Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Řeporyjská etika. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 11.05.2024
Řeporyjská etika. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Hans Štembera

Popisek: Pavel Novotný

Na světě se denně přihodí spousta různých havárií, ale ze všech nejhorší je srážka s blbcem, říkával jeden můj známý, čímž citoval jednoho slavného a českému lidu blízkého umělce, který si tu blízkost, která byla lidu této země prospěšná, velmi zasloužil…

My tady kousek od nás, od kraje Prokopského údolí v Jinonicích, máme jednu bývalou vesnici. Nejmenuje se zrovna moc hezky, Řeporyje. Mně to vždycky připomene Krylův obrat „ryjeme držkou v zemi“. Dneska už je to část Prahy. Jezdíval jsem tam občas do stavebnin pro štěrk a pro různé dráty a bydlel tam můj kolega hornista z Národního, který mi dal sazeničky vína a pomáhal mi s jejich pěstováním, čímž jsem si osadu podivného jména trochu přiblížil. A také jsem těmi Řeporyjemi občas projížděl, když jsem jel někam dál.

A teď k druhému příběhu mého dnešního vyprávění: V karlínském divadle hrávaly v jeho lepších dobách dva orchestry, symfoňák a orchestr Karla Vlacha. Mezi skvělé muzikanty Vlachova orchestru nastoupil kdysi dávno saxofonista, jmenoval se Antonín Slováček a říkal si Felix. V šatně pořád cvičil a zdokonaloval se a ostatním kolegům tím trochu lezl na nervy, i když si to vlastně nezasloužil.

Můj syn Vojta měl na konzervatoři spolužačku, která byla dcerou toho Felixe. Já, stárnoucí skeptik, a, jak říkává moje žena, perspektivní hvězda pohřebních síní, jsem si myslel: „No, protekční dítě, známe to,“ ale Vojta mi odporoval: „Táto, to je tak skromná a hodná holka, a šikovná, že bys to nikdy nepochopil.“ Kdyby neměl pravdu a měl jsem ji já, tak by byl zticha, jak ho znám.

Anička, jak jí říkali, potom onemocněla hroznou nemocí, před kterou se třeseme hrůzou a raději o ní nemluvíme. Vůbec nechci pomyslet na to, že by se mým dětem mohlo něco takového přihodit. Bojovala s tou hrůzou statečně, hodně jí pomáhali doktoři, a když to vypadalo, že vyhraje, ta zákeřná svině rakovina se vrátila a všechno začalo znovu. Statečná holka se znovu pokouší vzdorovat a já doufám, že ten hrozně těžký boj vyhraje, bude mít zase radost ze života, a se svými kamarády, mezi něž naštěstí patří i náš Vojta, si svého života bude užívat.

A teď se zase vrátím k těm Řeporyjím. Kromě spousty hodných a slušných lidí tam bydlí jeden pán, který už kdysi předem pohřbil Ivetu Bartošovou a teď se taky vyjádřil, že Anička to prohraje. S velikou chutí a razancí, vlastní všem oporám bulváru.

Ta slova padla, jak říkal básník, pan Kainar, jako kus masa, když pleskne o zem – a dál už bylo jen ticho po pěšině. Všechno v pořádku a vlastně se nic nestalo. Nikdo z těch, kteří by s tím měli a mohli něco dělat, nic neřekl. Jako by umocňování neštěstí mladé holky a jejích blízkých bylo normální. Kdo se dnes podívá do novin, zjistí, že v celé této zemi se pomalu nastoluje řeporyjský soud a řeporyjský strach, což dohromady je řeporyjská etika.

Tak jsem si jako muzikant Červíček z Havlíčkova Krále Lávry řekl své do vrby této rubriky – a jedu nakoupit. Potřebuji nějaký štěrk a nějaký drát. Ale tam, kam dřív, už je nepojedu kupovat…

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák