Famózní úspěch Hrabalovy jediné věty a cesta od filmového Oscara do trezoru a samizdatu. Tajnosti slavných
10.05.2024
Foto: Hana Hamplová – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0
Popisek: Spisovatel Bohumil Hrabal v roce 1988
VIDEO Snílek, který se neustále pohyboval napůl v realitě a napůl ve fantazii. Mistr nadsázky, grotesknosti i černého humoru se stal třetím nejpřekládanějším českým spisovatelem 20. století. (Pokračování ze středy 8. května)
Ve svých prózách Bohumil Hrabal často čerpal ze svých autentických zážitků, které dokázal s nevšední imaginací a fantazií transformovat do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, leckdy se skepsí i černým humorem. Přestože se nevyhýbal slangu, výsledek byl vždy velmi kultivovaný. V jeho pozdějších dílech zaznívá občas i melancholie, nikdy ale nepůsobí depresivně.
Skřivánci na niti:
Literární experiment
Už v roce 1959 byl připraven do tisku soubor jeho povídek Skřivánek na niti, nakonec ale bylo vydání pozastaveno. Až o čtyři roky později vyšel soubor jeho dvanácti povídek Perlička na dně a Hrabal se stal spisovatelem na volné noze. O dva roky později se jeho pěti povídek chopili režiséři Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová a Jaromil Jireš. Zrodil se povídkový film Perličky na dně a v každé se Hrabal objevil v malé vedlejší roli. Film získal dvě ceny na festivalu ve švýcarském Locarnu a díky němu také dostal Jiří Menzel nabídku natočit podle Hrabalovy stejnojmenné knihy svůj první celovečerní film, legendární hořkou komedii Ostře sledované vlaky. Trochu ale předbíhám, už v roce 1964 totiž vyšel jeho literární experiment, novela Taneční hodina pro starší a pokročilé, tvořená jediným dlouhatánským souvětím. Úspěch měla obrovský, náklad se vyšplhal až k půl milionu výtisků.
Absurdita padesátých let
V roce 1965 se Hrabal stal členem Svazu československých spisovatelů a v roce 1968 získal i díky němu Jiří Menzel za Ostře sledované vlaky Oscara a oba za ně převzali Státní cenu Klementa Gottwalda. Srpnová okupace a následná normalizace ale načas spláchla do ústraní i Hrabala. V roce 1969 ještě Jiří Menzel stačil natočit podle jeho knihy Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet hořkou satiru Skřivánci na niti. Film, který nastavil zrcadlo československé realitě 50. let, ale šel rovnou do trezoru a premiéry se dočkal až v lednu 1990. Povídková kniha Poupata šla v roce 1970 do stoupy. Oficiálně pak publikovat nesměl, takže psal jen do exilových a samizdatových periodik. Z existenčních důvodů napsal v roce 1975 krátké sebekritické prohlášení, které zveřejnil týdeník Tvorba, a pak mohl alespoň částečně a pod dohledem cenzury znovu publikovat.
Slavnosti sněženek:
Poetická realita
Od roku 1950 bydlel Bohumil Hrabal v libeňské ulici Na Hrázi 326/24, kvůli stanici metra B Palmovka byl ale později dům zbourán, takže se v roce 1973 stěhoval na sídliště v Kobylisích. Stará Libeň se prolíná jeho tvorbou. S jejími „obyčejnými“, nepatetickými hrdiny, hovorovou mluvou, humorem a ironií, filozofické pasáže se střídají s lidovými moudry. Precizně zachycenými detaily, nekonečnou řadou drobností, propojených neustále plynoucím hovorem. A stejně tak i Kersko, okouzlující romantikou, kde manželé koupili v roce 1965 chatu. Své hrdiny měl Hrabal prokouknuté až do hloubi duší, mistrně si vychutnával neobvyklé povahy, jejich šokující nápady i groteskní situace. Do Kerska jezdil zpočátku na víkendy, po smrti manželky ale denně, protože se staral i houf polodivokých koček, kterých bylo jednu dobu až pětadvacet.
Smrtící zvyk
Byl kmenovým členem tzv. Hrabalovy Sorbonny a doživotním prezidentem hospodské přístolní společnosti Zlatá Praha, sdružení přátel, intelektuálů a umělců. S přáteli se scházel v hospodě U Zlatého tygra v Husově ulici na Starém městě, v níž se také v roce 1994 sešel s Václavem Havlem, prezidentem Billem Clintonem a Madeleine Albright. Jeden z našich nejosobitějších spisovatelů zemřel 3. února 1997 na následky pádu z okna v pátém patře ortopedické kliniky na Bulovce, kde se léčil. A protože měl ve zvyku krmit z okna holuby, vyšetřování jeho smrti bylo uzavřeno jako tragická nehoda. Odpočívá na hřbitově v Hradišťku, jejíž součástí je osada Kersko, společně s matkou Maryškou, nevlastním otcem Francinem, strýcem Pepinem, manželkou Eliškou, přezdívanou Pipsi, a bratrem Slávkem.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Databáze knih, idnes.cz, Tomáš Mazal: Cesty s Bohumilem Hrabalem, Ivo Tretera: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec)
Vložil: Adina Janovská