Nejlepší lék je placebo, tvrdí uznávaný psychiatr. Proč mladí lidé neumí komunikovat? Horká židle Radkina Honzáka

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog Radkin Honzák v Show Jana Krause

Je zvláštní, že řada renomovaných psychiatrů má schopnost usednout před početné publikum a pobavit ho žertováním o tématech, která jindy cítíme jako velmi seriózní a vážná. Nejspíš je setkání s pacienty naučila nebrat život úplně vážně, aby se s z toho sami nezbláznili. Pětaosmdestiletý nestor české psychiatrie Radkin Honzák svůj smysl pro laskavý i kousavý smysl pro humor prokázal i v Show Jana Krause.

Na úvod prohledal všechny kapsy, aby nakonec z jedné z nich vytáhl malou obálku s dárkem pro moderátora. Ten z ní vyjmul platíčko prášků s nápisem Placebo – Tento lék je určen k nácviku půlení tablety. „To je lék na všechno,“ přitakali si s Janem Krausem, který se na žádost pana doktora pokusil jednu tabletku rozpůlit. Mělo to jít snadno, pouhým poklepem na tabletku. Jenže ta létala napřed po stole, a pak i po jevišti.

Všichni se smáli, až na Jana Krause. Ten nakonec raději hodil tabletku do úst a zapil vodou. „Na co to bylo? Na bolest v krku?“ chtěl vědět Radkin Honzák a moderátor mu svižně odpověděl: „Asi. Ale hned se cítím dobře, jsem plný energie.“ Oba se ovšem vzápětí shodli, že placebo je třeba brát v medicíně vážně a faktor jeho účinnosti je studovaná otázka. To aby bylo jasno, že si z toho nedělají jen srandu.

Ani známý psychiatr nepřišel k Janu Krausovi s prázdnou, originální dárek se mu vešel do kapsy

Stereotypy mužského a ženského světa

Na rozdíl od předchozího hosta na červené pohovce, herečky Bereniky Kohoutové, které se líbí překračování zažitých stereotypních pohledů na muže a ženy a vůbec jí nevadí, když má třeba muž nalakované nehty a je nalíčený, zkušený psychiatr na to má možná starý, ale životem prověřený názor: „Co já si myslím, nikoli co vím, protože já o tom nevím nic, tak muž a žena jsou dvě rozličná zvířata, a jako taková mají mít navzájem úctu ke svým odlišnostem,“ konstatoval uznávaný lékař.

„Jak říká autor krásné knihy Stručná historie téměř všeho, Ken Wilber, jsme přírodou k něčemu uzpůsobení. A zatímco muž je uzpůsobený k zabíjení a šukání, žena je uzpůsobená k pečování,“ prohlásil nekompromisně, ale pro jistotu se otočil k Berenice Kohoutové, jestli není šokovaná a nechystá se omdlít. Jan Kraus ho ale ujisťil, že na to sice nevypadá, ale ve skutečnosti je pořádně tvrdá. „To ovšem musí být, když jde na rozhovor s vámi,“ kontroval psychiatr.

Jako většina psychiatrů má i Radkin Honzák duši herce a skrytého showmana rozhodně nezapře

Rozmazlená generace

Jana Krause zajímalo, proč se tvrdí, že dnešní mladí lidé jsou psychicky labilní. „Ta generace už se narodila s tím, že má vše, co si zamane. Vy jste musel šetřit,“ obrátil se na moderátora, „když se vám něco porouchalo, tak jste to opravovali, my taky, oběma rukama levýma. Když jste něco chtěl, tak jste si na to našetřil. Dneska oni si klidně vypůjčí, a mají všechno. A když to nedostanou, tak pláčou. Ta generace má odmalička sníženou frustrační toleranci, což je vznešený výraz pro to, že si nedokáže odepřít to, po čem touží.“

Jan Kraus oponoval tím, že pro mladé lidi je obtížné vyrůstat ve světě plném technologií, kde kolem nich pořád něco pípá a píská. Psychiatr ovšem viděl problém už v rodičích, kteří se často věnují víc svému telefonu než dětem. „Matka před sebou tlačí kočárek, ale přes telefon nevidí, že dítě v něm okusují vosy,“ řekl drsně a Jan Kraus si s hrůzou šoupl další placebo. „Tam má být oční kontakt, beze srandy,“ apeloval odborník a uvedl odstrašující příklad: „Aby se maminka s dítětem nemusela moc bavit, tak mu už ve dvou letech vrazí nějaký tablet, takže to dítě se nenaučí jednat s lidmi. Umí dobře s technologiemi, ale s lidmi je to těžší.“

Došlo i na vážná témata, mimo jiné proč jsou současní mladí tak psychicky labilní

Rodinná láska k literatuře

Jan Kraus odbočil od smutného tématu a zeptal se lékaře na původ jeho zvláštního křestního jména. A tak jsme se dozvěděli, že jeho rodiče milovali literaturu a jméno bylo inspirováno Jeníkem Ratkinem, hlavní postavou z románu Fráni Šrámka Stříbrný vítr. Ani sám psychiatr není prost literárních odboček od psaní seriózních odborných knih. Vydal například knížku Úplňk (básně, hříčky, říkadla). A jedním veršíkem se hned pochlubil: „Olomoucký syreček depresi dá ránu, vzkazuje ti dědeček, je pln tryptofanu,“ deklamoval a na závěr vysvětlil: „Tryptofan je aminokyselina, kterou organismus potřebuje, aby udělal tu slavnou molekulu serotoninu, před kterou se modlí celý farmaceutický průmysl.“ To aby bylo jasno, že i jeho básnění souvisí nejen s profesí, ale také s tím, že by si přál, aby lidé byli šťastní.

Zdroj: TV Prima

Vložil: Ela Nováková