Abychom přispěli k deeskalaci, asi 70 procent incidentů vůbec nehlásíme. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Osel. U nás symbol hlouposti, v arabských zemích symbol pracovitosti.

Na německé železniční trati Erfurt–Arnstadt–Suhl-Meiningen dochází ke každodenním útokům na zaměstnance dráhy, informovaly Novinky. Předseda tamního Železničního a dopravního svazu Thomas Filip, nevěda, že tak činí, definoval to, jak se řeší a mají řešit problémy v uvědomělé společnosti. „Abychom přispěli k deeskalaci, asi 70 procent incidentů vůbec nehlásíme,“ řekl předseda.

„Průvodčí jsou denně vystavováni hrubým urážkám při kontrole jízdenek, ženy jsou terčem sexistických výhrůžek. Běžné jsou fyzické útoky v podobě kopanců a úderů, plivání, voyeurismus. Často se stává, že zaměstnanci zběsile prchají z vlaků přes koleje, aby utekli před zmlácením. Běžně manželé doprovázejí své ženy, které jsou ve službě, aby je v případě potřeby chránili,“ napsaly Novinky. Situace věru neutěšená, která nám trochu komplikuje náš jinak optimistický pohled na svět.

Aby se problematika utišila a útoků ubylo, přestaly německé dráhy většinu incidentů hlásit. Princip tří už ne moudrých, ale trochu zpitomělých opic – nemluvím, nevidím, neslyším – uplatňovaný na hyperkorektní společnost, (která se, neúprosná logika tomu nahrává, ze své hyperkorektnosti při podobném vyhnívání problémů může změnit v hyperNEkorektní. To znamená, že může začít problém řešit podomácku, svépomocí, dle německého zvykového práva první poloviny minulého století. Protože se nebude cítit systémem chráněna, podobně jako před nástupem nechvalně známého Adolfa H.).

Ovšem pro celoevropskou, ale i domácí politiku mohou být slova pana Filipa nadmíru poučná. Nemluvit, neeskalovat. Mluvit, eskalovat. Logika dnešní doby. Pokud problém ani nepojmenuju, není žádný problém. Pokud bych ho pojmenoval, začal by podle všeho narůstat. O řešení problému pak už není na místě ani uvažovat. Takovým praktikám jsme odrostli. A rádi.

Podívejme se pod bičem principu tří zpitomělých opic na migrační pakt.

Náš ministr Rakušan o něm nemluvil. A když mluvil, tak mlžil o skutečných dopadech s kvótami, nebo platbami, případně brebentil argumentační kreace tance svatého Víta okolo toho, že se paktem zbavíme práv na to, aby si ČR určovala, kdo bude na jejím území žít. Nemluvit, neslyšet, nevidět. Politika dneška. Přitom migrační pakt je výsledkem deseti let bezčasí, kdy se, snad ne záměrně, pracovalo pouze na principu Wir schaffen das, tedy na tom, abychom to dopracovali až do nevratného stavu, který jde vidět na trase Erfurt–Arnstadt–Suhl-Meiningen a který tak, tak připomíná konspiracemi ovinutý Kalergiho plán (viz Wikipedie). Božínku, neříkám, že je Kalergiho plán skutečnost. Jen se podivuju nad tím, jak je skutečnosti podobný. 

Kdyby na dráze řádily skupiny nespokojených německých seniorů, každý spoj na trase by doprovázela jednotka rychlého nasazení a bila by ty moudrostí šedivé lebky hlava nehlava. Rozhodně bychom nemohli z úst předsedy významné německé instituce slyšet nadoblačně pitomé „Abychom přispěli k deeskalaci, asi 70 procent incidentů vůbec nehlásíme,“ ale slyšeli bychom řinčení zbraní, slova pohoršení a výzvy k rezignaci ministra vnitra.

Ale slyšet nic takového není. Asi se bojíme mluvit. Do veřejného prostoru prosákne jen 30 % nejkřiklavějšího bahna, v kterém se naše společnost ráčí ochotně a za vlastní peníze topit. Zbylých 70 % v rámci deeskalace ani nehlásíme na příslušná místa. Abychom náhodou neskončili jako… já nevím, asi jako dezinformátoři a dezoláti a Putinovi mazlíci. Však ministr vnitra Rakušan tvrdí, že žádné kvóty v paktu nejsou. A to i když tam dle právníků, kteří celý pakt nastudovali, jednoznačně jsou. A pokud budete tvrdit, že tam přesto jsou, i když ministr tvrdí opak, tak to jste se, holoubkové jedni, špatně naučili držet hubu a krok. Protože tam žádné kvóty nejsou, říká to ministr. A ten má vždycky pravdu. I když se sem tam rád, ochotně a hlavně vědomě mýlí. Cíl přesunout osazenstvo trasy Erfurt–Arnstadt–Suhl-Meiningen i do České republiky je započat. Ale mluvit o tom? To dělají jen dezoláti. A ti jsou fujky.

Věta „Abychom přispěli k deeskalaci, asi 70 procent incidentů vůbec nehlásíme,“ je ve své podstatě geniální. A můžeme její pomocí řešit všechno. Ale my to vlastně děláme už dávno. V tom jsou proti nám Němci malí páni. My drtivou většinu problémů hlásíme na lampárně, kde přímo příkladně převádíme většinu problémů do ochozů nepropustného ticha. Však Rakušanovu sólo akci u migračního paktu hodnou rezignace jsme také řešili výhradně přes tu lampárnu. Řešili a vyřešili. Jako ti Němci.

Zdroj: Novinky, Wikipedie, iDnes

Vložil: Štěpán Cháb