou, kde si přísně hlídají obecní vyhlášku o tom, že o víkendu se neseká a neřeže dříví. Jsou přece dny klidu a odpočinku.

Dávám si špunty do uší, zavírám dobře těsnící okna, vzápětí také oči a pokouším se znovu usnout. Spánek ale předcházejí obrazy. Je mi s nimi dobře… 

Když se naklepávaly kosy

Ťuk, ťuk, ťuk zní ze vzpomínek zvonivý zvuk naklepávané kosy. To se pan B. z chalupy pod silnicí chystá vyrazit do práce. Je časné ráno, směs trav a pestrobarevných květů pokropená chladivou rosou se na horských loukách svůdně vlní vědoma si svého půvabu i služby. Brzy padne pod kosou, vzorně uspořádané hromádky se budou řadit za kroky muže, který s jistotou překonává úskalí kamenů a nerovností terénu. Nápřah, šššššššššššš a další hromádka trávy se pokládá, aby na louce sluníčko proniklo ke kořenům rostlin a také na podzim a po všechny příští roky byla senoseč zase hojná.

Sluníčko stoupá po obloze směrem k dopoledni a pan B. přehlíží své ranní dílo. Opatrně, aby žhavá zápalka nedopadla do trávy, si na kopci zapaluje fajfku, z kapsy plátěné zástěry vytahuje hadřík a pozorně otírá ostří kosy. Pak se lehkým krokem, aby příliš nepošlapal louku, vydává k domovu. Za chvíli přijedou ze školy jeho tři synové, je třeba je pořádně nakrmit, aby posekanou trávu rozhodili, odpoledne obrátili, a protože v noci by mohl přijít déšť, navečer vše shrnuli do kopek a zakryli plachtami. Než ráno pojedou do města do školy, kopky se musí ještě rozhodit, aby seno pěkně doschlo. Tak postupně lehne tráva na několikahektarových loukách pod lesem i na takových, které mezi chalupami mají třeba jen pár kroků na délku i šířku. Dobytek má už v chalupách málokdo, krávy svezlo družstvo do kravína a pan B. pro ně suší seno na zimu. 

Pán horských luk

Je doba kolektivizace, a tak i sekáč je ve službách kolektivního hospodaření. S kosou na rameni a jako dirigent svého rodinného podniku ovšem působí jako pán horských luk. Štíhlý, vysoký už nemladý muž s předčasně bílými vlasy a bílým vzorně upraveným plnovousem a nenápadným úsměvem rozehrávajícím vlny vrásek kolem přívětivých očí. Co ho zaválo k této obživě, když je domovem v nedalekém poměrně velkém městě, těžko říct. O minulosti nemluví, nad šálkem kávy vypitém u babiččina kuchyňského okna se probírají jen věci každodenního života. Pro nás, dvě pětileté holky, je pan B. autorita jako každý dospělý. Když smíme s jeho kluky přehazovat seno, jsme v sedmém nebi, protože nám byla dána důvěra, že odvedeme řádný kus práce. 

Smrťák s kosou není strašidlo

Seno voní a to, které už bylo svezené do přístřešků, kde bude čekat na odvoz do kravína, slouží jako skvělá zábava. Po žebříku nahoru, zapadnout až po kolena do suché trávy, trochu ji sešlapat a pak odvážný skok dolů. Štípe to, jak stébla zalézají pod tepláky a pod tričko, babička nám je večer vyplétá z vlasů a peskuje nás, co že jsme to za mladé dámy, když řádíme s klukama a přijdeme domů takhle zřízené. Připadáme si strašně důležité, když smíme sklízet seno, o pár let starší kluci nás přibírají do hry a zároveň nám babička říká, že jsme mladé dámy.

Večerní čtení před spaním. Babička vytahuje staré vydání Boženy Němcové a čte o Smrťákovi, jak chodil světem s kosou. Obrázek v knize se pomalu prolíná s postavou pana B., do usínání nám ještě znějí slova Smrťáka z pohádky, ale už laskavým hlasem muže, ke kterému vzhlížíme s obdivem a úctou.

Nikdy jsem se nebála Smrťáka, splývá mi s obrazem milého pan B. Pohledný šlachovitý muž s kosou na rameni. Jestli si pro mě jednou přijde takový, nebude to špatný průvodce na cestě do neznáma.

Jen ať to pro pána není ten chlap s motorovou sekačkou, co smrdí benzínem a dělá takový kravál, že už jsem zase vzhůru! Ostatně z toho mě asi brzo stejně klepne. Slyšíte? Klepne, nikoliv sekne.

 

Vložil: Ela Nováková